Jedná se mimo jiné o následky na vztah USA – EU – NATO, na vztahy mezi členskými státy EU a vztah voličů k politikům. Proto se mi nabízí citát Charles Dickense: Neptej se na nic a neuslyšíš žádnou lež… Neptám se, protože vím, že na vše správně odpoví stejně jenom čas.
Brexit bude, nehledě na přibrzdění soudem. Podnikatelé v UK nemají toho času pocit krize a strach z brexitu. Experti mlčí. Bílá kniha k brexitu a návštěva premiérky May ve Washingtonu je v přípravě. Obě mnohé napoví, především co se týče vztahu USA – UK a UK – EU, a tím i k jednotlivým členským státům EU.

Slepený evropský džbán se musí vedle brexitu vypořádat i s jinými skutečnostmi. K nim patří zrušení účasti USA v TPP. Nakolik odchod USA z TPP otevřel dveře Číně a za jakou cenu, odpoví také jenom čas. Nikdo z Čung-nan-chaj (znaky ???), uzavřené vládní čtvrti vedle zakázaného města, nejásá a nebude jásat. EU, a jednotlivé státy EU, také ne. Ty nebudou schopny využít odstoupení USA ke svému prospěchu. Přesto, že zájmy EU nejsou nikde definovány, národní zájmy členských států mizí, nebo se již ztratily v koridorech EK, a Čínou vedené RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) nabízí EU šanci a výhodu. Zatím se mi ale jeví, že ČR nevyužívá ani výhody kvalitního vztahu se Sýrií. Rekonstrukci Sýrie pravděpodobně nebude realizovat EU, ani za peníze, ani darem. ČR má, podle mého hodnocení, v Sýrii velkou šanci na bilaterální bázi, se podílet na rekonstrukci země. Oficiální delegace s podnikateli létají ale jiným směrem. Proč?

EU zatím nikomu neodpověděla na otázku, zda li byla vypracována dopadová analýza pro případ uzavření, a neuzavření smlouvy TTIP. Za předpokladu, že tato informace není dezinformací, případná nová jednání EU s USA o hospodářské spolupráci nebudou procházkou rájem. Kokrhání odcházejícího galského kohouta Hollande, kdo ví kam, a přizpěvování kancléřky Merkel, nedávají smysl. Stačí si vzpomenout na Mistrály. Stačila jasná prosba z Washingtonu, kohout ztratil řeč a chuť prodat. Lichocením, kterým je zpravidla vyjádřeno podceňování, nastal totiž konec. Doporučuji i v této situaci Dickense: Kdo z hrdosti nepřizná vlastní chyby, nemá hrdost.

Proces vystoupení USA ze smlouvy NAFTA bude nabízet EU a členským státům EU lekci, jak složité je odejít ze smlouvy, které se účastní USA. Bude to výborná příležitost pro srovnání s procesem brexitu. Trump totiž nemůže jednoduše opustit NAFTA. Zatím nikdo neví, jak bude vypadat konečná konfigurace vztahů USA – Mexika a Kanady. Teď, když prezident Mexika odřekl cestu do USA, kvůli platbě za zeď. Jaké následky to může mít na nedávno podepsanou smlouvu CETA? Jaké na NATO členy, kteří neplatí, co mají?

Splnění Trumpova slibu, zabezpečit USA nezávislost od OPEC, představuje jenom na první pohled výhodu pro EU. Trump může dosáhnout nezávislosti například pomocí instrumentů: a) dovozní clo, b) snížení ekologických norem, c) licencování těžby (outer continental shelf), d) podpora výstavby zpracovávajících závodů a exportu, apod. Ty působí hned. Nejpozději tady se octne EU na křižovatce rozhodování mezi USA, Ruskem a OPEC státy, které se vrhnou jako konkurenti do Evropy. Pro Rusko proto představuje splnění prezidentova slibu potenciální riziko s vícerozměrnými následky. O nich nebude v příspěvku řeč.