Jan Campbell: Putin, protesty a volby

Situace po defaultu, terorismus na Severním Kavkazu, trvalý rozpad hospodářství a růst korupce, jsou jenom čtyři z nepředstavitelného množství výzev, kterým čelil prezident, a čelí i dnes. Málokdo z politologů může věcně vysvětlit paradoxy doby a jejich řešení v kontextu národní a světové situace. Ta vyžadovala talent, zkušenost a štěstí v identifikaci nezlomné vůle, zainteresovanosti občana v záchraně státu a v konsolidaci sil se zdravým rozumem. Na druhé straně mince jsou to analýzy a odvaha se postavit proti tomu, co se veřejnosti prodává jako globalizace, amerikanismus, apod. Po protestech (26.3.) částečně nezletilých Rusů proti korupci zůstávají nezodpovězené otázky. Mezi ně patří například: Co stojí za pro-Putinovou většinou? Co stojí za protesty? Proč reagoval Kreml pasivně, a většinově pouze policejní mocí?

Je nepopiratelné, že absolutní většina ruské veřejnosti, včetně bloggerů, reagovala tak, co se nechá popsat slovy: rozehnali je a správně udělali. To není výsledek amerických hrozeb o rychlé, smrtonosné a téměř nevylučitelné válce s Ruskem, které se téměř pravidelně objevují v západních a ruských médiích. Je to výsledek toho, že si protestující mladí ve velkých městech prostě neuvědomují, že byli zneužiti, že jsou částí korupce, protože rodiče mnohých protestujících patří k právě k těm kritizovaným. Nebo že se dostala do zpravodajství náhodou během nedělní návštěvy města. A sám iniciátor akcí, trestaný manipulátor se dřevem Navalnyj, nemůže být daleko od korupce. Nemůže mít prostředky k organizaci protestů v Rusku a všeho dalšího s nimi spojeného pouze ze své práce. To znamená, někdo má potřebu ho zviditelnit. Přitom je jedno, zda jsou to vnější, nebo vnitřní síly a struktury, mající potřebu probudit zájem o vyšší účast v příštích prezidentských volbách, v 2018. Zpravodajství o protestech vně oficiálních medií dovoluje mi představit si, že dochází k zásadní změně přístupu a přijímání informace a politických zvěstí mladou ruskou generací. To samé se může projevit i v Evropě, včetně ČR. Co mám na mysli?

Pozoruji růst únavy vlivného segmentu společnosti (tam i zde) z neustálého opakování hrozeb (spojených s Ruskem, válkou a terorismem), úspěchů a neúspěchů (spojených s EU, NATO a vnější politikou Ruska), soudních rozhodnutí (tam i zde ve spojení s korupcí) a v neposlední řadě i konání vlád (členských států EU a Ruska). Nikdo z politiků nemá odvahu říci jasně, že každá velmoc může existovat jenom v přítomnosti nepřítele. To platí pro Západ, pro Rusko i Čínu. Stejně jako politici nemají odvahu iniciovat dialog s veřejností s cílem hledat odpovědi, proč mladí, mající možnost pracovat a vydělat si, se chovají přezíravě ke své vlasti? Kdo je, a ji bude chránit, bojovat za ně, za ní? Proč oficiální ruská media se nevěnovala přípravě protestů, jejich nezákonnosti, představitelným následkům, a především zneužívání dětí a puberťáků pro politické akce a politický boj? Zřejmě se jim vede dobře, a mají jiná zadání. Jak budou reagovat taková média dojde - li k nezákonným protestům s použitím násilí? Vilnius 1991, po té Kyjev, Rusko 2011-2012, s bílými páskami? Již mnohokrát jsem psal o osobním přesvědčení, že CB Ruské federace, mnohá ruská státní média a některé osobnosti lze svým konáním zařadit do kategorie vnitřní sabotáže. Problém integrace zkorumpovaných médií, elit a individuí bez páteře není jenom problémem Ruska, ale i EU, USA, ČLR. Zde vidím vážný problém pro vůdce a samotné transformující se společenské systémy. Budou totiž muset zvýšit koeficient efektivity pozitivního působení, snížit potenciál vnitřní sabotáže a zabezpečit vyrovnanost zpravodajství, včetně podpory kandidátů ve volbách.

Protesty proti korupci v Rusku jsou kvalitní pomocí pro nastávající volební kampaň i v ČR. Dokazují totiž prohru TV proti internetu. TV sleduje divácký segment od 45-50 let výše, internet od 15 do 45 let. Protesty dokazují účinnost tzv. horizontální mobilizace, virusových mechanismů a videokontextu. Aspektů je však mnohem více. Jak se s nimi budou politici a tradiční politické strany vyrovnávat, nevím. Jasné ale je, že se ke slovu hlásí generační výzva a s ní spojené objektivní zhoršení politické a finančně – hospodářské krize, nacházející se na cestě do katastrofy. V toku krizí se nachází i ČT. Čeká ji volba nového ředitele. Televize, jako technologicko-systémově politická výzva, se stala problémem pro Putina a prezidentské volby v 2018, podobně jako pro premiéra Sobotku a parlamentní volby 2017. Méně pro prezidentské volby v roce 2018, nezřekne-li ze zdravotních důvodů prezident Zeman kandidatury. Lze tvrdit, že televize, tak jak dnes koná, ztrácí svoji funkci masového agitátora a organizátora mladé generace. Rozbitý džbán, ani po slepení, nebude novým. Zůstalo málo času na to, aby politici a nové vedení ČT dali odpověď, jak dostat mladou generaci voličů nejenom k volbám, ale i k rozlišování odstínů realit života voličů, volených a nevolených elit. Situace, kdy manipulanti zvou na scénu žáka páté třídy s projevem, jako to udělali lidé Navalného, nebo nechat křičet v chóru žáky kdo neskáče, je medvěd by měly být zcela vyloučeny. Uvedené výkřiky mají svůj původ na Ukrajině. Tam znělo: kdo neskáče, je moskal. Křiky končily občanskou válkou a smrtí mnoha dětí, o kterých masová západní média nepsala. Nově založený tzv. institut pravdy v ČR má proto mnoho úkolů. Mezi ně patří výchova opravdových ochránců státu, analýza, jak byl vytvořen Navalného film a jaká je jeho struktura, obviňující premiéra Medveděva. Ve filmu se nereferuje o konkrétní korupci, slovo korupce je pouze prostředkem pro mobilizaci davu a hněvu s pomocí obrazů majetku a společenského života bohatých elit. Ty jsou i u nás. Proto: Jak pomoci vládě a prezidentovi ČR v situaci, podobně té ruské, aby nám nebylo hůře?

Příznivci konspiračních teorií mohou tvrdit, že film a protesty jsou projektem Kremlu, který testuje předvolební pole, potřeby a nálady lidu. V každém případě vím, že, kdo by nebyl autorem filmu a protestů mladých Rusů, se jedná o kvalitní pomoc a prostředek, se kterým je možné pracovat s cílem dosažení politických cílů, alespoň na jedno volební období. Nebo pokračování rozpadu společnosti, včetně ruské. Pro ty, kdo nevědí, co mám na mysli: rozpad SSR také obsahoval odkazy na korupci a privilegia stranických elit. Jenže srovnávat tehdejší korupci a privilegia s dnešními, prostě nelze. Nezbývá nic jiného, než připomenout mocným - bezmocným, tam i zde, v české kotlině, že v době přeshraničního narcismu, samozvaných elit, rostoucí bídy a nedůstojnosti, netrestání korupčního jednání a korupčníků zabavováním jejich majetku, se míchá, tam i zde, výbušná směs, která může pokazit všechny oslavy, včetně oslav 100 let od založení republiky. Případný výbuch, tam nebo na Západě, dnes totiž negarantuje, že bohatí si budou moci zachovat svoji bezcitnost a nemravnost a dělat si naději na druholigovou účast ve hře neviditelných prvoligových euro-atlantických elit.

Putin, protesty mladých Rusů a prezidentské volby v EU a Rusku, mají proto význam pro další vývoj Evropy, možná i světa. Volební kampaň v Rusku s pravděpodobností hraničí s jistotou, nebude vylučovat prioritu vnitropolitické a sociální problematiky, před zahraničně politickou. Jak tomu bude u nás, a v Evropě? Doba známých tváří a snění končí, začíná život. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.