Co se týče TTIP, očekávám, že na otázku známému v EP, proč nemá vyjednávací tým EU 28 oficiálních a vždy při jednání přítomných členů, popřípadě s měnícím se vedoucím vyjednávacího týmu, ale pouze jednoho Španěla, se nedočkám odpovědi. Přitom nemám nemenší pochybnosti o kvalifikaci Španělského diplomata EK, který vyjednává za celou EU. Přesto jsem přesvědčen, že současné obsazení vyjednávací delegace EU by bylo zcela jistě více „demokratické“ než to dosavadní. Nevěřím totiž v nestrannost při vyjednávání, i když má pan vyjednávač kolem sebe tým poradců. Proto se mi jeví nejpravděpodobnějším řešením podpis TTIP na principu tzv. salámové taktiky ve stínu dalších problémů a výzev, které připravili naši lídři v ER a předali je EK k řešení. Pro budoucnost v kontextu rozvoje česko – čínských vztahů připomínám osobní zkušenost: při jednání s Číňany měla čínská strana při jednání vždy alespoň o jednoho účastníka víc, než protistrana.
Co se týče skutečnosti, kterou je bezvízový styk s Tureckem, v jehož doplnění očekávám v letním horku i bezvízový styk minimálně s Ukrajinou, hodnotím ji jako druhé neštěstí. Není to urážka EK. Ta prostě koná v duchu usnesení Evropské rady (ER) a jeví se mnohem chytřejší než celá ER. Na základě statutu EK, který jí dává hroší kůži, si EK může dovolit nést kritiku občanů EU ještě dlouho. EK ví mimo jiné jistě, co je empatie, jak funguje a jak využívat této znalosti ke svému prospěchu. Empatie, včetně té přímo a nepřímo spojené s migrační krizí, je schopnost cítit to, co cítí ten druhý. Z definice vyplývá, že empatie je současně schopnost sbírat informaci. Z hlediska praktické neurologie se jedná o proces, který lze pěstovat, rozvíjet a učit se. Abychom se ale neučili tak rychle, o to se postarají EK a masová média tím, že nám ukazují, co se děje daleko od našich domovů, co vzbuzuje dojem, že se nás to netýká, alespoň bezprostředně a tím se zakrývá nebezpečí, které vychází z informace. Blízkost, osobní, kulturní a geografická, jsou totiž jedny ze základních příčin empatie. Odborně se to nazývá Parochial altruism, obecně také, moje obec. Proto bude EU řešit problém v Turecku, nějakých táborech na ostrovech, nebo na pobřeží Afriky. Jaké by nebyly pojistky ve smlouvě s Tureckem, je nutno očekávat minimálně dvě věci: a) Vydírání, protože i neinformovaný dojde k přesvědčení, že se jedná o obchod, výměnu lidí za vízum a peníze, jestliže již ne o narušení na příklad příkazu EK 2001/55 nebo Charty OSN. b) Odstoupení premiéra nebo dokonce celé vlády a změna Turecké ústavy. Smluvní formulace 'irreguläre' Asylsuchende aus Griechenland in die Türkei zu 'deportieren',tj. iregulární žadatele o azylz Řecka deportovat do Turecka, mluví sama za sebe. Lidskost v ní nevidím.
Zmiňuji se o tomto aspektu proto, že se včera obrátil britský spisovatel a germanista Jeremy Adler, narozený 1947 Londýně, společně s přibližně 60 intelektuály a umělci, mezi nimiž jsou například Alfred Brendel, Durs Grünbein, Gertrud Leutenegger, Navid Kermani a Fritz Stern – s otevřeným dopisem na EK a ER. Otevřený dopis v němčině byl zveřejněn v Sueddeutsche Zeitung, dnes 4. Května 2016, v 17.18 hodin. Je v příloze příspěvku. Obsah vychází z občanské povinnosti chránit lidská práva a práva vyjádřit se k rozhodnutí migrační politiky EU. Jak se dalo očekávat, z Bruselu nepřišla doposud, a podle osobní zkušenosti, žádná odpověď nepřijde. Turci rodilí a naturalizovaní, buďte proto vítáni v EU na dovolené.
Jako třetí skutečnost pro dnešek uvádím zesilující se tlak USA na spojence v NATO. Jedná se o tlak, jehož cílem je angažování se vojenských sil NATO v přímých bojích proti tzv. IS. Mohu si představit, jak se naši lídři cítí již dnes, a jaké formulace si budou muset vymyslet pro obhajobu konání před voliči. O lidských, materiálních a finančních zdrojích potřebných pro takové angažmá v Sýrii a možná i Iráku se nehodlám ani slovem zmiňovat. Jasné ale je, že NATO diagnostikovaná agresivní politika v Pobaltí a Černozemí společně s bojem proti tzv. IS budu mít za následek zvýšení vojenského rozpočtu, tvorbu nových druhů vojsk a zakládání nových bází NATO v zahraničí. Zcela opak toho, co praktikuje prezident Putin.
Zmínil jsem se o penězích, a tím i o dalším neštěstí bez konce v dohledné době. Neštěstím je Řecko a jeho nešťastné obyvatelstvo. Vědci Berlínské ESMT, mezinárodní Business School, prověřili, a dnes, v předvečer zvláštního zasedání Euro-ministrů financí ohledně Řecka zveřejnili, jak a kam se podělo 250 miliard Euro, určených pro sanaci Řecka. Odpověď je úžasná, mnou předpovězená: Prakticky všechny miliardy se otočily v jednom kruhu. Věřitelé z USA a EU odeslaly miliardy do Athen, odkud odešly ty samé miliardy na splátku dluhů Řecka u MMF a ECB. Řecko dnes není ani tam, kde bylo před pomocí. Takže vedle Brexitu se opět brzo objeví Grexit, nevylučuji další exit. Proto se ani nedivím rozhodnutí hackerů Anonymous napadat během příštích 30 dnů Centrální banky ve světě. (viz YouTube).
Divím se, a jsem zvědavý, jak budou USA pokračovat v realizaci TPP a jak bude ČLR konat v otázce ostrovů Scarborough/Huangyan. Nevylučuji, že v kontextu nedávného prohlášení prezidenta Obamy o nezbytnosti podčinit si spojence USA při realizaci projektů USA ve světě, a odpovědi ministra zahraničních věcí ČLR na Obamovo prohlášení čeká USA horké léto a Filipíny po volbách politické tsunami. Nový prezident USA musí být připraven na dlouhý a tvrdý boj uvnitř a vně USA, v EU a Asii. Nic dobrého pro nás v Evropě to nevěští. Prezident Putin mezitím postaví tři nebo čtyři nové divize na území RF v blízkosti Pobaltí, bude se zbavovat zbytků „bratrských vztahů“ a nevděčnosti vzniklé v době SSSR a bude čekat na svojí příležitost. V naději, že jedinečná historická skutečnost, obklíčení RF – na západě poprvé v historii sjednoceným Západem, na jihu znovu rodícím se Islámem a na východě demograficko – hospodářskou převahou ČLR se transformuje - na základě nepoučitelnosti USA – EU – NATO do výhod, které si mohou představit jenom rusofilové a profesionální analytici. Nebo do brutálního konfliktu, který se bude vést podle pravidel 19. století: Když diplomacie selhává, nastupují vojska. Řešení stavu unikátního historického obklíčení asymetrickou odpovědí vejde zcela jistě do učebnic historie a vedení válek.
Než k tomu budeme si zvykat na společné policejní hlídky s čínskými policisty. Zatím patrolují společně v Itálii. Dovedu si představit, že neuplyne mnoho času a budeme mít podobné společné hlídkování i v jiných evropských zemích. Když ne kvůli migrantům, tak alespoň kvůli velkému počtu čínských turistů. Důvod se vždy najde, protože i tady platí: Komu není rady, tomu není pomoci. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
