Řeč není jen o tom, že naše staroslavné velkoměsto není zrovna čisté nebo vlídné k obyvatelům a naopak vstřícné k řidičům velkých terénních vozů nebo prodejcům ušanek s rudou hvězdou. Řeč je o zvláštním duchu zápecnictví, který se tu rozlezl a pevně zahnízdil. Tato iluze o soběstačnosti českého mikrosvěta, kde se sice hůře dýchá, ale zato je tu teplo, vyhovuje nejen řadě těch, kdo jsou dole a vnějšího světa se bojí, ale i mnohým z těch nahoře – ti se velkého světa a srovnání s ním bojí vlastně ještě více. Je to zhruba dvacet let, co z Prahy odešla Středoevropská univerzita, instituce, která do českých zemí přivedla řadu špičkových vědců a také skvělou, všem otevřenou společenskovědní knihovnu, jaká tu v té době ještě nebyla, a vlastně stále ještě není. Středoevropská univerzita se totiž přesunula do Budapešti, s celým potenciálem, který pro české prostředí představovala.
Nejde-li Česko za světem, musí jít občas svět za Českem. Tak tomu bylo v uplynulých třech dnech, kdy se na několika místech Prahy odehrávaly debaty v rámci Fora 2000 – konference, kterou kdysi spoluzakládal Václav Havel a která pokračovala letošním 17. ročníkem i poté, co už je první polistopadový prezident dva roky po smrti. Nedávno odešel také Oldřich Černý, nenápadná, ale význačná osobnost Fora. Přesto Forum dokonce expanduje a část účastníků se přesune do dalších měst, konkrétně Ostravy, Plzně, Bratislavy a Krakova. I ti, kdo žijí v místech, odkud je do Prahy či Bratislavy daleko, mohou mnohé z debat sledovat online na počítači.
Proti Foru se občas někdo vymezí, například že jde o jakýsi intelektuální Disneyland, kde se hodně mluví, připíjí šampaňským a nic se ve skutečnosti nevyřeší. To ovšem není spravedlivé hodnocení, protože některé debaty se snad ani nemají vést proto, aby se dospělo k nějakému praktickému závěru, ale prostě proto, aby se přednesly a porovnaly názory. A jak se i v případě letošního Fóra ukázalo, i na tom je třeba pracovat, když se jeden z arabských účastníků obával zasednout v jednom panelu s účastníkem z Izraele.
Není také pravda, že by se na Foru vedly jakési nezakotvené a k realitě nevztažené řeči. Například letošní ročník měl jasně definované téma Společnosti v přerodu. A my skutečně žijeme v období velkých transformací, ekonomických, kulturních, ale v první řadě politických. Mnohé z toho se děje daleko, například v Latinské Americe nebo Indočíně. Ale také velmi blízko, například v arabském světě, který musejí brát na vědomí i vyznavači filosofie zápecnictví. A není tedy divu, že mezi delegáty je třeba Frederik de Klerk, poslední bílý jihoafrický prezident, nebo kolegou Konrádem včera zmíněná barmská politička Aun Schan Su Tij, která jednu transformaci zrovna provádí. A právě Česko, země, která má téměř čtvrt století transformace za sebou, je docela dobrým místem k úvahám, proč na cestě k demokracii, právnímu státu a svobodě některé společnosti stagnují nebo dokonce couvají. Nebo snad má někdo pocit, že jsme v roce 2013 tam, kde jsme si v roce 1990 plánovali být?
Uvedli jsme tuto úvahu přemítáním o českém zápecnictví a o tom, co nám v tomto ohledu může Forum 2000 dát. Ve skutečnosti je ale jeho smysl opačný. Jeho smyslem je to, že my dáváme možnost velkému množství pozoruhodných lidí z šesti kontinentů sejít se a vážně promluvit o vážných věcech. To je ten hlavní přínos pro nás – nikoli přítomnost řady politických a intelektuálních celebrit, ale to, že díky Foru 2000 máme příležitost podílet se na něčem opravdu velkém a význačném.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
