Ivo Rušák: Jak na migrační krizi? Jsme ochotni nasadit životy, ale... (I.)

Míra islamizace zemí Evropy (východ EU pod 1%, západ EU 7 až 30 %)

Nejdříve ze všeho je třeba se podívat na již obecně známou a zde připojenou mapku barevně zobrazující míru islamizace států světa. V Evropě na západ od ČR jsou státy již v pásmu různého stupně šedé, tedy v „kategorii“ 1-7 a 7-30 % muslimské populace. Jedině středem Evropy se táhne zelený pás od Baltu po Černé moře, tvořený státy s podílem méně než 1 % muslimského obyvatelstva. Každému, kdo nechodil v dějepise za školu, je jasné, že jde o státy bývalé RVHP a Varšavské smlouvy.

Je tedy rovněž patrné, že tyto dvě barvené sféry EU (šedá a zelená) mají dnes už diametrálně odlišné vnitřní podmínky, a tedy budou též muset volit diametrálně odlišné způsoby řešení dnešní migrační krize a na západ od ČR i budoucí (a neodvratné) vnitřní krize vztahů mezi skupinami obyvatel s diametrálně odlišnými názory a požadavky na způsob života a zapojení do společnosti, jakož i samotného řízení této společnosti.

Mapka zobrazující stupeň islamizace států světa:

Nutnost oddělit země „RVHP“ od Západní Evropy

Obě tyto sféry se dostaly do podobné situace jako např. Slovensko a Česko v r. 1992, kdy každý tento stát měl poněkud jinou strukturu národního hospodářství, a tedy i odlišné potřeby a názory na způsob privatizace. Vše se sice tak trochu schovalo za právo na sebeurčení národů, ale otázka ekonomická/privatizační byla zřejmě primární. Vznikly hraniční přechody/závory s hlídkami i na těch nejzapadlejších polních cestách, kudy projel jeden traktor denně či prošli za den dva houbaři. A to bylo v době, kdy nešlo o žádnou bezpečnostní krizi. Po specifickém vyřešení privatizace a dořešení politických a správních otázek dnes oba státy spolupracují velmi úzce jak v oblasti finanční, hospodářské, tak vojenské a hraniční přechody existují jen zcela formálně.

Myslíme tedy, že něco podobného nás nutně čeká i v rámci EU. Nemusíme se zcela rozdělit na antagonistické sféry, můžeme (a dokonce musíme) klidně i nadále úzce spolupracovat, ale ty vnitřní problémy si budou muset řešit oba tyto sféry po svém.

Jednotná pravidla

Jednotně budeme ale muset v obou evropských sférách zavést jasná a společná pravidla pro uprchlíky a migranty. Pravidla opravdu společná, aby žádná země pro ně nemohla být přitažlivější než země ostatní. A sladit tato pravidla se sociálním zabezpečením uprchlíků/migrantů takovým, aby toto zabezpečení bylo jen dočasné a nemohlo být základní motivací pro ekonomickou migraci a aby nebylo nespravedlivé, ba diskriminační vůči občanům hostitelských států, kteří na to sociální zabezpečení uprchlíků/migrantů musí svou prací vydělávat.

Ostraha hranic

A tedy se bude muset zavést nějaká forma ostrahy a v případě potřeby i uzavření hranic. Při tom řešení krize totiž zákonitě dojde k nějakým pohybům obyvatelstva. A my musíme být připravení na to, abychom zabránili pohybům směrem na naše území; tedy míněno těch obyvatel, jejichž kultura, mentalita a představy o způsobu života a práce jsou neslučitelné se způsobem života u nás. Nejjednodušší krok západu EU by totiž byl, „zředit“ míru vnitřního problému tím, že se „zředí“ množství problémových obyvatel jejich pozvolným přesunem směrem na východ. Čímž se ale ten problém nijak nevyřeší, jen se jeho řešení oddálí a problém se současně přelije do dalších zemí, které jím doposud postiženy nebyly. Ostatně, jak řekl poslanec M. Černoch (v rozhovoru pro DVTV 21.1.2016), první muslimové už k nám začínají přicházet. Ze západu! Právě proto, že je tam už více nechtějí...

Takže ano, buďme se západem EU solidární, pomožme finančně, hospodářsky a třeba i vojensky, ale rozhodně nesmíme připustit přelévání jejich vnitřních problémů k nám.

Pevná jednota V4, Rusko spojencem?

Prvním krokem tedy musí být pevné semknutí států V4 a zásadní sjednocení a koordinace jejich vnitřní i zahraniční politiky zejména s ohledem na dnešní migrační krizi a se snahou o postupnou islamizaci Evropy. Na toto „organizační jádro“ by se pak mohly navázat i ostatní státy oné „zelené sféry“ (kterou bychom mohli s trochou nadsázky nazvat RVHP, ale tentokrát s významem „Rada vzájemné humanitární pomoci“) včetně Bulharska, kde je sice muslimského obyvatelstva historicky více než 1 %, ale BR je s námi organizačně spojena v NATO, EU a Interpolu a je to právě jeho hranice s Tureckem, kterou je třeba chránit zásadně a jistě i společnými silami.

Je dobré si také uvědomit, že V4 má značný potenciál vyplývající z vůle těchto států uchránit svá teritoria i svůj způsob života. Např. Poláci jsou silní už tím, jak jsou hrdí, sebevědomí a dnes už i značně silní vojensky(!). Maďaři jsou hrdí na svou zemi a vždy tíhli ke sjednocení svého národa do kompaktního a nikým nenarušovaného celku. A i Slováci jsou velmi hrdí a hákliví na jakékoli zpochybnění své samostatnosti a národní svébytnosti. Jen v těch českomoravských úvalech – žel – jako by byla národní svébytnost a samostatnost lidem tak trochu lhostejná a mezi politiky stále více převládají oportunisté (což je jen mírné slovo, laskavý čtenář si klidně může dosadit i drsnější výrazy třeba ze sféry ekonomické), kteří snahy zbylých tří členů V4 takřka sabotují. Přitom je V4 nezanedbatelnou silou jak hospodářskou, tak i co do počtu obyvatel.

A co teprve ona „RVHP“? To už je celek, který sdružuje bezmála 100 milionů obyvatel, téměř 1/4 milionu vojáků vzájemně koordinovaných armád a vzájemně spolupracující policejní sbory. Potravinově je víceméně soběstačný, ekonomicky sice silně provázaný s Východem i Západem, ale tuto provázanost a spolupráci přece nikdo přerušovat nechce, ba právě naopak. A energeticky a surovinově jsme sice značně závislí na Rusku i vzdálenějších zdrojích, ale to je i řada dalších zemí západu EU. A případné určité formě spojenectví s Ruskem se stejně nevyhneme. Jak řekl gen. Mičánek v téměř převratném rozhovoru pro „aktualne.cz“ u příležitosti nástupu do funkce děkana NATO Defense College v Římě 25.1.2016 (volně cit.): „Ať chceme nebo nechceme, v boji proti terorizmu Rusko už naším spojencem dávno je.

Co tedy dělat?

To – žel – neví přesně nikdo! Tedy ani my. Ale každý z nás, kdo k tomu máme nějaké možnosti, se o nějaký návrh vycházející z momentálně dostupných informací prostě musíme pokusit.

Turecku neplatit bez stanovení cíle a jeho kontroly

Předně si tedy myslíme, že bychom Turecku neměli jen tak bez jakýchkoli podmínek poukazovat miliardy EUR. Připadne nám, že je to jen jakýsi trapný úplatek, který pak, bez přítomnosti jasné dohody a kontrolního mechanizmu, může skončit na všelikých účtech v Turecku i zcela jinde, ale jen málokdo věří, že ty peníze budou opravdu použity na pomoc uprchlíkům a na zastavení migračních proudů. Řekněme si otevřeně, že Turecko má na jedné straně nejsilnější armádu (byť bez jaderných kapacit) v NATO po USA, sousedí s oblastí bojů v Sýrii a v Iráku, jde přes ně nejfrekventovanější migrační trasa, takže Turecko všichni zúčastnění nějak potřebují. Nicméně turecké vedení hraje vůči Evropě i vůči bojujícímu regionu dvojakou hru a vůči EU vůbec není nijak příznivě naladěno. Naopak, případné vítězství islámu v Evropě by mu, coby zemi s poměrně vyspělou ekonomikou a s absolutní převahou muslimů, skýtalo nevšední možnosti. Pokud by se nějaké peníze a materiální pomoc směrovala do Turecka, bylo by nutné, aby vše bylo do posledního okamžiku pod kontrolou pracovníků dárce, tedy EU.

Pomoci budovat nová města dočasně obydlená migranty

Takže považujeme za perspektivnější, aby se ve všech sousedních i vzdálenějších (bezpečných) zemích Blízkého východu a Severní Afriky urychleně začaly – po dohodě s těmito zeměmi, s OSN apod. – budovat nejen ty uprchlické tábory (tedy stanová a kontejnerová městečka), ale vedle nich co nejdříve i regulérní města či obce s kompletní infrastrukturou, službami, výrobou včetně zemědělské, postupně energeticky co nejnezávislejší, s vodou z hlubokých vrtů, artéských studní, z desalinizace mořské vody, z vodovodů z hor atd. atp. Vždyť vody je na světě dost! Jen ji neumíme racionálně využívat a nedostatek vody hrozí vlivem extrémního a nekontrolovaného množení lidí v rozvojovém světě! Což se stále bojíme otevřeně říci a stále hledáme pro ten budoucí nedostatek vody všemožné jiné důvody. Však odborníci jako V. Cílek či M. Bárta a další na to upozorňují už řadu let, nicméně z našich politiků zatím jen D. Rath (ve svém blogu z 25.1.2016) řekl otevřeně, že za popisovanými problémy stojí prostě nekontrolované množení lidí v rozvojovém světě, kdy se o lidském druhu vyjádřil rovnou jako o druhu invazním.

Všechny uprchlíky/migranty je do budování měst/obcí třeba zapojit – vlastnoručně zbudovaného si člověk vždy váží víc, než když všechno dostane zadarmo (ostatně, naše prababičky měly přísloví: Lehce nabyl, lehce pozbyl). A za práci je normálně odměňovat a kdo se zapojí hned a dobrovolně, tak ještě nějaký bonus. A až se jednou ti uprchlíci/migranti budou moci stěhovat domů, tak ta města můžou postupně dosídlovat místní lidé, protože jejich populační růst (o jehož zpomalení píšeme dále) se během jedné generace dozajista nezastaví, ten bude klesat postupně. Celé by to bylo pro všechny velmi výhodné. Vydělali by na tom nejen ti uprchlíci/migranti, hostitelské země, které by měly o problém míň (jak ty migranty zaměstnat a zvládnout), ale i EU, do níž by se migrační proud výrazně snížil, ba i spousta národních a nadnárodních firem, které by to musely zpočátku organizovat, dodávat tam zpočátku vše, ale postupně tam budovat místní pobočky a nové místní firmy. A současně by se tím mohla zaměstnat spousta muslimů žijících v Evropě, kteří by byli vyzýváni, aby šli pomoci svým souvěrcům a bratřím (a přitom tam konečně našli práci!), spousta přesvědčených dobrodinců z EU i ze světa, kteří by konečně měli plnohodnotné uplatnění: mohli by tam učit, organizovat, pracovat, pomáhat... A lékaři bez hranic i jiné dobrovolné zdravotnické organizace by se tam taky uplatnili, a to nejen při organizování lékařské péče, ale i při školení místního nižšího a středního zdravotnického personálu, možná i při zakládání místních zdravotních škol...

Centra „pozitivní deviace“

Co je ale na této výstavbě nejdůležitější: vznikala by tím jakási „centra pozitivní deviace“. Používáme pojmu z doby konce socializmu, který byl použit pro fenomén AK Slušovice a další ZD a agrokombináty, které vznikaly po jeho vzoru. Ty se pozitivně odchylovaly od běžného standardu doby natolik, že je ochotně začaly následovat další podniky (viz ZD Práče, Francova Lhota atd. atp.). Vše od organizace práce přes způsob a výši odměňování až po sociální zabezpečení a kulturu bylo na úrovni o tolik vyšší, že vzbuzovalo zájem širého okolí, ba celého státu a počítalo se s tím, že tyto vzory budou inspirací pro ostatní, takže vlastně postupně zvednou úroveň hospodaření v celé republice. Ostatně, jeden ze slušovických billboardů umístěných v roce 1984 u silnice z Otrokovic do Gottwaldova zněl: „Slušovice je věc veřejná“ (v překladu do latiny tedy: Slušovice est res publica(!)).

Se souhlasem dotyčných států by tak mohla vznikat sídla „na zelené louce“ (zde tedy spíš v nažloutlé poušti), jejichž budování, údržby a rozvoje by se jejich obyvatelé účastnili od počátku projektování a výstavby s přihlédnutím k potřebám a zvykům muslimských obyvatel. Pokud by se podařilo do projektování a vedení takových lokalit vedle oněch uprchlíků/migrantů zapojit vzdělané muslimské elity a mladé absolventy škol (třeba bez zaměstnání) žijící v EU i jinde, je pravděpodobné, že by bylo možno docílit vzniku úhledných a přitom muslimským tradicím a architektuře podřízených lokalit, které by svým vzhledem inspirovaly muslimy i v jiných zemích; a které by dokázaly, že i muslimové dovedou vybudovat příjemné a soběstačné lokality. Myslíme, že nová města by mohla přispět k pozvednutí sebevědomí muslimů, z nichž mnozí se dávají na cestu boje proti všemu a proti všem právě v důsledku deprivace z bídného života v neladném prostředí svých rodných zemí nebo z bezcílné a beznadějné existence nezaměstnaných a na sociálních dávkách závislých obyvatel z vlastní vůle uzavřených ghett v Západní Evropě.

Mimochodem, pokud jde o energii pro tyto lokality, tak zpočátku by bylo možné po stávajících vedeních, případně po nějakých nově zbudovaných, posílat elektřinu z EU. Např. ČR má takový přebytek instalovaného výkonu, že místo prodeje pod cenou do Německa bychom mohli posílat elektřinu do těch táborů/měst; zásobili bychom klidně i několik stotisícových měst(!). Postupný přechod na zásobování z místních zdrojů, zejména obnovitelných, by bylo přirozené.

Jana Václavíková – jednatelka Spolku pro zdravější Vsetín a Střední Moravu

Ivo Rušák – externí poradce Spolku pro ZVaSM pro bezpečnost (překladatel se zájmem o technickou a vojenskou tématiku, profesně kooperující i s producenty ve zbrojařském průmyslu)

Druhá část textu ZDE.