Islámský stát se dostal na první stránky novin až vloni v létě, když během jakési „bleskové války“ obsadil velké části severního Iráku, zejména město Mosul. Ve skutečnosti ovšem islamisté se základnou v Sýrii dlouhodobě obsazovali klíčové body v Iráku.
Tím si zajišťovali předpolí pro další šíření. Právě dobytí města Falúdža v lednu loňského roku byl zlomový okamžik, po kterém už bylo obtížné Islámský stát zastavit. Jak vypadá situace dnes?
Podle nižších odhadů ovládá Islámský stát asi 40.000 kilometrů čtverečních v Iráku a v Sýrii, což se blíží například rozloze Slovenska. Podle jiných názorů ovládají Bagdádího bojovníci plochu srovnatelnou s bývalým Československem.
Pojem teritoria je však v případě Islámského státu trochu zavádějící. Této organizaci jde hlavně o to, aby velké oblasti ovládala klíčové body, jako jsou města, rafinerie nebo vodní nádrže. Důležitou roli hrají silnice, křižovatky a hraniční přechody, nikoli území mezi nimi, které je často pusté.
Na druhou stranu Islámský stát už částečně opravdu funguje jako „stát“. Má cosi jako vládu, zahraniční politiku a ekonomiku. Vybírá daně, odvádí muže do ozbrojených složek a obchoduje – například s ropou, kterou se mu daří vyvážet a prodávat do zahraničí.
Budeme-li uvažovat o Islámském státu jako o organizaci, pak jde o nejbohatší teroristické hnutí na světě, které už na podzim mělo k dispozici podle odhadů dvě miliardy dolarů.
Nechvalně známá je jiná stránka fungování Islámského státu, totiž to, že má cosi jako vlastní soudnictví. Dokonce se dá říci, že z exemplárních trestů si Islámský stát udělal část své propagandy.
Jen za poslední dny přišly nejrůznější děsivé zprávy o tom, kdo a jak byl potrestán. Například žena označená za nevěrnici byla veřejně ukamenována, údajní homosexuálové byli svrženi z výšky na zem, o popravách dezertérů, údajných špionů, jinověrců a šíitských muslimů ani nemluvě.
Jedním z posledních výstřelků jsou zatýkání a snad i popravy lidí, kteří chovají holubi. Tento tradiční koníček místních lidí začal být považován za neislámský, protože odvádí pozornost od modliteb.
Ostentativní krutost a stylizace do neporazitelných a nepochybujících nadlidí však je pravděpodobně nástrojem pro získávání nových rekrutů. Podle některých informací jen za poslední dobu přešlo na stranu Islámského státu několik tisíc syrských povstalců z jiných, umírněnějších frakcí.
Proti Islámskému státu skutečně intenzivně bojuje pouze jediná síla, a to jsou Kurdové. V Iráku dokázali zastavit postup Islámského státu proti Kirkúku a dobýt zpátky Mosulskou přehradu, zatímco v Sýrii uhájili město Kobani.
Proti Islámskému státu také bojují jednotky zbytkové irácké armády, šíitští dobrovolníci a zřejmě také íránské jednotky.
Kromě toho Spojené státy a jejich spojenci provádějí nálety na zásobovací konvoje islamistů a některé tábory. Sami Američané ústy Baracka Obamy už od loňského roku hovoří o tom, že s vítězstvím nad Islámským státem počítají v rozmezí několika let, nikoli tedy v blízké budoucnosti.
Ze vzduchu se totiž dá vyhrát málokterá válka a Obama nechce být tím, kdo by své vojáky poslal do další regulérní války na Blízkém východě. Islámský stát ovšem mezi tím získal určitou imunitu proti leteckým útokům.
Zatím není jasné, zda se podaří získat sunnitské kmeny pro rozsáhlé protiislamistické povstání, podobně jako před 8 lety proti Al Kajdě. Islámský stát preventivně nebo z trestu popravil stovky členů těch sunnitských kmenů, které byly v podezření, že by se mohly postavit na odpor.
O zhroucení Islámského státu se tedy v žádném případě hovořit nedá. Navzdory dílčím úspěchům kurdských bojovníků se dokonce dá říci, že teritoriální expanze Islámského státu v některých oblastech pokračuje, zejména ve středním Iráku.
Zatím totiž mimo jiné nedošlo k odstranění problémů, které vedly ke zrodu tohoto jevu. Tedy zejména občanské války v Sýrii, vnímané jako sunnitsko-šíitský střet, a konsolidace irácké politiky, včetně narovnání situace tamních sunnitů.
Jinde se Islámský stát prostě rozhodl nevstoupit například do Libanonu, velké obavy mají na hranicích Saúdské Arábie a Jordánska. Může jít o taktické rozhodnutí, které má zabránit tomu, aby islamisté nepřepjali své síly.
Nejasnosti kolem postoje některých států, zejména Turecka, které zůstává stranou snahy o zatlačení Islámského státu, vyvolávají napětí s jinými regionálními mocnostmi.
Toto napětí se týká i vztahů Turecka se Spojenými státy. K paradoxním důsledkům současné situace naopak patří, že se Američané ve vztahu k Islámskému státu dostali na stejnou stranu barikády jako Írán.
Jedno je jisté. Islámský stát není efemérní jev a s jeho působením bude muset region počítat i v roce, který právě začal.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
