A to vezměme v úvahu, že Paříž je zvyklá žít nočním životem mnohem víc než Praha a že vize ztemnělých bulvárů musí být pro mnohé obchodníky i turisty nepředstavitelná. Od 1. července však veškerá soukromá venkovní osvětlení, tedy reklamy, výlohy, osvětlení fasád a podobně budou muset nejpozději hodinu po půlnoci zhasnout. Vnitřní prostory obchodů, úřadů a dalších nebytových prostor potemní do hodiny po odchodu posledního pracovníka.

Na podobná nařízení se lze dívat dvojím pohledem. Ten první říká, že stát se lidem nepatřičně plete do života, když jim nakazuje, jak mají svítit, co mají jíst, čím mají topit, jak se mají přemisťovat a tak dále. Ten druhý vychází z toho, že konzumní společnost dospěla do takového stadia, kdy si uvědomuje svůj destruktivní životní styl a dobrovolně si proto ukládá určitá omezení. Zajímavý jevem je, že nemalá část těch, kteří proti restrikci původně protestují, ji nakonec vezmou za svou a zpátky by neměnili.

Vzpomeňme na dobu, kdy jedna země za druhou zaváděla zákazy kouření v restauracích. Hostinští napřed křičeli, že přijdou o zákazníky a zkrachují, ale poté se ukázalo, lidí v restauracích mnohde dokonce přibylo. Ač to tak zkraje nevypadalo, většina lidí poznala, že díky zákazu jsou paradoxně svobodnější.

Podobně to bylo ve zmíněné Paříži s uzavřením silnice podél pravého břehu Sieny pro automobily. Nešlo o nějakou postranní ulici, ale o tři kilometry dlouhou magistrálu, po které projížděly tisíce aut za hodinu. Nastane dopravní kolaps, centrum se vylidní, z Paříže bude vesnice - varovali protestující. Nic z toho se nestalo.

Bulvár pro pěší si Pařížané rychle oblíbili, takže v těchto dnech se začala stejným způsobem měnit i silnice na opačném břehu. Zlost nad zákazem vjezdu vystřídala radost ze svobodného pohybu po svých, čistšího vzduchu a ticha. Bude zajímavé sledovat, zda to se zákazem nočního svícení dopadne podobně. V Česku ale žádné tmářské experimenty nehrozí. Zde se ctí svoboda jednotlivce, takže každý může libovolně kouřit, jezdit na motorce po lese, řezat v neděli ráno motorovou pilou, provozovat vedle sebe hernu, zastavárnu i nevěstinec, topit doma odpadky, pálit nebo šlukat trávu, udělat vedle domova důchodců technopárty. Co je proti tomu nějaký světelný smog. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele