Systém si bude vyžadovat vedle míst penze vyplácejících i novou instituci. Nazvěme ji pracovně „Inspekce udržitelných penzí“. Ve skutečnosti půjde o úderky, dozírající na harmonický průběh systému, neseného zásadou „Nechť staří staří ustoupí mladým starým!“
Úderky se nebudou skládat z pohodových čtyřicátníků, kteří by se možná dali ukecat či uplatit, ale z občansky uvědomělých mladých starých, přičinlivě si huntujících své zdraví. Cigarety kouří zásadně bez filtru, aby kromě nikotinu plíce dostaly i plný zásah dehtu, neustále srkají kávu, tak zvaný smrťák, obsahující víc kafe než vody, požírají tučné, a pokud se omylem octnou kdesi na lavičce v parku, knučí, že je čerstvé povětří zahubí, a snaží se je zapálenou cigaretou maličko odfiltrovat.
Vidíme tu i důchodce Rosůlka. Penze si užíval již celých dvacet let. Nyní se chystá na rok jedenadvacátý v bláhové naději, že „voko bere“ nejen v kartách, ale i v životě.
To mu po schodech už dupe „úderka udržitelných penzí“, zvoní a jako velká voda, když jí otevře, se vhrne dovnitř. Byt v mžiku zamoří cigaretovým kouřem a pachem z rozkládajícího se potu nemytých těl. Je však dobře naladěná, neb začne zvesela. Starým židovským vtipem, jak v jednom domě bydlí dvě rodiny Kohnů. V jedné nastane úmrtí. Zmatení havrani se spletou v podlaží a zazvoní u nepravých Kohnů. Otevře jim pan Kohn, a když spatří, že si sebou nesou rakev, houkne dozadu do bytu, „Sára, pospěš si, už si pro tebe přišli!“
„No zasmáli jsme se,“ zasměje se úderka, „a teď trochu z vážnějšího soudku: Co nám to, Rosůlku, děláte?!“ Rosůlek se staví nechápavým. „No, přetahujete penzi!“ Na to Rosůlek pokrčí rameny a řekne: „Když on pánbů na mě buď zapomněl, anebo má se mnou, ví bůh jiné úmysly!“
Úderka se zatváří ještě vážněji: „Na pánaboha se nevymlouvejte! Spíš se ptejte, zda jste se přičinil?“ a úderka vytáhne z kapsy lejstro. „Přestal jste kouřit, ráno cvičíte, otužujete se, jíte zeleninu a chodíte na mnohakilometrové vejšlapy! Jako starobní důchodce se zkrátka nepřičiňujete! Zatěžujete i náš zdravotní systém!“ „Já?!“ diví se Rosůlek. „Já, který nezastonal, ani nepamatuju!?“ „A to není nic, že chodíte ke kdejakému doktorovi na ledasjakou preventivní prohlídku ledasčeho?!“
Sečteno podtrženo: úderka rozhodla, že Rosůlka předá do domova s pečovatelskou péčí. „Proč mě?“ pokouší se rozhodnutí zvrátit Rosůlek. „Jsem zcela soběstačný, žádnou péči nepotřebuju!“ To už jsou ale na cestě k domovu, kde se slovy „však oni vám tu soběstačnost vytlučou z hlavy“ úderka Rosůlka předává pečujícímu personálu. Do tří měsíců pan Rosůlek uvědoměle zemře.
Jaké z toho pro nás plyne poučení? Rada k nezaplacení: Přátelé, pospěšte si!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
