V té době vznikly na mnohých místech četné další galerie. Avšak jen málo z nich trvá dosud. Mezi nimi Galerie z ruky. Stanislava Macháčková, majitelka a kurátorka, uspořádala za pětadvacet uplynulých let sto třiatřicet výstav.
Stou čtyřiatřicátou výstavu, druhou v této sezoně, se v Křížovicích právě představuje malířka Anna Vančátová (foto nahoře). Činní tak již podruhé, první autorskou výstavu zde měla před devatenácti roky, v létě roku 1998.
Anna Vančátová (*10. 2. 1949 v Žatci, žije v Dobříši), ukončila v roce 1968 studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, následujících pět let studovala výtvarnou výchovu a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Cyrila Boudy a docenta Zdeňka Sýkory. První autorskou výstavu měla v roce 1973 v Semilech, do letoška se uvedla na dalších dvaatřiceti autorských výstavách u nás a v cizině (Německo, Kanada, Velká Británie, Francie).
Východiska, inspirace
Anna Vančátová náleží k naší střední tvůrčí generaci. Její malířská poučení sahají až ke snahám Cezannovým (je nazýván otcem moderního umění). I ona směřovala pracovitost k syntéze osobitého výrazu (má realistické východisko s citovým zabarvením, je expresivní) a prvků z abstraktního obrazového řádu, přičemž její obrazy abstraktní nejsou. Má blízko k fauvismu, který pro sebe zhodnocuje z pohledu stovky let od jeho krátkého vzmachu. Je však, řekl bych, fauvistkou velmi střízlivou. Jde jí, jako fauvistům, o čistotu barvy a výrazná zestručnění, o stavbu obrazu bez pečlivého tvarování, bez hry světel a stínů. Cílem je příkladná vyváženost mezi dojmovým výrazem a „nedbalou“ dekorativností výsledné skladby. Energie malby vystupuje z barevných ploch, je prosta vyumělkovanosti.
Kdosi napsal, že Vančátové obě stěžejní složky obrazu – figurální i figurativní – jsou skrze její pedagogickou praxi zásadně ovlivněny detailní znalostí dětského výtvarného projevu. Ano, i tam, v kouzlu bezelstné jednoduchosti usměrněné akademickými znalostmi, jsou základy Vančátové tvůrčí originality. Připojíme-li k tomu časté uplatnění karikaturní hyperboly, nacházíme Vančátovou ve škatulce tzv. české grotesky. Avšak neironizuje, nedeformuje, nepracuje s prvky ošklivosti, jak je vlastní grotesce posledních desetiletí, je spíše úsměvná, miluje lidi, zvířata, krajinu, věci. Na jaře 2015 měla autorskou výstavu v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. Pojmenovala ji V radosti z malby. Anny Vančátové je to, myslím, úhrnné pojetí tvůrčí práce.
Neopakovat známé, nebýt subjektivně výlučná
Jiří Kotalík napsal (časové zařazení mně není známo):
V úvahách o své vlastní práci si Anna Vančátová definovala krajní meze, jichž se chce v obrazech a kresbách vyvarovat: Na jedné straně pouhé potvrzování viděného a opakování dávno známého, na druhé straně nebezpečí subjektivní výlučnosti, jež stěží dovoluje komunikaci.
Toto odtud potud Vančátová definovala, a zůstává při něm, se záměrem, zachovat a rozvíjet nastoupenou svéráznost tvorby. Odmítla dávno známou nestrannost, ale na straně druhé nehodlá být natolik svérázná, aby v radosti z malby zůstala sama. Myslí na vnímatele svých obrazů. Je přesvědčena o stupni jejich poučenosti.
Nové uchopení tvaroslovných prvků
Závěrem, pro srovnání, text Václava Maliny z rozšířené pozvánky na vernisáž aktuální výstavy v Křížovicích, Doubravníku, (výňatek z textu z roku 2009):
Expresivní linie postmoderny, mezi jejíž skromné, a tudíž utajené průkopníky v českém prostředí Anna Vančátová dozajista patřila, má v ní poněkud atypickou představitelku, neboť k naprosté svobodě v zacházení s bohatým aparátem symbolů a významových odkazů, jakož i s formálním odkazem modernismu, dospěla nikoliv ironizující negací klasických modernistických principů a postupů či eklektickým přejímáním tvaroslovných prvků, ale jejich hlubokým pochopením a novým uchopením. Svým způsobem patří i do linie české grotesky, ovšem v té vážnější, méně hravé poloze s existenciálním podtextem a důrazem na formální vytříbenost projevu. Zájem o barvu a její ryzí kvality ji zároveň řadí do širšího proudu moderního kolorismu, jehož kořeny v českém prostředí sahají přes zmíněnou salcmanovskou tradici až k Janu Preislerovi a počátku 20. století.
1/ Anna Vančátová: Odpoledne, olej na plátně, 2008. Foto: Jan Dočekal
Anna Vančátová, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice 3, Doubravník. Výstava trvá do neděle 2. července, otevřena je ve čtvrtek a v pátek od 13. do 18. hodiny, v sobotu a v neděli od 10. do 12. hodiny a od 13. do 18. hodiny, v pondělí, úterý a středu je zavřeno.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
