Jan Campbell: Ekonomové při obhajobě v Kremlu

Sankce proti Rusku a ruské proti-sankce kompenzují z velké části nevýhody, které si Ruská federace vyjednala během desetiletí trvajících dlouhých jednání s WTO. Jenom v roce 2015 se RF podařilo refinancovat dluhy, podstatně zvýšit zásoby zlata a valutové zásoby přinejmenším do výše 360 miliard USD. Kromě toho se vzpamatovává výrobní průmysl, zvyšuje se podíl záměny importů jak v těžkém, tak i agrárním průmyslovém sektoru. Poprvé od roku 2010 do roku 2014 se zvýšila výroba kuřecího masa o více než 40%, vepřového o více 25%. To vše při průměrné rentabilitě ve výši 22%. V podstatě lze mluvit o fyzickém nasycení trhu. Rusko se zcela obejde bez západního masa, obilí a dalších důležitých komodit. Takový stav RF dlouhá desetiletí nepoznala. Takový stav není dobrou zprávou pro EU.

Co se týká bankovního sektoru lze konstatovat, že proces očisty ještě probíhá a není u konce. Z přibližně 1.500 bank, ke dnešnímu dni jich existuje maximálně 700. Již před léty jsem tvrdil veřejně, a opakuji to i dnes, že jejich počet by neměl převyšovat 200. Role CB by se měla orientovat na potřebách státu a občanů, ne na potřebách bankéřů, brokerů a spekulantů. Současná situace v RF potvrzuje, že CB zneužívá svého monopolního a tzv. nezávislého postavení ke škodě občanů. Ziskovost bank RF je vysoká ve srovnání s agrárním sektorem, nebudu se o ní konkrétně zmiňovat. Poznamenávám ale, že Rusové mají „svých“ přibližně 23 triliónů rublů. To při celkovém veřejně dostupném investičním objemu ve výši 15 triliónů rublů, projektovém financování ve výši pouhých 300 miliónů rublů a rozvojovém fondu ve výši mizerných 20 miliónů rublů. Již toto málo faktů ve spojení se znalostí potřeb vnitřního trhu a exportního potenciálu dovolují mi si představit, že při změně současné hospodářské politiky RF lze očekávat v RF na jedné straně zvýšení efektivity a kvality výroby a výrobků, na druhé straně udržitelnou dynamiku rozvoje minimálně na dvě až tři desetiletí. Výsledkem takové změny bude podstatné snížení, částečné odstranění velké části zaostalosti a znovuzískání vedoucích pozic ve světě, jako tomu bylo v minulosti.

Aby tomu tak mohlo být, musí prezident Putin vyrovnat rozdíl mezi mezinárodní a vnitřní politikou. Ta prvně uvedená je mnohem silnější a výraznější, než ta druhá. Vnitřní krizový plán musí být totiž vyrovnaný. Měl by mimo jiné obsahovat nejenom profesionální konání vlády, ale Centrální banky, celého bankovního systému, ale samozřejmě i privátních korporací, regionální moci, abych jmenoval ty hlavní. Konání všech účastníků společenského života by se mělo orientovat na trojici zájmů: geopolitických, národních a občanských. Stůl se třemi nohami se nikdy nekolíbá. Nevím nic o uvedené samostatné trojici zájmů EU ani ČR.

Protože se cíle hospodářské politiky RF vypracovávají podle ústavy RF prezidentskou administrací, a jejich realizace se uskutečňuje prostřednictvím vlády, mají kvalita koordinace a kontroly rozhodující roli. Současný hospodářský stav RF ukazuje na nedostatky jak v plnění prezidentských příkazů, tak i v koordinaci a kontrole. Důvodů je mnoho a naplnily by nový příspěvek. Protože se blíží parlamentní volby, je zcela logické konání prezidenta Putina. Volby v září t.r. s největší možnou pravděpodobností přinesou nové obličeje, jména a tím i vládu. Rusové jsou již unaveni vidět desetiletí pořád stejné tváře a slyšet stejná slova o hospodářských reformách. Proto se konaly před týdnem tzv. primárky, proto se koná dnešní představení hospodářských reforem těch, kteří chtějí nebo budou muset spolupracovat s Kremlem po podzimních parlamentních volbách. Další akce v Kremlu budou následovat.

I když nejsou podrobnosti návrhů k hodině psaní příspěvku veřejně dostupné, z rétoriky lze soudit, že Alexej Kudrin představuje program, který hodnotím jako pokračování tzv. Gajdarových reforem. Konsolidace rozpočtu, omezení výdajů, tj. proficitní rozpočet. Privatizace a omezení státní moci a kontroly jako doplněk. Představy nového hráče na hospodářsko politickém poli RF, Borise Titova mají charakter přítoku peněz a investiční činnost spojenou s hospodářským růstem ve výši 4% po dobu několika let. Problém je jako vždy v odpovědi na otázku, kdo zaplatí růst. Financovou politiku FED, ECB známe. Kvalitativní uvolňování nic neřeší. Ani na Západě, ani v Rusku. Dnes již ani krátkodobě. Z hlediska ekonomiky, s ohledem na ceny energetických zdrojů a reálnou možností identifikaci zdrojů na realizaci investic, mi dovoluje prognostikovat hospodářský růst již v roce 2017 ve výši minimálně 2 až 3%, přičemž potenciál růstu lze i bez podrobnějších znalostí hodnotit na dvakrát vyšší úrovni, tj. do 6%. Zakopaný pes na cestě k investicím leží ve státním investičním vlaku. Bez něho se k němu rychle nepřipojí privátní investoři.

Putinův přístup k řešení investiční činnosti je ve srovnání se všemi známými návrhy ekonomů, reformátorů a lobbyistů pravděpodobně nejvíce pragmatický. Kontrolovaný deficitní rozpočet, ohled na zkušenost v jiných státech indikující nepřekročení 3% a udržení příjmů rozpočtových profesí (vojáků, učitelů, lékařů apod.) v situaci, kdy ruská inflace nemá monetární charakter, představuje možnost, kterou lze jen těžko ignorovat. Je tomu proto, že takový přístup dovoluje synchronizovat procesy finančně – úvěrové, finančně – daňové a hospodářské politiky. V takovém procesu bude i lehčí přistřihnout spekulativní křídla CB a bankám. Během přímé linie s občany v dubnu 2016 Putin řekl, že myšlenka tisknutí peněz se diskutuje pouze v tisku a povrchně. Hlavním cílem není tisknout peníze, ale změnit strukturu hospodářství.

Před jakým úkolem stojí Kreml a nová vláda RF si mohou představit ti, kteří jsou schopni převést čísla do formulace výzev, které naplňují každodenní život ruských občanů a vůdců.

Potřeba vnitřního ruského trhu je malá. Data MMF za rok 2015 mluví za sebe: 1,3 trilion USD, USA — 17,9 trilionů USD, ?? 16,4 trilionů, ČLR — 10,9 trilionů USD. Demografický přehled: RF — 146 milionů obyvatel, USA — 323 milionů, ?? — 800 milionů, ČLR — 1 377 milionů. Již tato fakta nedovolují si představit, že RF může iniciovat vlastní průmyslové společnosti, které by mohly konkurovat se západními a čínskými ve všech klíčových oblastech. RF je proto nucena ke spolupráci. Válka nebo expanze nejsou pro RF řešením. Při povrchním posouzení situace se nezmiňuji o problematice tzv. střední podnikatelské třídy. Jenom v EC představuje tzv. střední třída přibližně 120−150 milionů lidí. V současném Rusku nebude lehké najít desetinu uvedeného počtu. Proto si nedovedu představit, že programy Kudrina a Titova budou akceptovány beze změn. Program ministerstva hospodářství RF bude po volbách do Dumy také mimo hru. Všechny tři reformní návrhy jsou totiž psány módním jazykem západních hospodářských teorií a konceptů, jejíž hlavní myšlenkou je, že „válka vše odepíše“ a inflace podpoří spotřebu. Výsledkem bude papírový hospodářský růst. Nehledě na moji omezenou znalost návrhů si dovoluji konstatovat, že návrhy ignorují skutečnost, že nízká inflace dovoluje občanu v principu „předehnat“ oligarchy. Návrhy ignorují předpoklad, že jakákoliv modernizace vyžaduje čas, následnost a disciplínu. Vyhnání konkurence, statistické machinace nebo zvyšování počtu montoven různých produktů v Rusku, nemohou mít místo v zabezpečení předem uvedené trojice zájmů. Modernizace může přijít pouze tehdy, když se objeví a budou podporovat vlastní komplexní technologické řetězce a celky.

Před prezidentem Putinem stojí komplexní rozhodnutí. Při troše štěstí se chce věřit, že nehledě na geopolitickou, vnitropolitickou a individuální situaci Rusů se nechá realizovat přísloví – Rusko má slavnou minulost, ctihodnou přítomnost a stabilní budoucnost.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.