Jan Campbell: Zdrženlivost před cestou do Kazachstánu

Nemohu dokázat, že tomu tak nebude, stejně jako Musk nemůže dokázat, že tomu tak bude. Přesto ale má smysl se podívat na cestu mnohem kratší a mnohem bezpečnější než ta na Mars. Druhá strana téže mince nabízí obrázek, jehož smysl tkví ve schopnosti odletět na Mars, ale nebude komu spustit raketu, nebo si do ní sednout a sám se odpálit.

Vysvětlit a pochopit oba druhy cestování, to pozemské a to kosmické napomáhá 25 leté cestování ČR k demokracii a demokratickému státu. Tuto cestu nelze hodnotit jinak než spěch k pseudodemokracii a státu bez hodnot.

Neuvědomění si skutečnosti, že svobodný člověk a tím i svobodný stát je a může být jenom ten, kdo má možnost tvořit si sám alternativy a z nich si vybírat a ne ten, komu je nabídnuto si vybrat z alternativ vypracovaných a nabídnutých třetí stranou, upevňuje proces zvyšování napětí, frustrací a beznaděje, jejichž výsledkem bývá agrese v různých formách a s různými následky.

Také 25 leté pohodlné a euforií oslazené cestování Západu a Východu od pádu berlínské zdi k téže proklamované demokracii končí nepohodlně a bez euforie v úzkých serpentinách na svazích velkých civilizačních propastí, vytvořených malou váhou účelových slibů bývalého kancléře Kohla, prezidenta důchodce Georga Bushe a dnes hospitalizovaného prvního prezidenta Michaila Gorbačova. Tichá voda břehy bere, tak se to říkalo v mém mládí.

O následcích pádu do pasti dlouhodobých geopolitických zájmů (USA) a pasti (globální demokracie a globálních lidských práv) vytvořené vlastní ignorací historie napomínají nejenom ex-kancléř Helmut Schmidt (v článku týdeníku Die Zeit z 25. září 2014 varující před náměsíčnictvím), ale i bývalý ministr zahraničních věcí NSR Hans-Dietrich Genscher (apelující na nutnost odzbrojení v řeči, a současně vyjadřující podporu reakcím Putina), ale i Kissinger, Atalli, a další. Všichni staří politici a analytikové totiž vědí, že Ukrajina není národní stát a že všichni zůstaneme sousedy i na dlouhá století, nedojde-li k situaci nutící a současně dovolující odletět na Mars. Věřím, že prezident Zeman ví o myšlení západních seniorů.

V tomto kontextu je nutné posuzovat sankce proti Ruské federaci, vývoj na Ukrajině, boj USA s Islámským státem, islám v Rusku a v neposlední řadě i islám v Kazachstánu a Číně ve spojení s plánovanými návštěvami prezidenta Zemana. Ten se chystá navštívit Kazachstán koncem listopadu tohoto roku. Je zřejmé, že vedle oficiální agendy mohou vzniknout situace, témata a otázky, na které bude nutno reagovat bez přípravy, bez podkladů či jiné formy nápovědi. Dynamika událostí je veliká, stejně jako moment setrvačnosti práce úředníků.

Ať se sankce proti Ruské federaci vysvětlují veřejnosti jakkoli, skutečností je a zůstane, že Ruská federace se stala polygonem. Na něm USA zkouší s pomocí využití závislostí a slabin EU nové metody boje proti zemím a vládám, které se nehodlají podřídit politice USA. Nebo které představují potenciální trh či zásobiště přírodních surovin, včetně pitné vody. To potřebuje neoliberální kapitalismus, jehož podstatou je čistě expanzivní charakter. Ten nikdy nelze transferovat v intenzivní. Proto zůstalo v globalizovaném světě málo trhů, které USA nekontrolují. Proto je a bude boj USA o zbývající trhy ještě urputnější, nekompromisní a krvavý. Boj i o TTIP, přibližující situaci, ve které vzniká možná i nutnost odletět na Mars.

Je známo, že všechny zkoušky na polygonu trvají obyčejně dlouho a že o délce zkoušek rozhoduje autor projektu. To samé se proto musí očekávat od ekonomických sankcí proti Ruské federaci. Svým charakterem se jedná o sankce mnohoúrovňové, tj. personální a sektorové. Celkově patří mnohoúrovňové sankce do kategorie tzv. systému inteligentních sankcí, které USA administrují po desetiletí proti přibližně 20 tzv. teroristickým státům. K těm zařadilo USA a v jejich stínu EU a NATO také Ruskou federaci.

Výzvou pro svatou trojici USA-NATO-EU je ale v tom, že Ruská federace není stát na úrovni Iráku, Libye, Tunisu, Egypta, ani Sýrie nebo Iránu. Přestože ten poslední stát má podobnou hospodářskou strukturu jako Rusko - těžbu a export přírodních surovin jako hlavní pramen finančních zdrojů státu.

Výzvou pro trojici USA-NATO-EU se ale stává a s největší pravděpodobností stane na dlouhou dobu Helmutem Schmidtem vyslovená ‚náměsíčnost‘, kterou spojuji s falešným pocitem nepotrestání trojice za uvalené sankce proti státu, integrovanému plně do světové ekonomiky a všech klíčových institucí. Tuto past si vykonstruoval Západ sám a bude se jí proto muset opět sám zbavit.

Výzvou pro trojici USA-NATO-EU se stanou i finanční a bankovní sankce. Jen málo z mých vysokoškolských studentů ví (a to stejné předpokládám o širší veřejnosti), že trestání Ruské federace na příklad odpojením od SWIFT je přinejmenším hloupost. Ruská federace má dávno svůj vlastní systém, podporovaný Ruskou centrální bankou (RCB). K této skutečnosti se musí započítat zkušenost s předchůdcem SWIFT, tzv. TELEX. Ten ještě neumřel a používá se i dnes na Západě. Kromě toho existuje zkušenost Iránu s 1 ½ ročním odpojením od SWIFT. Že by Ruská federace měla ve světě méně přátel, než měl a má Irán, může předpokládat jen osoba neznalá poměrů ve světě.

Výzvou pro trojici USA-NATO-EU, jejímž členem je také ČR, je historicky prověřená schopnost Ruska žít dlouhodobě v izolaci. Mnohem menší problémy než představují dnešní sankce Ruské federaci, vedly ke vzniku první světové války. Přesto neočekávám vojenský střet mezi NATO a Ruskou federací, ale prodloužení třetí světové války, to jest války ekonomické. Na jinou válku proti velké zemi již ani Západ nemá. Prvně za sto let Rusko reaguje inteligentně a zdrženlivě. Tomu napomáhají i analýzy minulých a současných sankcí USA proti různým státům a možnost ruské vlády řešit povrchně nelogický protiklad tzv. svobodného trhu, poptávky a ceny. Například umělé snižování ceny ropy, které na jaře tohoto roku radil Soros Obamovi se záměrem položit Ruskou federaci a její budget na kolena, nebude mít Sorosem očekávaný efekt. Již v těchto dnech RCB připravuje odpověď na cenu ropy ve výši 60 USD za barel.

Protože se Soros nespoléhá na politiky včetně Obamy, pokračuje dál ve spolupráci s pátými a šestými kolonami států, které ještě neovládají základy demokracie ala USA. Důkazem ať slouží dnes v Praze otevřené Forum 2000 s typickým názvem: Democracy and its Discontents. A quarter of Century after the Iron curtain and Tiananmen.

Uvedené aspekty a aktivity by si měli uvědomit nejenom prezident a ministři vlády, ale i podnikatelé. Jak může vypadat diplomatická strategie ČR v kontextu nejenom této skutečnosti? To by mělo vysvětlit co nejdříve MZV ČR a také EU, včele s paní Federicou Mogerini. Ta převzala slovník USA-EU rusofobů. Proto čelí doma v Itálii mnoha útokům poté, co mimo jiné řekla, že Rusko dnes není partnerem EU a že ve vztahu k Rusku je potřeba aplikovat mix výchovných, souhlasných a diplomatických strategií. Podrobnosti a reakce regionálních vůdců, podnikatelů a novinářů si lze přečíst v deníku Il Giornale. Více se zcela určitě dozvíme po summitu ACEM. Ten se bude konat v Miláně 16.a17.října tohoto roku. Během něj se má realizovat naděje na setkání Porošenka a Putina. A tím jsem opět chtěně nechtěně u Ukrajiny, dalším možným a pravděpodobným tématem rozhovoru prezidentů Zemana a Nazarbajeva.

Protože Ukrajina nikdy nebyla národním státem, ale jen státem nezávislým, bude se muset trojice USA-NATO-EU smířit s tím, že Ukrajina nebude nadále existovat v předmajdanovské podobě. Ve stínu farizejského příměří se pilně pracuje na plném oddělení Doněcké oblasti od Ukrajiny. Tomu napomáhá mimo jiné i neadekvátní finanční pomoc USA a EU. Ta přibližuje Ukrajinu k nevyhnutelnému deflotu. USA si proto budou moci i nadále přihřívat svojí polévku na vysoké teplotě vztahů mezi EU a Ruskou federací, udržovanou vysokým napětím mezi evropskými podnikatelskými zájmy a vysokou nezaměstnaností a sociálně-religiózní nesoudržností v EU.

Jacenjuk a Prošenko by se měli zabývat mimo jiné i studiem případu Saakašvili. Tomu nehledě na jeho lásku k USA, odmítly Spojené státy vydat pracovní vízum. I cesta na drahé lodi v podzimním a zimním Středozemním moři nebude proto ani pro Saakašviliho žádnou levnou cestou rájem. Inkoust v zatykači uschnul, dokument je platný. Interpole, ukaž, co umíš!

Zatím nikdo neví, respektive nezveřejňuje hodnocení bojů Kurdů, muslimů a příznivců Islámského státu v sousedním Německu, městě Hamburg. Policie, politici a sami muslimové se prezentují jako bezradní. Není místo ani čas se rozepisovat o situaci ve Francii, Velké Británii a Itálii, nebo hodnotit situaci v Česku ve vztahu k muslimům a jejich organizaci v ČR. Jedno je však téměř jisté: Snaha USA prezentovat Kurdy jako spojence Západu v boji proti Islámskému státu patří do kategorie iluzí a náměsíčnictví. Jakékoli formy represe a dalšího omezování života muslimů v Evropě budou zvětšovat propast mezi kulturami a zužovat cestu k dialogu.

Neúspěšný EU projekt euro-islamismu, podobně jako neúspěšný projekt euro-multikulturalismu by měly být důrazným varováním pro národní a místní politiky. Znalost neúspěchů EU může totiž pomoci zvýšit šance na úspěch podnikatelů, aktivních v zemích s islámským obyvatelstvem.

Kritické, to jest jasné myšlení, zve především k návštěvě hřbitovů neúspěchů a ne jen k návštěvě muzea úspěchů. To proto, že úspěch se nikdy nedá kopírovat. Islámská otázka se proto chtě nechtěně stala aktuálním a dlouhodobým tématem nejenom pro politiky a podnikatele. Pro mnohé neočekávaně.

Podnikatelé budou zcela určitě doprovázet prezidenta i na jeho cestě do Kazachstánu. Tam se bude konat v 2017 světové EXPO. Protože to italské, které se bude konat v příštím roce v Miláně, nepřinese mnoho konkrétních obchodních výsledků, mohu si představit, že naděje na obchod, export a spolupráci se posunou dále na východ. Na východě vychází slunce, na východě je síla a naděje. Východ má ale svojí specifiku. S tou je obeznámena jenom malá menšina evropské veřejnosti a tím i menšina podnikatelů a politiků.

Kromě toho v tomto středoasijském regionu nelze předpokládat ani identickou formu demokracie nebo pseudodemokracie, ani identickou formu korupce a boje s korupcí západního typu. To proto, že v Kazachstánu, podobně jako v Ruské federaci je zcela odlišná historie, kultura a společnost, jejíž značná část se hlásí k islámu.

V této souvislosti připomínám farizejské chování západních politiků a jimi ovlivňovaných institucí. Týká se jak korupce, tak i islámu. Příklad kazašský oligarcha Šoraz, alias Rachat Muchtaruly Alijev. Ten se nachází toho času v rakouské vazbě ve Vídni na základě zatykače Interpolu s bydlištěm ve Vídni v blízkosti Paláce Schoenbrunn o velikosti 3.000 m2 a nebyl doposud vyhoštěn a předán orgánům Kazachstánu. Přesto případ Šoraz může být varováním mnohým ambiciózním evropským podnikatelům, využívajících politické známosti na samém vrchu moci. Šoraz, 52 letý doktor medicíny a ekonomie, bývalý předseda fotbalového svazu Republiky Kazachstán, do roku 2005 diplomat v Rakousku, bývalý důstojník kazachstánské bezpečnostní služby doučený v USA v roce 1977 u FBI, bývalý generálmajor daňové policie (1998), bývalý první zástupce ministra zahraničí Kazachstánu a v neposlední řadě bývalý zeť prezidenta Nazarbajeva do rozvodu s jeho dcerou v roce 2007 způsobuje již dnes bolesti politickým hlavám několika států EU. Je to jejich problém a problém bude o to větší, až začne Šoraz ‚zpívat‘ na ochranu své svobody s podporou chóru ochránců lidských práv a kritiků Nazarbajeva - nejenom před očekávaným soudem.

Hlavy budou bolet, dej Bůh, některé možná i padat to nejenom proto, že na jeho cestě do demokratické EU se našlo několik mrtvol (Sarsebajev, Žuralev, Bajbosin, Chasenov, Temralive) a důkazy o jeho účasti při čištění cesty vedly k vyhlášení prvního trestu odnětí svobody na 20 let v roce 2008. Podle Šoraze samozřejmě nedemokratickým soudem v Alma Atě. Po tomto rozsudku přišlo druhé odsouzení za další přestupky, také ve výši 20 let. 40 let za mřížemi kazašské věznice je dlouhá doba. Kazachstán není Norsko, které posílá vězně do Holandska z nedostatku věznic v Norsku. Šorazovi by obrovské peníze, ulité a chráněné v Evropě, zcela určitě dovolily postavit mnoho pohodlných věznic nejenom v Norsku, ale v rodné zemi, Kazachstánu. Jestli se i v tomto případě potvrdí, že velké peníze určují nejenom směr vývoje historie, ale i osud vlastníka peněz a jsou schopny znehodnotit soudní rozsudek suverénního státu, boj s korupcí v EU nebude mít šanci na úspěch.

Protože mnohé EU instituce navenek věří, že Kazachstán je diktatura, a prezident je jimi usvědčený diktátor, jako člen Euroasijské celní unie dnes dokonce ve vleku Ruské federace, je možné, že člověk s výše uvedenou a prověřenou minulostí se s pomocí sponzorování, mimo jiné i Svazu vídeňské policie, stane ihned po vydání zatykače evropským bojovníkem za lidská práva v Kazachstánu. O tom svědčí Šorazova kniha Kmotr tchán, vydaná v jazyce ruském a německém na jaře roku 2009 s podtitulem Poznámky oblíbence či vyznání zasvěcence.

Co se týče islámu, situace je analogická. EU projekt s islámem je v troskách. Některé členské státy EU zavádějí praktiky, odporující principům demokracie a rovnosti. V tomto smyslu EU nemá žádné praktické řešení. Zato Kazachstán ho má.

Islám v Kazachstánu je oddělen od státu. Je proto dobré vědět hned na začátku rozvahy, že integrace islámu v bývalém SSSR byla, objektivně viděno, jedinou úspěšnou integrací islámu v novodobé historii. Tato historie objektivně působí i dnes v postsovětském Kazachstánu. EU se z této historie vůbec nepoučila.

V praxi to znamená, že jak politik, tak i podnikatel kterékoli úrovně s ambicemi na úspěch, by měl znát a respektovat základní pravidla chování a vedení jednání v těchto zemích. Mohl by například vědět, že v Kazachstánu žije okolo 140 etnických a více než 40 religiózních skupin. Není pochyb, že nejenom prezident Nazarbajev, ale i mnozí mladší ministři a podnikatelé si jsou plně vědomi důležitosti takzvané národnostní otázky. Proto není v současném Kazachstánu vážnější problém s ochranou jazyka a ochranou víry menšin. Na začátku cesty ke kopii západní demokracie tomu bylo jinak. Rusové a Němci o tom mohou dlouho vyprávět. Dnes ale stojí vedle sebe mešity a pravoslavné chrámy, stejně jako synagogy a katolické kostely. Tomuto sousedství napomáhá poměrně unikátní struktura, zvaná Assambleja narodov Kazachstana.

Nejedná se o čistě formální instituci, ale o zákonem určené shromáždění lidu jako poradní orgán prezidenta "k zajištění sociální a politické stability a účinnější spolupráce mezi státními institucemi a občanskou společností v oblasti vztahů mezi jednotlivými etniky v procesu tvorby kazašské občanské identity", které má 350 členů s reálnou mocí v místních komunitách. Ta se projevuje mimo jiné v právu vybrat ze svých členů 9 zástupců a poslat je pracovat do parlamentu. Tam, kde se mimo jiné formulují a přijímají všechny zákony. Ty musí plně respektovat kritéria rovnosti a národnostní spravedlnosti. V každé správní oblasti Kazachstánu jsou navíc malá shromáždění lidu, která jsou poradními orgány akims – místních radnic. Země má více než 100 národnostních škol, provozuje 170 nedělních škol, kde se žáci učí 23 rodným jazykům. Ve třech školách národního obrození je 29 kanceláří pro studium 12 domorodých jazyků. Pro finanční podporu těchto škol vláda přiděluje 12 milionů tenge (1,4 mil. Kč) ročně. Kromě toho, že školám poskytuje pomoc z místních rozpočtů. Assambleja disponuje i Fondem shromáždění lidu Kazachstánu, založeným roku 2008. Generální tajemník OSN Kofi Annan, který Kazachstán navštívil v říjnu 2002, dával model etnické politiky jako vzor pro harmonii, stabilitu a udržitelný rozvoj ostatním zemím ve světě. Doktrína národní jednoty je základem pro vypracovávání strategie, taktik a metod dovolujících předpokládat reálné snížení rizika vzniku fanaticky orientovaných skupin, podobných těm, které tvoří současný Islámský stát.

Proti němu se vydali do boje USA a jeho arabští spojenci, snažící se přesvědčit k aktivní účasti i zdrženlivé Turecko. A nikdo neví, jak a kdy tento boj skončí. Včera se ozval čečenský vůdce, bojující na straně Islámského státu, prohlášením, že brzo bude táhnout do Ruské federace. Jak bude reagovat Putin, ví jenom on sám. Kdy se a kdo se rozhodne táhnout do Evropy, neví ani americká NSA, natož pak evropské bezpečnostní služby. Jak bude reagovat EU demokracie, neví žádný z demokratů u moci.

Proto je nabíledni se seznámit s kazašskou komplexní strategií boje proti religióznímu fanatismu. Ta obsahuje na příklad osvětu. Pravidelné přednášky teologů mezi obyvatelstvem vysvětlují jednoduchým jazykem a formulacemi rozdíl mezi islámem a islamismem. Podporou v této osvětě je mimo jiné speciální internetový portál. A také bezplatné kurzy vysokoškolským učitelům na kazašských univerzitách na téma islámu, vědy a víry. V neposlední řadě doktrínu národní jednoty podporují policejní a bezpečnostní složky. To nemá nic společného s policejním státem nebo represivním chováním státu vůči menšinám.

V příštím roce 2015 se bude oslavovat 25 let od založení Asembleji narodov. V roce 2017 se bude konat v hlavním městě Kazachstánu Astaně světová výstava, Expo 2017. O obě příležitosti by se měla česká politická a podnikatelská veřejnost zajímat.

Pro české obchodní a politické zájmy v Kazachstánu může být korupční případ Šoraz varováním, stejně jako pro Sarkozyho. Čerstvě zveřejněný korupční případ velkého Kazacha se týká toho času jenom jeho přátel. Kazach, stejně jako jeho přátelé, ale měl a má rád společnost a moc. Proto se rozhodl opět vstoupit do politické arény. Přitom mimo jiné zapomněl, že jeho chování vůči Kaddáfímu není zapomenuto, že nemá čistou vestu ani po soudním očištění. Proto nový skandál, zatím jenom v jeho okruží, může zcela zničit Sarkozyho šance na návrat k moci. Především teď, v době ekonomické války, kdy recyklace politiků nebude mít stejnou konjukturu jako v minulosti.

Porozumění českých politiků, včetně prezidenta Zemana a podnikatelů pro specifickou pozici a situaci Kazachstánu v kontextu Euroasijské celní unie, geopolitických zájmů Ruské federace, Číny a USA v centrální Asii včetně komplexní otázky islámu jako takového a znalost specifiky rizik regionu a jak to tam chodí, může zvýšit šance na komerční a politický úspěch v regionu.

Komplexní porozumění a reflexe na současné dění v regionu mohou dokázat, že i malý může být zralý k dosažení větších nebo dokonce i velkých věcí v nebezpečné ekonomické válce, především má-li čistou vestu. A nebude si přitom muset půjčit na rezervaci místa v Muskově kosmické lodi, letící příště na Mars.

Autor je mezinárodní poradce, řídí poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn, působí jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE - vyučuje „řízení lidí v multikulturním prostředí“, „systém intenzivního rozvoje individuálních schopností“, v ruském Jekatěrinburgu „comparative management“ a „planning and management of extreme situations“. Mimo jiné vedl koordinační kancelář EU programu TACIS. Do září 1995 působil jako poradce EU u dvou předsedů vlád republiky Kyrgyzstán a vedl celou řadu projektů nadnárodních společností v Evropě, Rusku, Malajsii apod. při jejich koncepci, realizaci a nebo restrukturalizaci.