Nebudu se dnes zabývat analýzou aplikací AI ve vojenském průmyslu, ani analýzou zveřejněných dokumentů EK. Vše se nachází na začátku již nezvratného procesu, který se skládá z mnoha částí. Uvádím zástupně: financování a velení armády, vztah EU k NATO, USA a Rusku, a v neposlední řadě, možné následky pro EU a jednotlivé členské státy.
Co se týče financování evropské armády, lze konstatovat, že nebude politicky lehké. EU nemá žádné efektivní nástroje na pružné reagování v měnových a politických krizích. Neexistují efektivní instituce pro předcházení a řešení rizik, ale ani pro sdílení rizik. To znamená vkladů, eurobondů, které chce Francie, které ale odmítá Německo, ale i následků vylidňování, např. Pobaltí a Balkánu s následnou migrací vojenských jednotek NATO, základen a zbraní do nevlídných zahrad EU. Jedná se o instituce, které by v měnovém sektoru při vedly k centralizaci fiskálních politik jednotlivých států. V obraném sektoru by vedly k centralizaci vojenského plánování a vedení. Politické prosazení centralizace fiskální a obranné politiky patří v současné době do říše snů. Proč? Stačí se podívat na situaci v ČR.
Podle dnes zveřejněné informace ministrem financí ČR Ivanem Pilným ((Právo, 17. 6.) rozpočet ministerstva obrany se v letech 2011-2015 vždy pohyboval okolo 43 miliard korun. Loni narostl na 47,7 mld., letos na 52 mld. a na příští rok navrhujeme 57,8 miliardy. Přitom všem má resort obrany 1520 volných míst. Peníze pro tato místa, která se neobsazují, a je jedno z jakých důvodů, se transformují do prémií, bonusů a osobních hodnocení zaměstnanců. Jinými slovy: do korupce, neplnění závazku vůči NATO a bujení byrokracie. Za posledních několik let narostl počet státních zaměstnanců na papíře o 31 tisíc! To jsou slova ministra financí. Podobně je tomu s MV i MŠ. Celkem resorty žádají 111 miliard navíc, což znamená deficit státního rozpočtu přes 150 miliard korun.
Podobná situace je v mnoha dalších státech EU a NATO. Proto zástupci založení evropské armády argumentují tím, že její vedení nebude podléhat generálům NATO, ale bude v rukách nevolených byrokratů EU. Co to znamená, není potřeba vysvětlovat. Byrokraté již zformulovali hlavní tézi a dokument podepsali ji dva vice-prezidenti EK: Transatlantické partnerství podléhá evoluci, a odpovědnost za zlepšení evropské bezpečnosti se proto nachází především v rukách Evropy. Téze je podporována hysterickým strachem před Ruskem.
Na druhé straně mince evropské armády je zapsán hlas amerických expertů. Ti se domnívají, že evropská armáda je dárek Putinovi. Experti samozřejmě mlčí o všem ostatním, co je spojené se založením a udržováním armády: pracovní místa ve vojenském průmyslu, prodeji a exportu, a v neposlední řadě, zmenšení závislosti EU na USA, abych jmenoval alespoň některé.
Před několika dny zveřejnil Bloomberg zprávu o tom, že EK již vypracovala několik scénářů rozvoje evropské spolupráce ve vojenské sféře: Všeobecný systém bezpečnosti, vojenské operace nezávisle od NATO, založení bezpečnostní struktury zaměřené na kybernetické hrozby a evropská pohraniční a pobřežní vojska tvoří páteř evropské spolupráce.
Experti Foreign Policy se netají přesvědčením, že kancléřka Merkel má již strategii jak obejít ty státy, které se nebudou chtít podřídit myšlence evropské armády a snížení vlivu NATO. První indikace již existují. Carlo Masala, profesor vojenské univerzity v Mnichově (Bundeswehruniversitaet Muenchen) potvrdil (22. 5. 2017), že „spolková vláda chce pokračovat v evropské vojenské integraci“. Prezident Spolkové republiky Německo, Frank-Walter Steinmeier, v interview FAZ zveřejněném 16. 6. 2017 požaduje „posílení vojenských schopností Bundeswehru,“ současně konstatuje „rostoucí odcizení Evropy a Ruska“ a varuje před „koncentrací pohledů na amerického prezidenta DJT“. Do třetice: ministryně obrany SRN, Ursula von der Leyen chce „mluvit s Ruskem z pozice síly“. Ve stínu uvedených výroků vysokých představitelů spolkové politiky probíhá nenápadně integrace české, rumunské a dalších divizí do Bundeswehru. Proto nelze vyloučit, že strategie evropské armády obsahuje prvek tzv. širšího bundeswehru. Proč se tak děje? Jedním z důvodů zcela jistě je hospodářský zájem. V současné době není jisté, jak se budou dále vyvíjet hospodářské vztahy mezi USA a EU. TTIP je zatím zmraženo, leží ve skladu, sankce proti Rusku škodí více EU než USA, do rozhodovacího procesu o sankcích, především jejich rozšíření a ukončení, nebude moci mluvit již ani americký prezident, natož EU nebo kancléřka Merkel.
V kontextu rusofobie, propagandy o slabosti Ruska, především na informační úrovni se tak evropská armáda jeví jako konkurent NATO v boji proti Rusku. Že by USA dovolily EU konkurovat s NATO, mi dnes nepřipadá reálné. Proto se nabízí hospodářsko - sociální aspekt. Ten tvoří vojenský průmysl spojený s ohromnými investicemi, a ochota státu, jít za někoho bojovat. Je více než nepravděpodobné, že Bundeswehr přijde na pomoc někomu, kdo se octne v boji s Ruskem. Proto nelze vyloučit, že USA nebudou slyšet evropskou mantru „bojujeme proti Putinovi“ a dojde k několika úrovňovému boji mezi USA – NATO – EU. V tomto boji se dostane opět do popředí národní a hospodářský zájem USA a lokality bojů. Co je národní zájem USA nikdo přesně neví, co je hospodářský zájem USA, víme: peníze a obchod. Kde se nacházejí potenciální bojové lokality, víme také. Proto potíže se Severním proudem 2, proto tlak na koupi drahého amerického břidlicového plynu, proto proutek v podobě komplexní TTIP, hrozba bilaterálních obchodních smluv, apod. Jak by se ale věci nevyvíjely v představitelné budoucnosti, geopolitická roztržka mezi USA a EU je na horizontu. Dojde k ní v možná v rozmezí desetiletí, nedojde – li mezitím k regionálnímu konfliktu na území Evropy. Ten se vyloučit nedá, urychlil by proces roztržky. Proto jsou představitelné následky snahy o založení evropské armády pro Evropu nevýhodné. Možnost partnerské dohody s Ruskem o bezpečnosti, která se nabízela až do začátku 2000, je ztracena, přestože již tenkrát platilo, že mír se uzavírá s nepřítelem. Umíme si nastřádat velké materiální bohatství, neumíme ale vyprodukovat čas.
EU pokulhává za časem, jedná pomalu a není jednotná. USA musí jednat vnitro,- a zahraničně politicky rezolutně, nemají li se rozpadnout a stát se regionální velmocí. Rusko bude jednat tvrdě, transformují li se provokace Západu do života ohrožujícího nebezpečí pro Rusy jako etnikum, a nebude – li příštím prezidentem liberál. Tvrdé jednání znamená mimo jiné, i použití kombinace známých, méně známých vojenských technologií a zbraní, s samo-učícími se roboty a podobnými produkty, používající umělou inteligenci. V kontextu času, vojenského konfliktu a AI se zmiňuji o čínském počítači, který je před dokončením. Ten provede 1 trilion, (tj. 1 a osmnáct nul) operací za vteřinu, má tolik procesorů, kolik jich potřebuje celá světová komputerová produkce za rok. Výkon čínského komputeru, o kterém se zmiňuji, má větší výkon, než všechny komputery na světě. Jeho provoz spotřebuje více energie, než evropské velkoměsto. Mega-počítač nové generace, podobně jako AI a další technologie nás tak přibližují ke konfrontaci bez ohledu na to, o čem píší masová média, nebo o čem přemýšlí průměrný občan. Konfrontaci, kterou mám na mysli, si jenom málokdo dovede představit. Závěrem a pro informaci uvádím, že SRN má tři úrovně super-komputerů: 1) národní: 3 super – komputery s celkovým výkonem 20,2 petaflops, 2) nadregionální: 12 super – komputerů s celkovým výkonem 13,9 petaflops a 3) regionální, včetně institutů a lokálních clusterů: 17 super - komputerů s celkovým výkonem 1,6 petaflops. Takže i v této oblasti je Evropa daleko za Čínou, s ní konkurujícími USA a Ruskem. Evropská armáda vedená byrokraty EK, nebo generály Bundeswehru, je i proto zbytečná, nemá li její založení jiný, než ten proklamovaný cíl. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: PV
