Modifikoval jsem vtip pro krátkou odpověď na Blízkovýchodní konferenci v Paříži, organizovanou Francií a jejím odcházejícím prezidentem Hollande. Účastnilo se jí okolo 70 představitelů států, většinově zvyklých jednat podle principu „o nás bez nás“.

Fotografie účastníků konference, pořízená Reuters, dokumentuje moment setrvačnosti současné mezinárodní politiky, krátkozrakost politiků a strach Francie ze své vlastní politiky na Blízkém východě. Nepřímo dokumentuje zvláštní vztah Francie a Kataru s dalšími sunitskými státy, a je zajímvavá tím, že na ní nejsou hlavní osoby jednání: Palestina a Izrael. Fotografie dokumentuje snahu dostat na jednací stůl desetiletí staré a nevyřešené téma, o němž se píše i v Bibli kralické. Stačí si přečíst Zachariáše, kapitolu 14, z níž uvádím část, aby bylo jasné, že uvedená konference nemohla a nemá smysl, neměla a nemá šanci na úspěch a představuje právě to, o čem se dnes tolik mluví a píše: zvyšuje válečné nebezpečí.

1. Aj, den Hospodinův přichází, a rozděleny budou kořisti tvé uprostřed tebe. 2. Nebo shromáždím všecky národy proti Jeruzalému k boji, i bude dobyto město, a domové zloupeni, a ženy zhanobeny budou. A když vyjde díl města v zajetí, ostatek lidu nebudevyhlazeno z města. 3. Nebo Hospodin vytáhna, bude bojovati proti těm národům, jakž bojuje v den potýkání. 4. I stanou nohy jeho v ten den na hoře Olivetské, kteráž jest naproti Jeruzalému od východu, a rozdvojí se hora Olivetská napoly k východu a k západu údolím velmi velikým, a odstoupí díl té hory na půlnoci, a díl její na poledne. 5. I budete utíkati před údolím hor; nebo dosáhne údolí hor až k Azal. Budete, pravím, utíkati, jako jste utíkali před země třesením za dnů Uziáše krále Judského, když přijde Hospodin Bůh můj, a všichni svatí s ním. 6. I stane se v ten den, že nebude světla drahého, ani tmy husté. 7. A tak bude den jeden, kterýž jest znám Hospodinu, aniž bude den, ani noc; a však stane se, že v čas večera bude světlo.

Uvědomím – li si nedávnou rezoluci RB OSN, historicko – právní komplexitu teritoriální otázky týkající se něco málo přes 6 tisíc km2, včetně Balfourské deklarace z listopadu 1917, rozhodnutí Ligy národů z roku 1922 a další, včetně pravděpodobné inaugurace prezidenta Trumpa 20. ledna, které se mají zúčastnit poprvé v historii inaugurace právě představitelé Judee a Samarie, je jasné, která hodina bije, a co lze očekávat: vývoj s nadějí počínaje, až, což je těžko představitelné, atomovou válkou konče.

Není mým úmyslem formulovat tzv. poplašné zprávy, nebo podporovat interpretace bojové pohotovosti ruských vojsk, která by měla být podle mého v neustálé pohotovosti, či vést diskuzi o tom, v čem spočívá označení Izraele jako agresor, nebo rozdíl napadení Izraele Jordánskem s následným prvním úderem Izraele na Egypt a Sýrii.

Komentář ke drahé konferenci v Paříži má poukázat na nesmyslnost konferencí, jejichž výsledkem je doporučení, ignorující mimo jiné skutečnost, že politická řešení se hledají a sjednávají vždy až po konečném vítězství jedné strany. Za druhé: konference indikuje humanitární problém Palestinců a Izraelců, který může ještě více zkomplikovat současnou migrační situaci v Evropě. Ta se také pomalu a jistě dostává pod koberec, což ale neznamená, že nežije vlastním životem. Ať mi někdo ukáže plán, podle kterého lze v současné době přestěhovat půlmiliónu židovských občanů bez krveprolití, podobně jak to dokázal Izrael před léty se sedmi tisíci obyvatel v Gaze. Za třetí: V případě násilného řešení Palestinské otázky, včetně vojenského napadení na Izrael, se souhlasem, nebo bez souhlasu RB OSN, Izrael nebude váhat ignorovat OSN. Tím přispěje k bezvýznamnosti a urychlení smrti této organizace. Již z těchto uvedených důvodů by současní politici neměli podléhat touze se nechat na závěr politické kariéry fotografovat před palácem, snažit se nesmyslem kompenzovat zásadní chyby jejich dosavadního konání, a tím komplikovat své dědictví. Proč si nepřečetli seznam hostů na inauguraci prezidenta Trumpa, nevím. Souhlasu netřeba.