Ivan Poledník: Islám jako mocenská ideologie. Tušíme vůbec, čemu je Evropa vystavena?

Sebevražda našeho kontinentu pochopitelně není pouze dílem migrantů. Ti jsou pouze nástupem do její závěrečné fáze. Jak nedávno ve svém rozhovoru uvedl vynikající filosof Jan Fuchs:

"Tisíciletou západní civilizaci už teoreticky úspěšně dobíjejí postmoderní dědici takových myslitelů, jakými byli Occam, Machiavelli, Hume, Rousseau, Kant, Comte, Hegel, Nietzsche, Marx, Freud, Wittgenstein, Heidegger, Sartre…"

"Prakticky ji pak úspěšně rozkládají (mnohdy za nepochopitelné kolaborace samotných křesťanů) ideologové kulturního marxismu svým radikálním feminismem, multikulturalismem či diktátem politické korektnosti a pseudolidských práv. Muslimům už zřejmě zbude snadný úkol: ty trosky pěkně rozmetat."

Organizovaná invaze

Připomeňme, že plány na rozbití Evropy jako historicky utvořeného prostoru složeného z národních států pocházejí již z dvacátých let 20. století. Ideovým "otcem" Evropské unie byl rakouský hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi (1894-1972). O jeho plánu na vytvoření „míšenecké rasy budoucnosti“ za účelem "sjednocení" evropských národů pod jedinou vládou jsme již psali.

Plány mu trochu naboural jeden německý kancléř, který měl jen trochu jinou rasistickou koncepci - ale jinak velmi podobný politický cíl. Když s ním nakonec neuspěl a byly pohřbeny hekatomby lidí ze všech kontinentů, kteří tento "experiment" nepřežili, vrátili se k němu západní spoluvítězové války v jiné podobě a jinou metodou. Poté, co skončila i válka zvaná studená, nabralo jejich úsilí novou dynamiku, která vrcholí v chaosu dnešních dnů. Ale na zničení Evropy v podobě, jakou ji znaly desítky generací našich předků, už velcí sociální inženýři nepracovali sami. A tento stav se dále dramaticky akceleruje. A pomocníků přibývá.

Plány islamistů

Málo se například ví, že již před časem vypracovala Al-Kájda ve spolupráci se svými partnerskými organizacemi plán na prosazení práva šaría v západních zemích. Dle tohoto plánu vstupujeme do "fáze šest" (2016 - 2020), kdy má dojít k "totální konfrontaci".

Po OSN druhá největší nadvládní organizace na světě - Organizace islámské spolupráce, která sdružuje 57 zemí - před deseti lety vypracovala akční plán na prosazení kriminalizace protiislámských postojů a islamofobie v zemích celého světa. Tento akční plán vyvrcholil začátkem prosince 2015. Současně již od roku 1999 tlačila na OSN k přijetí rezoluce na toto téma (podařilo se v roce 2011). Úspěšné splnění tohoto akčního plánu dnes pocíťují mnozí.

Trestuhodná naivita

Populační divize OSN (UNPD) uvedla již v roce 2000, že „Evropa bude do roku 2025 potřebovat 159 miliónů imigrantů“. Projekt EU s názvem Euro-Mediterranean Partnership počítá s imigrací 56 miliónů muslimů ze Středozemí.

Řada evropských politiků a teoretiků sociálního inženýrství v souznění s tímto zcela šíleným projektem argumentuje, že prý je potřeba kompenzovat demografický úbytek obyvatel kontinentu a s tím související úbytek pracovních sil. Je to samozřejmě nesmysl. Podobné "futurologické projekce" nemohou ani v nejmenším postihnout realitu, která se vždy vyvíjí jinak, než plánovači předpokládají.

Ale i kdybychom na tuto "sci-fi tezi" pracovně přistoupili, nemůže být pochyb, že řešení pomocí "importu" muslimských migrantů je zcela nesmyslné. Ani z hospodářského hlediska žádnou masovou imigraci v Evropě nepotřebujeme. Nemluvě již o tom, že podle dosavadních dlouholetých zkušeností především z Německa a Francie právě muslimští imigranti se zapojí do "tvorby bohatství" hostitelských zemí maximálně sedmi až devíti procenty lidského potenciálu. Ostatní živí domácí populace ze svých daní, a tiše očekává, až se muslimové natolik aklimatizují, že začnou požadovat svá "politická práva" - a pokud je nedostanou, začnou padat hlavy.

Ano, většina teroristů z poslední doby opravdu byli muslimové z druhé či třetí generace imigrantů. Ti aktuální "uprchlíci" je nejen doplňovali, ale především organizovali a zásobovali zbraněmi a logistikou. Že se "integrovaných" muslimů nemáme obávat, je proto stejně hloupý a naivní argument, jako že do České republiky se imigrantům nechce, takže se vlastně nemáme čeho bát. "Přelití" bude dílem okamžiku. To se týká všech běženců. Ti islámští však mají mezi nimi přece jen zvláštní postavení.

Islám je nebezpečný ze své podstaty

Trestuhodně naivní je totiž také tvrzení, že islám není svojí povahou zhoubný pro naši civilizaci a kulturu a může s ní "mírově" koexistovat. Islám ze své podstaty nemá asimilační povahu. Jeho vyznavači jsou povinni usilovat o rozšíření svého učení do celého světa - dobytím území všemi dostupnými prostředky. Tento "zákon", který jednoznačně vyplývá z koránu i z ústní tradice, je ostatně v praxi uplatňován po celé muslimské dějiny.

O povaze islámu dobře vypovídá následující video z muslimské konference v Norsku. Podobnost v některých mravních otázkách s křesťanským konzervatismem je pouze zdánlivá, neboť má zcela odlišný přístup a východiska. Je velkou ironií, že mnozí liberálové, kteří šíření islámu do Evropy podporují, by v případě jeho nástupu k moci, jak se lidově říká, "šli první"...

Islám nerozlišuje mezi náboženstvím a politikou. Náboženský systém je současně systémem politicko právním a mocenským, je politickou ideologií. Náboženství stojí ve službách moci, je výchozí složkou státu. Je v rozporu s přirozeným mravním zákonem a řídí se heslem "účel světí prostředky". Takže v rámci šíření islámu je například zcela "mravné" obelhávat a podvádět.

Agresivní a násilná povaha islámu je v koránu jasně, jednoznačně a nezpochybnitelně ukotvena. Neumožňuje interpretaci sporných a protiřečících si pasáží. Muslimští teroristé a bojovníci islámského státu nejsou o nic méně autentickými vykonavateli vůle Alláha než všichni "umírnění" muslimové a jejich "umírněné" režimy. Pouze v tuto chvíli preferují jiné z povolené škály metod. Tato proporce se může v budoucnu kdykoli podle potřeby změnit.

Je proto prakticky nemožné shrnout metody a hrozivé aspekty muslimské invaze do Evropy nastartované v uplynulých letech.

Čtyři fáze islamizace

Odložme proto růžové brýle distribuované různými "neziskovkami" a jejich finančními a ideologickými "bankami" v neviditelném přítmí za nimi. Racionálně si řekněme, co západní země - a nás mezi nimi - čeká, pokud současný trend bude pokračovat.

Jsou to již vícekrát popsané čtyři kroky islamizace: V nulté fázi se pouze kavárensky debatuje nad tím, že islám je přes všechny drastické projevy, jimiž o sobě dává vědět, ve skutečnosti převážně mírumilovným a pohostinným náboženstvím. Z toho vyplývá, že naše česká společnost je aktuálně teprve na pomezí nulté a první fáze. K sousedům je ale blízko, hranice nemáme, takže můžeme lehce zvýšit tempo postupu.

V první fází již probíhá islamizace skrytě. Pozice "domácích" muslimů je pro otevřený boj zatím příliš slabá. Navenek je "první výsadek" muslimů tolerantní, vnitřně však liberální toleranci nesdílí. Praktikuje taquiju - islámem povolené lhaní, o němž byla řeč výše. Muslimové se stavějí se do role obětí diskriminace netolerantního domácího etnika a pokoušejí se získat legální cestou zvláštní privilegia. V této fázi je v současné době nejméně polovina zemí EU.

Druhou fází je defenzivní islamizace. Muslimové jsou již silní, ne však natolik, aby si bezezbytku podrobili ostatní. Terorizují nepřátele, zabíjejí kritiky a již otevřeně napadají ostatní skupiny obyvatelstva. V této fázi jsou některé čtvrti evropských velkoměst či regiony s vysokým podílem imigrantů.

Třetí fází je ofenzivní islamizace. V tuto chvíli mají muslimové již dostatečnou převahu, podrobují si násilím veřejný prostor a "čistí" od "nevěřících" veškerá důležitá místa. To je případ mnoha regionů Blízkého východu. Kdo má oči k vidění, může vidět.

Zbytečné strašení?

Veškeré pokusy o bagatelizaci problému - třeba s poukazem na dosud mizivé rozšíření islámu a muslimů v naší zemi - nejsou proto jen krátkozraké, ale vpravdě sebevražedné. Muslimové postupují krok za krokem a kromě pevně postavené a dobře střežené hráze, ať už její podoba bude jakákoli, je nic nezastaví.

Přimeme-li vůči této řízené invazi jinou strategii, pak je zánik našeho světa jen otázkou času.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.