I přes ony diametrálně odlišné metody zvládnutí vnitřních problémů v těchto dvou evropských sférách, zmíněných v první části existují ovšem kroky, které je nutno k zastavení či aspoň podstatnému omezení migračních toků učinit uvnitř i mimo EU oběma těmito sférami společně, tedy rukou společnou a nerozdílnou.
Současně tedy musíme jednotně přistoupit ke zhruba 5 následujícím a základním krokům, které je ale třeba provést či provádět prakticky současně, tedy víceméně najednou, simultánně:
1) Zastavit růst populace
Dárcovské státy, mocnosti, OSN musí ihned zahájit politiku takovou, aby přiměly rozvojové země co nejdříve zavést něco na způsob „Husákovy materiální motivace k plánovanému rodičovství“.
Především tedy ve všech předmětných zemích obnovit dávné programy WHO a mezinárodních zdravotnických organizací (Červený kříž, Červený půlměsíc, humanitární lékařské organizace...) na plošné zavedení antikoncepce pro muže i ženy a prostřednictvím OSN a dalších významných organizací ji politicky, mediálně podporovat zejména v rozvojovém světě a nedodržování této politiky příhodně sankcionovat.
Tu materiální motivaci rodičovství tedy samozřejmě v trochu modifikované podobě: Manželé - snížené daně, ale jen muž a 1 žena; kdo chce více žen, není problém, ale snížení daní (ani příspěvky na děti) se takových osob netýkají. Mnohoženství bývalo v určitých teritoriích vždy výsadou jen těch nejbohatších, kteří si to mohli dovolit a měli na zabezpečení svých žen a dětí prostředky. To je třeba veřejně zdůrazňovat.
Přídavky na 2 děti (ale jen přídavky, nikoli sociální dávky takové, že z těch peněz bude žít celá rodina bez práce!). Od 3. dítě pak přídavky žádné, nebo po 2. dítěti ženám i mužům sugestivně nabízet sterilizaci, a to i za odměnu takovou, aby byla pro střední a nižší vrstvy velmi přitažlivá. V EU by to představovalo např. 24.000 EUR pro muže/živitele rodiny do 20 let věku, 18.000 do 30 let a 12.000 do 40 let věku. V předmětných rozvojových zemích samozřejmě adekvátně méně. Veškeré finanční výhody však je samozřejmě nutno vázat na pravidelnou školní docházku dětí a případně na nějakou formu pravidelného zaměstnání aspoň jednoho z rodičů.
Věříme, že u té materiální motivace k plánovanému rodičovství je možné ji v nějaké podobě a v nějaké finanční výši odpovídající ekonomické úrovni daného státu zavést v podstatě kdekoli na světě.
2) Aktivní politika EU
Je nutno zahájit aktivní, ba agresivní zahraniční politiku: Na všech fórech (OSN, OAJ, OPEC, G20, BRICS, Ekonomické fórum...) a v médiích trvale „ukazovat prstem“ na ty státy, které prokazatelně podněcují nepokoje, financují teroristy a jiné bandity, usilují o regionální hegemonii atd. atp. Hrozit jim bojkotem jejich zboží a surovin, stažením svých odborníků apod. Třeba arabské emiráty či SA jsou nesmírně bohaté, ale samy si organizují víceméně jen obchod s ropou a vytvářejí specifické bankovnictví; vše, co je tam vytvořeno dalšího, organizují, projektují, atp. projektanti, manažeři, pedagogové, lékaři... z vyspělého západu i východu; a budují to pákistánští a indičtí „gastarbeiteři“ (kteří ale nemají nárok na získání občanství – po smluvní době se musejí vrátit domů!). Sami Saudové a emiráty mají pak ještě své profesionální armády, jejichž velitelské kádry ale studují v USA, v Británii apod.
Formou inzerce, vydáváním národních mutací našich tiskovin, na netu, pomocí kulturně-vzdělávacích neziskovek, s pomocí satelitní TV a rozhlasu v jejich řeči nebo v angličtině šířit propagandu ovlivňující chování místních lidí podobně, jako tomu bylo ze západu v době bipolárního světa vůči zemím Varšavské smlouvy.
3) „Externí“ smíšená policejní služba
Jako třetí bod je nutno zavést „externí, smíšenou policejní službu“. Čili zpočátku v těch uprchlických městech/obcích a regionech spoluorganizovat společnou policii a postupně tuto pořádkovou službu předávat jejich obyvatelům. Ale beze zbraní! Však indičtí policisté si léta vystačili s uniformou a dlouhou hůlkou(!). Angličtí bobíci nenosili žádnou zbraň, ani tu hůlku či obušek (sami tu dobu ještě pamatujeme!). A krom toho – uprchlíci a migranti jsou před vstupem do uprchlických táborů důkladně kontrolování...
4) Zákaz prodeje jakýchkoli zbraní a hlavně munice(!)
Současně je nutno uplatňovat nekompromisně a bez výjimek prodeje jakýchkoli zbraní a hlavně munice(!) jak do těchto uprchlických měst, tak hlavně ale do oblastí jakýchkoli bojů. Protože ti teroristé a bandité si na koleně vyrobí sice „kalacha“, ale střelivo už stěží. A ostatní, sofistikovanější zbraně jim vždycky někdo musí dodat (nebo je ti bandité musí ukořistit). Takže veřejně pranýřovat všechny, kdo těm teroristům zbraně a munici jakkoli dodávají a přistižené prodejce, překupníky i organizátory obchodů exemplárně a veřejně trestat a na státy, které toto umožňují, veřejně a celosvětově „ukazovat prstem“! Či alespoň uvádět veřejně sídlo či stát působnosti takového prodejce/organizátora. Tyto „obchody“ se totiž zhusta dějí s tichým souhlasem příslušných států, či dokonce z jejich iniciativy. Však zpravodajské služby většinu z nich jistě znají a všichni jsou snadno vystopovatelní...
A stejně tak zveřejňovat či přímo trestat všechny, kteří umožní teroristům finanční transakce, či od nich z jimi ovládaných teritorií cokoli odkupují; ať surovou ropu, naftu, umělecké a historické artefakty, ženy, děti, lidské orgány, ba i ovoce a zeleninu, tedy jakékoli zboží, cokoli... Vše se dá s určitou pravděpodobností zjistit, jen chtít...
A u nás doma musíme v rámci sebeobrany našich kulturních hodnot a uchování svébytnosti svých národů postupně v lidech šířit to povědomí, že s každým zakoupeným kebabem, halal potravinou, palestinským šátkem, s každým bytem pronajatým či dokonce prodaným muslimům či jiným migrantům pomáháme financovat tu migraci, prodáváme svou zemi, napomáháme islamizaci své země!
5) Pomoc rozvojovým zemím – opravdová, nikoli kořistnická
Posledním, ale stejně důležitým bodem (a do budoucna asi jedním z nejdůležitějších) je rozhodně komplexní pomoc rozvojovým zemím a dnešním krizovým oblastem. V žádném případě tedy skryté kořistění a drancování (jak se děje v současnosti), ale skutečná pomoc, která postupně zapojí do všemožných aktivit co nejvíce místních obyvatel a která pomůže zvedat ekonomickou úroveň, a tedy i životní úroveň a vnitřní bezpečnost těchto zemí, což se dozajista projeví snížením potřeby migrace jinam. Tedy pomoc při budování zpočátku jednoduchých, ale v budoucnu stále náročnějších, leč ohleduplných způsobů zemědělské výroby, produkce potravin, vhodné průmyslové výroby a navazujících služeb od rozvoje školství jako základu zvyšování životní úrovně přes zdravotnictví, sociální služby po IT a národní bankovní sektor. Vše samozřejmě za přítomnosti poradců a instruktorů ve všech těchto oblastech.
Ostatně, nezaměstnaných mladých lidí, navíc toužících po dobrodružství, je v Evropě i jinde v rozvitém světě spousta. A všemožných mezinárodních organizací, od OSN počínaje, které by to mohly a měly zaštítit a koordinovat, přes různé rozvojové banky až po národní i nadnárodní firmy je všude taky dost.
A i pro ČR samotnou z takového rozvojového programu plyne nemalý užitek. Bývalé Československo má v řadě zemí třetího světa stále ještě jakési jméno, nejsme dnes už sice schopní dodávat velké investiční celky jako dříve (rafinerie, cukrovary, pivovary, strojírenské závody apod.), ale traktory a některé zemědělské stroje určitě ano, stejně jako určité typy aut, motorky, kola, mopedy, malá dopravní letadla... A máme stále ještě odborníky na tropické nemoci a na drobnou zemědělskou produkci v tropických zemích. Z větších celků umíme např. a mj. vyprojektovat i dodat farmaceutické provozy, ba i „kontejnerové“ nemocnice s kompletním vybavením, určené právě pro rozvojové země (a některého nespokojeného zdravotnického personálu máme snad i nadbytek) a umíme dodat menší elektrárny, postavit přenosová a distribuční vedení, ale taky třeba budovat úpravny pitné vody, kanalizaci a čistírny odpadních vod, rekonstruovat i stavět železniční tratě...
Nejde tedy o pasivní, jednorázovou dárcovskou pomoc, ale o budování aktivních, soběstačných společenství!
Každopádně je ale předpokladem takovéto pomoci alespoň relativní klid a bezpečnost v příslušných rozvojových zemích. A i v této oblasti zkušenosti máme a byli bychom schopni s jejich dosažením pomoci.
Ostatně, nebylo by od věci, pouvažovat v mezinárodním měřítku o nějaké formě „patronátu“ vyspělých zemí nad zeměmi rozvojovými. Tedy že by třeba každá vyspělá země vzala na sebe úkol, komplexně pomáhat nějaké přiměřeně velké (či malé) a momentálně velmi chudé či rozvrácené zemi rozvojové a v takové zemi tu komplexní pomoc koordinovat a maximálně se v ní vlastními silami angažovat....(?)
Ukončení válek!
Neméně důležitý (ba možná vůbec nejdůležitější) by měl být ale bod šestý: Co nejdříve ukončit války všeho druhu a jakékoli podoby v oněch krizových oblastech. Ty jsou jednou z hlavních příčin dnešní migrační krize. To je ale už další kapitola, kterou by bylo třeba řešit samostatně, byť paralelně a neméně rychle!
Všechny uvedené body i úvodní úvaha má ale jeden háček: Kde sehnat ve Střední Evropě odvážné a charizmatické lidi, kteří by byli schopni tohle říci svému národu a obratně a nekompromisně to prosazovat na mezinárodním fóru... ? Přesvědčených a mnohdy naivních dobrodějů máme dost. Ale ty skutečné osobnosti, odborníky, v dobrém slova smyslu vůdce... nějak nikde není moc vidět... My, obyčejní občané bychom s vámi do toho šli. Utáhneme si opasky, obětujeme své výhody, pohodlí, mnozí z nás jsou dokonce odhodlaní nasadit své životy. Ale jen tehdy, budou-li vidět ideu, smysl toho sebeobětování, budou-li vidět osobnosti, které jsou schopny a ochotny nás vést. Ti šedí úředníci bez vlastností, kteří se v médiích stále střídají a přitom před jejich dotazy stále jen kličkují, stejně jako před EU i před svými vlastními spoluobčany a voliči, ti nás nikam nedovedou. Ti nás mohou přivést leda k zániku našich národů a ke zmaru všeho, co tu zhruba 75 generací našich předků vybudovalo.
Dámy a pánové, naši budoucí vůdcové, kde jste? Přihlaste se, zapojte se, obětujte své soukromí a pohodlí, pomozte svým spoluobčanům, pomozte této zemi, pomozte Evropě!
Jana Václavíková – jednatelka Spolku pro zdravější Vsetín a Střední Moravu
Ivo Rušák – externí poradce Spolku pro ZVaSM pro bezpečnost (překladatel se zájmem o technickou a vojenskou tématiku, profesně kooperující i s producenty ve zbrojařském průmyslu)
Mapka zobrazující stupeň islamizace států světa:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
