Mistr Alois Jirásek se mohl věnovat psaní své milované Lucerny až poté, co v noci opravil písemné kompozice gymnaziálních studentů, stejně jako hladový Tyl svému dudákovi až po představení.
Dávno před nimi zoufale vymetal knihovny se starými příběhy Shakespeare, aby nepřišel o hlavu nedodržením termínu premiéry. Dnes mladé debutantce stačí pouhá půlhodinka, kdy si pustí ústa na špacír, a o úspěch je postaráno.
Ať se nám to líbí nebo ne, K. Kočí jako jediná dokázala díky vládní krizi nabídnut společnosti výraznou přidanou hodnotu - konkrétním činem popřela závažnou krizi současného dramatu.
Ukázalo se, že když dramaturgie nezaplevelí repertoár omšelou, už nic neříkající klasikou nebo pseudoponorem do existenciálního bahna, ani se neopře o berličku komerce na hranici bulváru (Ivánku...) a sama aktivně vyhledává autory, jež mají co říct k palčivým otázkám dneška, má po starostech a její domy jsou vyprodané. To ovšem předpokládá skončit s elitářstvím, líheň tvůrců nevidět jen u kavárenských stolů, kde vedou normálnímu člověku nesrozumitelné intelektuálské řeči namísto jadrného politického jazyka s tolika nuancemi pro jediný význam.
Je dobře, že i politik (politička) dostal šanci - byť jako nečekaný dárek ctitele talentů - aby jeho duševní výtvor, dosud jen jako torzo citovaný různými médii a navíc cenzurou místy vytečkovaný, se dočkal umělecké interpretace. V celém rozsahu své košatosti a před náročným publikem. První ohlasy z premiéry v Rubínu svědčí o triumfu. Nelze však přehlédnout ani zásluhu sběratele, jenž při vědomi skromnosti autorky a jejího přirozeného studu sebeprezentace text zaznamenal.
Éra dokumentárního dramatu vrcholící v šedesátých letech, jakoby počinem K. Kočí dostala novou mízu a otevřela tím cestu k úvahám o dalších možnostech zdánlivě mrtvého žánru.
Nabízejí se například tituly jako „Tři sestry" (sci-fi komedie o předvolebních slibech koaličních stran) nebo „Dvanáct rozhněvaných mužů a žen" (drama s otevřeným špatným koncem o jednání K12).
Inspirací k nonverbální tvorbě se může stát i příběh tzv. chilského pera/propisovačky adaptovaný například do baletu Louskáček, kdy se předmět titulu stane předmětem iluzionistické manipulace.
Jak říkával J.K. Tyl: „Divadlo je život a jde do života." To současné už došlo hezky daleko. (Naše známka: z pěti možných bodů sedm.)
Jan Dvořák
Vyšlo na blogu iDnes
Dále čtěte:
Kočí jako blonďatá bestie našlapala divadlo. Klasnová se smála na celé kolo
Jen pro silné žaludky: Máme vzkazy voličů pro Kristýnu Kočí
Kočí má údajně vazby na Kalouska. Ministr vůbec netuší
Kočí šokuje: "Klaus se posere. Podpoří mě Havel."
Foto: Hans Štembera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
