Putin, NATO, EU, podobně jako OBSE, OSN a jednotlivé vlády mlčí. Nikdo si netroufá odsoudit teroristický útok, narušení Minských dohod Ukrajinou a vměšování se Ukrajinských bezpečnostních složek do volební kampaně USA. Nikdo nic nevidí, nikoho nenapadne uvalit sankce na Ukrajinu. MMF je dělá po svém. Proto připomínám slova Bruno Jasenski (1901 – 1938), polského spisovatele, futuristy a oběti velkého teroru v SSSR: Nebojte se nepřátel, v nejhorším Vás mohou zabít! Nebojte se přátel, v nejhorším Vás mohou zradit! Bojte se však lhostejných, neboť při jejich přihlížení a tichém souhlasu se děje vražda i zrada!

V případě smrti Givi, následku sofistikovaného teroristického útoku, je nutné si uvědomit, že není možné trestat jenom případné zrádce, útočníky, ale i objednavatele vraždy. V daném případě lze vycházet ze spoluúčasti Ukrajinských tajných služeb a nadřízených. Ukrajinské tajné služby mají dnes málo profesionálů ve srovnání s minulostí, nebo s Ruskem. Většina z nich po převratu odešla, aby místa obsadili fanatici, nacionalisti a amatéři v oblasti bezpečnostních záležitostí a práva. Protože ukrajinská vojska nemohou vyhrát válku proti Doněcké a Luganské národní republice, nehledě na Porošenkovy investice do armády, nezbývá jim nic jiného než teror. Teroristický boj ale nezná standartní válečná pravidla, neomezuje se na bojiště, za to zneužívá civilní obyvatelstvo. A zde je problém ticha, nejenom Putina, NATO, EU, ale mezinárodního práva, kterého si vážím pouze do té doby, než se transformuje do deštníku chránícího nacisty. Existuje také naděje: Putin a Národní garda.

Prezident Putin ji založil s možností konat i exteritoriálně. Národní garda dělá vše, aby nedošlo k teroristickým útokům jako v minulosti. Evropa čeká, co přijde z Turecka na jaře, podceňuje umírající Ukrajinu, její zoufalé vedení a malou profesionalitu bezpečnostních složek. V EU je ticho, jako kdyby nebyla Minská dohoda, a teroristické útoky neprováděla hlavní smluvní strana. OBSE mlží a představuje (mimo OSN) geograficky nejširší a současně nejslabší bezpečnostní organizaci, zahrnující 57 členských států. Předpokládám, že ji čeká reorganizace a osud OSN, NATO a dalších organizací, které zradily své původní poslání, jsou zkorumpované a plní funkci dobře placeného sluhy. Na tomto místě si dovoluji poznamenat, že jsem byl účastníkem konference KBSE (19. 3. – 11. 4. 1990) v Bonnu, a vím proto své.