Ivan Poledník: I pohlaví a rasa jsou již věcí osobní volby

Žijeme v nádherné době. Jaká to svoboda! Zatímco člověkem vytvořené normy – například občanské svobody – mizí v sítích zákazů, příkazů a omezení, o to rychleji útočí zákonodárné elity na přirozený svět, který jsme nevytvořili, ale dostali k užívání. To, co ještě před pár lety klasifikovala například vědecká psychiatrie jako deviaci (úchylku od přírodou dané normy, tedy chorobu), je dnes pouhou „orientací“, normou - a nikdo se tomu nesmí divit (pokud nechce být vyřazen na společenský okraj).

Bílá je černá – a divit se je zakázáno

Každý den revolucionáři prolamují další a další hranice přirozeného světa legalizací úchylek – čím bizarnějších a zvrhlejších, tím lépe. Již vícekrát jsme upozorňovali, že po homosexualismu, který již prakticky zvítězil, nyní nastupují pedofilové. V obou případech budou prvními obětmi naše děti. Že se to nemůže stát? Za tři, čtyři roky si vzpomeňte.

Ale protože „pokrok nezastavíš“ a většinová společnost je ve svém blahobytném tloustnutí k čemukoli mimo konzum už dostatečně lhostejná, přijímá bez povšimnutí jako normální i věci, které by ještě včera znamenaly svěrací kazajku a okamžitý odvoz sanitkou do Bohnic. Nic není jisté: bílá je černá a naopak, až nakonec narazíme na to základní, čím se od počátku světa odlišovali muži od žen a naopak.

Bezpohlavní Vikingové

Pohlaví dnes není biologicky determinovaným faktem, nýbrž rozhodnutím. Jestliže se (zatím jen v některých zemích) prohlásím za ženu, budu ženou a nikdo mi to nemá nárok vyvracet. Pokud se o to pokusí, je zpátečníkem, sexistou, šovinistou, nebo – a to je dokonale šílené – „extrémistou“.

Je skoro již běžným jevem „třetí kolonka“ při uvádění pohlaví do různých rubrik, dotazníků a registračních formulářů: žena - muž - něco jiného. Ve Švédsku byly již před časem prosazeny metodiky pro mateřské a základní školy, kde se nehovoří o matce a otci, ale o prvním a druhém rodiči. V těch nejpokrokovějších ústavech se dokonce nesmí mezi potomky Vikingů mluvit o děvčátkách a chlapcích, nýbrž o jakýchsi neutrálních kamarádských entitách.

V některých jazycích jsou tlaky na zásahy do mluvnice na úkor mužského a ženského rodu. Švédština má v tomto ohledu "výhodu" - existuje zde rod společný a rod střední. Mužský a ženský rod zůstaly ve významnější míře zachovány pouze v některých nářečích.

Svoboda volby

Je-li to tak, proč si tedy nezvolit i vlastní rasu? Pionýrkou v této oblasti je jistá Rachel Dolezal, čistokrevná americká běloška (s českými kořeny - jak patrno z jejího příjmení). Tato slečna se prohlásila za černošku, zapojila se do afroamerických "protirasistických" iniciativ, je viděna na všemožných "rasových“ demonstracích a podobně. Profesí je učitelkou na Africana Studies na Eastern Washington University. Až její mamince došla trpělivost, veřejně prohlásila a doložila, že Rachel má české, švédské a německé kořeny bez jakýchkoli stop míšení s afroamerickým etnikem. To kupodivu vyvolalo rozruch i v současné americké společnosti jinak již totálně podřízené biči "antidiskriminace" a "politické korektnosti".

Ale všeho dočasu. Proč by nemohla být rasa či jakákoli jiná danost v dnešní době také výsledkem rozhodnutí? V čem je rozdíl? Jestli v tuto chvíli stále ještě kroutíte hlavou, nebojte se, zanedlouho již vás nic takového trápit nebude. Budete kroutit hlavou nad daleko odvážnějšími výpady sociálních experimentátorů ve jménu liberalismu a neomarxismu. Hlavou však kruťte pouze v soukromí nad nealkoholickým nápojem, bez uklidňující cigarety a hlavně mimo přítomnost dětí. Jinak vás to kroucení hlavou vyjde pěkně draho.

Je suis cikán

Tím se dostáváme do naší česko-moravsko-slezské reality. Autora článku totiž napadlo, že z čistě pragmaických důvodů o sobě prohlásí, že je Rom (ostatně slovo "rom" znamená muž, jímž si nepokrokově stále dovoluje cítit se být). S ohledem na "pozitivně diskriminační" přístup minulé, současné a budoucí vládnoucí garnitury to bude nesmírně výhodné. Jakmile se jím prohlásíte, nikdo vám to neodpáře. Úřady by musely by zkoumat, zda Romem jste či nejste. A to je v dnešní době přece vyloučené. Taková diskriminace by skončila u evropského soudu.

Měli bychom také dobrou radu třeba pro pana poslance Tomio Okamuru, jenž je toho času žalován za údajně rasistické výroky spočívající v pouhém konstatování holých faktů. Třeba jednoho dne posnídá vtipnou kaši, a prohlásí o sobě, že je cikán. Jak se k tomu postaví Romea? Umožní mu publikovat na svých stránkách? V rámci politické korektnosti musí být za cikána uznán, o tom není řeči. Nebo to bude někdo vyvracet? Bude mu měřit pigment nebo poukazovat na jeho rodovou minulost? Kam bychom to měli naše pokroková evropská okna?

Ale proč jen poslanec Okamura? Máte sociální těžkosti? Nedostává se vám peněz? Prohlašte se za Roma – a nastavte dlaň. Nebo využívejte všech "speciálních" programů a sociálních dávek pro sebe a svou rodinu. Máte trochu natvrdlé potomky? K dispozici je "inkluze". Budou chodit do běžné školy a nikdo si neodváží říci ani pardon.

Koneckonců - prohlašme se všichni za Romy. Rázem k nám bude stát daleko blahosklonnější než k "obyčejnému" bílému etniku. Nikomu dokonce nebude vadit, že jsme heterosexuálové a že budeme žít v patriarchálních strukturách. Všechny tyto nebezpečné přežitky rázem přestanou být na závadu.

Jsem zvíře, kdo je víc?

A pokud máte skutečně všech pět pohromadě, uvažujte ještě více dopředu. Již dnes jsou zvířatům připisována téměř všechna lidská práva - někdy i víc. Mnohde se vyskytují snahy něco takového i legislativně zakotvit (například Španělsko socialisty Zapatera). To bude přece ještě výhodější.

Ostatně, pokud sledujete aktivity všemožných hnutí na ochranu zvířat - budete mít velmi militantní zastánce. Stačí malá sonda do diskusního prostředí na internetu, abychom zjistili, o kolik více emocí dokáže vyvolat zpráva o ubližování zvířeti mezi dnešní mladou generací, generací budoucnosti. A s jakou nechutí ba přímo odporem se dívají třeba... na důchodce, generace svých (donedávna) rodičů a prarodičů. Práva zvířat dokáže stavět nad práva lidí každý druhý student "humanitních" věd. O studentkách nemluvě. A to se zápalem, který by mohl dotyčným závidět kdejaký bojovník Islámského státu.

Proč se tedy rovnou neprohlásit za lachtana či ptakopyska? Pak na vás nemůže nikdo. A nikdo vám to, jako v případě Rachel Doležalové, už ani nesmí vyvracet. Do blázince vás zavřou spíše za konzervativní názory sdílené s generacemi, skrze které jsme přišli na tento svět: například za "homofobii". Ale pokud o sobě prohlásíte, že jste delfínem, pro jistotu homosexuálním? Argumentovat můžete, že samci delfínů prý navzájem kopulují do dýchacích otvorů.

Jak krásný je ten báječný nový svět! Jen se musíme naučit jeho přednosti využívat. Jinak nás zardousí. Autor (i Protiproud) prohlašují, že považují všechny lidi za sobě rovné, stvořené Bohem k Jeho obrazu. Od rasistických teorií se zásadně distancují a veškerou kritiku směřují na sociální inovace neomarxismem zdecimované "západní" civilizace.

Vyšlo na protiproud.cz (link). Publikováno se souhlasem vydavatele