K prezidentské zauzlené volbě například přiznává, že se „zákon připravoval pod tlakem“, nevyhne se glosovat slučování ministerstev, tak třeba zdravotnictví a práce a sociálních věcí, nebo tím pro místní rozvoj s průmyslem a obchodem, nechce být ve vládě, nebude-li služební zákon či zákon o financování politických stran. Tím Všeználkem je asi ona, těmi Neználky všichni ostatní politici. A samozřejmě také my – veřejnost.
Pravicové vlády od roku 2006 přeoraly tuto zemi hlubokou orbou a trvale se chovají jako suverén, který nechová úctu k právu, právnímu řádu, normotvorbě (tedy legislativě), s lehkostí sobě vlastní přesouvala různé odbory a útvary. Začala zrušením ministerstva informatiky či jeho sloučení s vnitrem, zrušením odboru státní správy na Úřadu vlády, zrušením mnoha poradních orgánů vlády či rad vlády, propuštěním mnoha odborníků - státních úředníků a jejich nahrazením soukmenovců ze svých politických stran.
Dnes i například Všeobecná zdravotní pojišťovna je zcela ovládána politiky v klíči podle poměrů v Poslanecké sněmovně. Proč mám platit „parlamentní zdravotní pojišťovně“ nechápu, ale parlament ji ovládá. Byl jsem v devadesátých letech mnoho let členem této správní rady, tehdy, před změnou zákona, byla správní rada tvořena též třetinou zástupců podnikatelských svazů a sdružení, kteří neovládáni politiky vnášeli do práce VZP profesní a odborně ekonomický aspekt zkušených manažerů.
Nejvíce mě zaujalo vyjádření Karolíny Peake právě ke služebnímu zákonu. Čte tato dáma vůbec zákony, nebo má alespoň někoho ve svém okolí, kdo je přečte za ni a „nabrífuje“ ji? Jistě ne, jinak by ji napadlo v této oblasti jistě něco moudřejšího než neustálé opakování „chci zákon o úřednících“.
Již samotné heslo „zákon o úřednících“ je v podstatě zužující pojem. Státní správa a její činnost má být upravena zákonem (viz Ústava ČR) jako taková. Znamená to tedy, že musí řešit více než jen proces přijímání a propouštění „úředníků“. Pojem „úředník“ se politikům zajisté líbí, protože vlastně hlásá: moc nepřemýšlej, jen realizuj politickou vůli šéfů a povyš jejich vůli na zákon. (Směšně tak postupovali teoretici v totalitě – definice práva tehdy zněla „právo je projev vůle dělnické třídy povýšený na zákon“). Tedy jinými slovy: úředníčku, úřaduj, realizuj naši vůli. Jistě tomu tak být nemá, ale mám obavy, že současní legislátoři v Poslanecké sněmovně tak přemýšlejí.
Zaměstnanec státní správy či samosprávy musí být především vzdělaný odborník schopný nejen tvořit, ale hlavně realizovat právo, což činí většinou ve správním řízení, tam se řídí zákonem a správním řádem, nikoliv pokyny a přáním politického vedení úřadu. Je ve svém rozhodování omezen jen zákonem, musí tedy být nezávislý na politicích.
Pořád se hovoří hlavně o primárních úsporách, těmi chápu snižování počtu úřadů a úředníků. Ale sekundární úspory, kterými chápu úspory kvalitně a nezávisle fungující státní správy, o těch se jakoby nemluví, ač vlastně média o nich hovoří denně – co stojí kilometr výstavby dálnice, kolik zaplatíme za zmařené a pokažené (špatně zúřadované) projekty EU, za zmanipulované (rozuměj politiky ovlivněné) státní zakázky a tak dále.
Proto je třeba začít první zásadou: Úředníci musí být jmenováni a odborně vedeni a vzděláváni nezávisle na politickém vedení ministerstev. O přijímání a propouštění úředníků rozhodne nezávislý vrcholový úředník, který (nakonec i ostatní) může být odvolán jen tehdy, pokud poruší zákon či své pracovní povinnosti, nebo pokud funkce, kterou vykonává, je zákonem vymezena jako dočasná, tedy s přesně vymezeným funkčním obdobím a následným jmenováním na základě výběrového řízení, na které nemají politici žádný vliv.
Druhá zásada zní: Počet ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy upravuje zákon. Jakékoliv změny je nutné realizovat na základě věcné a nezávislé analýzy pouze cestou změny zákonů. (Ostatně tak tomu je i v současnosti, ale kompetenční zákon se obchází různými organizačními změnami, přesunem útvarů a sekcí od čerta k ďáblu.)
Třetí zásada zní: Organizační struktura ministerstva odpovídá vymezení kompetencí v zákoně. Tu schvaluje na politicích nezávislý orgán.
Čtvrtá zásada zní: Ministr, jmenovaný v souladu s ústavou, má právo jmenovat si náměstky tak, aby každý z nich odpovídal za činnost více než jednoho útvaru (sekce) ministerstva a jejich počet je tedy omezen. Dále si ministr jmenuje pracovníky svého sekretariátu, ředitele tohoto útvaru, přiměřený počet odborných poradců a konzultantů a tiskového mluvčího. Tyto funkce jsou politické a jejich výkon je dán na dobu určitou, tedy po dobu výkonu funkce ministra. Tito činitelé mohou být jmenováni novým ministrem znovu, je-li to jeho vůle. Tyto funkce jsou posty politické. Vše ostatní jsou posty kariérní. Seznam všech těchto jmenovaných osob je veřejný.
Kromě toho by bylo vhodné zpracovat samostatnou část zákona pro pracovníky v diplomacii, zejména proto, aby se omezil počet „politicky jmenovaných diplomatů a velvyslanců“ a dávala se přednost kariérním diplomatům.
Karolína Peake by si měla především přečíst dodnes platný služební zákon, zejména § 254 tohoto zákona, který vymezuje, které části zákona platí a které nikoliv. Veřejnost je politiky mystifikována když Peake tvrdí, že ze služebního zákona schváleného v roce 2002 neplatí vůbec nic. Pokud paní místopředsedkyně vlády umí část, pak zjistí, že výše uvedené zásady jsou realizovatelné ihned. Umožnilo by to vzít legislativní kompetenci z megakolosu s názvem ministerstvo vnitra a obnovit činnost malého nepočetného útvaru při Úřadu vlády ČR, jmenovat do jeho čela na návrh vlády „generálního ředitele státní správy“ (jmenuje prezident republiky), ten by mohl bezodkladně jmenovat státní tajemníky a personální ředitele na všech ministerstvech a v řádu dní zastavit mor politizace těchto úřadů. Současně by mohla vláda generálnímu řediteli uložit, aby předložil v řádu dní rozsáhlou novelu služebního zákona a ukončil toto trapné tápání.
Na stránkách Vaší věci se hodlám této oblasti věnovat v určitém seriálu odborných studií. Prosím čtenáře, aby společně paní Karolínu Peake atakovali, aby upustila od falešných tónů mentorování a bědování, ale aby uvedla tyto zásady v život. Nejsou totiž mojí smyšlenkou ale součástí našeho právního řádu.
Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
