Již několikrát jsme se věnovali fatimskému zjevení Panny Marie. Jde o jedno z nejslavnějších zjevení Matky Boží v dějinách a pro naši dobu jde o zjevení pravděpodobně vůbec nejzávažnější. V roce 1917 se Panna Maria zjevila třem chudým portugalským dětem pasoucím stáda asi dvě míle od vísky jménem Fatima. Naléhavě zde žádala o pokání za naše hříchy i za hříchy druhých, osobní oběti a nápravu našich životů. A také za neustálou a pravidelnou modlitbu růžence.
Slíbila, že lidstvo (na evropském kontinentě zrovna zuřila I. světová válka) dosáhne míru, pokud vyslyší její slova. Pokud je však nevyslyší, mají přijít ještě větší pohromy, zaniknou celé národy a Církev bude pronásledována. Své poslední zjevení v říjnu roku 1917 provázela zázrakem. Tisíce očitých svědků – věřících, nevěřících i největších skeptiků – vyprávělo o slunci tančícím po obloze, jeho přiblížení k zemi vyvolávajícím obavu, že spadne na shromážděný lid. Celý dav tehdy padal na kolena a prosil o Boží milost.
Soumrak civilizace
Od té doby krize křesťanské civilizace dále významně pokročila. Milióny lidí odpadly od víry, zapomněly na Boží přikázání i základní křesťanské principy. V Církvi samé se pak rozšířila rakovina modernismu a bludná učení, byla zničena liturgie, evropské národy se téměř zcela odkřesťanštily. Svět byl po celé 20. století zachvácen konflikty a revolucemi co do krutosti, nesmyslnosti a počtu obětí mnohonásobně překonávajícími katastrofu I. světové války.
Statisíce křesťanů po celém světě jsou pronásledovány a denně prolévají krev, především v muslimských zemích. Islám nabývá na síle a hrozí zaplavením celé Evropy, která se není schopna postavit na jakýkoli odpor – naopak té zkáze prostřednictvím svých vůdců jde naproti. Globální konflikt může vypuknout v podstatě kdykoliv.
Naděje probuzená v Rakousku
Je možné tomu všemu ještě zabránit? Někdy se zdá, že jenom zázrakem. To, že se takové zázraky však dějí, dokazuje případ poválečného Rakouska, které se díky posledními velkému křesťanskému vzedmutí zachránilo před komunismem.
Již během II. světové války uvažovali spojenci o tom, že Rakousko (rodiště Adolfa Hitlera, připojené předtím k Německu a v očích světa nesoucí díl odpovědnosti za válečné hrůzy) bude rozděleno mezi vítězné velmoci - stejně jako Německo. Nakonec byl rakouský stát zachován, avšak pod okupační správou čtyř vítězných mocností s dominantní pozicí Sovětů.
Studená válka nabírala na intenzitě, část rakouského území si nárokoval jugoslávský vůdce Tito a s Dolními Rakousy to vypadalo podobně jako se sovětsdkou okupační zónou Německa, kde vznikla NDR.
Růžencové křížové tažení
Tehdy se kapucínský kněz Petrus Pavlicek (za intenzivní modlitební podpory řeholnic) vydal do nejvýznamnějšího rakouského poutního místa Mariazell, kde naléhavě prosil Pannu Marii o pomoc. V únoru 1946 se horlivě modlil před zázračným obrazem, načež uslyšel vnitřní hlas, který mu sdělil: „Dělejte to, co Vám ukládám, a budete žít v míru“.
Nešlo o nic jiného než o připomenutí prosby Panny Marie z Fatimy. Na základě tohoto podnětu založil otec Pavlicek růžencové křížové tažení. Díky biskupovi z portugalského města Leiria získal sochu Panny Marie Fatimské a vydal se na pouť po rakouských městech a vesnicích. Věřícím připomínal nutnost společné modlitby růžence a obrácení hříšníků jako podmínku míru a svobody pro Rakousko. Tisíce Rakušanů se spojily na jeho popud ve společné modlitbě.
Otec Pavlicek byl horlivý a neúnavný. Po kázání ve vsích poblíž Amstetten vyslechl zpověď šesti tisíc lidí. Je doloženo, že zpovídal i tři dny a tři noci v kuse. Rakušané se obraceli zpět k víře předků doslova po tisících, činili a pokání a modlili se za společný úmysl. Kněz neváhal vyhledávat věřící i mimo kostely a když to bylo možné, pomáhal jim ze všech sil s jejich břemeny.
Obléhání nebes
V roce 1948 zavedl otec Pavlicek ve Vídni pravidelné pobožnosti zadostiučinění – součást růžencového křížového tažení. Nazýval tuto pobožnost „obléháním nebes“ či „útokem modlitby“, jenž může trvat klidně až pět dní. Věřícím říkával „Mír je darem od Boha, nikoli výsledkem práce politiků!“ Daru od Boha se dostává skrze modlitby, které dobývají Nebe podobně jako odhodlaní vojáci opevněné město.
Každý měsíc se konala procesí se sochou Panny Marie Fatimské, účastnily se jich tisíce lidí včetně významných představitelů veřejného života. Každý rok se pak konala procesí k poctě Královny nebe a země za účasti všech vídeňských farností, a to vždy 12. září, na výročí slavného vítězství křesťanských armád nad muslimskými Turky - okamžiku, kdy byla zachráněna Evropa.
Tehdejší rakouský premiér Leopold Figl před procesím ujistil otce Pavlicka: „I kdybychom tam měli být jen my dva, já půjdu! Moje vlast si to naléhavě žádá!“ Poté kráčel vpředu i se členy svého kabinetu, v jedné ruce svíci, ve druhé růženec. Rovněž jeho následovník v premiérské funkci – Julius Raab – nevynechal tato procesí. Půl miliónu Rakušanů se zavázalo modlit denně k Panně Marii Fatimské a vyprošovat u ní obrácení hříšníků, mír a svobodu pro Rakousko.
Rakouský zázrak
Mezitím v Londýně probíhaly konference o osudu Rakouska. Během osmi let proběhlo 260 setkání bez výsledku. Panovalo přesvědčení, že Rakousko definitivně upadne do bolševické diktatury. Premiér Raab naléhavě prosil otce Pavlicka o modlitbu.
V tu chvíli zcela nečekaně a pro nevěřící zbytek světa bezdůvodně a nevysvětlitelně ustoupil Sovětský svaz ze svých nároků a slíbil stažení svých jednotek z Rakouska. Krátce na to byla podepsána smlouva o nezávislosti, Rakousko se stalo neutrálním státem a v roce 1955 opustil poslední sovětský voják jeho území.
O zázraku s ohledem na dosavadní vývoj situace tehdy nikdo nepochyboval. Vídní opět pochodovala tisícihlavá procesí s pochodněmi a růženci. Děkovala Panně Marii Fatimské za osvobození od komunismu. Rakouský premiér se tehdy modlil: „Dnes my se srdci plnými vděčnosti voláme do nebes v radostné modlitbě: Jsme svobodní. Ó Maria, děkujeme ti“.
Poslední šance?
Kéž by nám dnes tento ze vzpomínek úmyslně vytlačený milník evropských dějin mohl být inspirací a vzpruhou v současném "pochodu barbarů" na Evropu. Jenže - dovede si někdo představit naše současné politiky následující jejich rakouské předchůdce? Ty, kteří svoji zemi ubránili před zlem podobně, jako se to podařilo v 17. století u bran opevněné Vídně?
Samo o sobě by takovéto jejich obrácení bylo zázrakem, byť si někteří z nich stále ještě hrají na katolíky. Současně však nás a naši zemi hodlají vydat muslimským hordám v plen. Ani žádný druhý otec Pavlicek zatím není na obzoru...
Panno Maria Fatimská, oroduj za nás!
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
