S tisíci Afričanů připlouvajícími každý týden do Itálie a dalšími tisíci přicházejícími přes Turecko a Řecko, zejména ze Sýrie a indického subkontinentu, se začínají experti ptát, zda to Evropa nakonec vydrží, co se týče ekonomiky i zachování soudržnosti kulturního dědictví původního etnika.
Z uvedených zemí stačí třeba příklad Itálie, kam loni připlulo či přijelo 170.000 imigrantů a letos jich už nyní přibylo více než o 70 procent více než loni.
To vyvolává protesty obyvatelstva a nárůst volebních preferencí extrémně pravicové Severní ligy, stejně jako ve Francii, kde Marina Le Penová ze stejně ultrapravicové Národní fronty vede v průzkumech voličských preferencí prezidentských voleb. Rekordní počty imigrantů však zaznamenává hospodářsky nejrychleji rostoucí Británie.
Britské statistiky nyní udávají, že už osm milionů obyvatel se narodilo mimo Británii, z toho přes dva miliony přišly ze zemí Evropské unie a přes tři miliony se usídlily jen v Londýně.
Lobbistická Migration Watch obvinila labouristy, že během let vlády otevřeli dveře do Británie dokořán v zájmu volební podpory a multikulturalismu a vpustili do země přes tři a půl milionu imigrantů a nápor nyní pokračuje i za konzervativců a liberálů.
Nejnověji, za rok do minulého září, přibylo až 624.000 osob, o téměř sto tisíc více než o rok předtím. Po odpočtení Britů, kteří se vystěhovávají na jih do Španělska, Portugalska, Itálie, či Kypru – a těch bylo loni více než tři sta tisíc, je čistý přírůstek 298.000 imigrantů, nejvíce – 190.000 - z mimoevropských zemí do nešťastných ghett a 162.000 z Evropské unie.
Za prací přijelo 271.000 osob – 57 procent z nich ze zemí unie (hlavně Španělska, Portugalska a Itálie). Rapidně rostoucí britská ekonomika je - stejně jako dosud v Německu - stále s radostí vstřebává, ale přílivem je zahlceno školství – kde počet dětí z rodin, kde se nemluví anglicky, vzrostl za posledních pět let o třetinu na milion a sto tisíc, což zdržuje nauku ve školách.
O nic lépe na tom není zdravotnictví – kde lékaři na střediscích nezvládají nápor pacientů, často s dávno vymýcenými chorobami a odkazují je na pohotovost v plných nemocnicích.
Navíc je zoufalý nedostatek bydlení, hlavně pro mladé a ceny domů a bytů neuvěřitelně vzrostly. Na druhé straně, téměř třetinu zdravotnického personálu a dvě třetiny zaměstnanců zdravotní péče mimo nemocnice a střediska tvoří osoby narozené mimo Británii a nyní rychle rostoucí ekonomika vstřebala za poslední rok 400.000 dalších nezaměstnaných.
Zaměstnavatelé tvrdí, že imigranti, zejména z východu Evropy mají lepší kvalifikace a pracovní morálku než Britové, což dokládají tím, že jen jedno procento z osmi set tisíc Poláků v Británii je nezaměstnaných, tedy pětkrát méně než anglosaských Britů.
Xenofobní strana UKIP přesto kritizuje vládu a premiéra Camerona za slib snížit přistěhovalectví na 100.000 osob ročně, když skutečná čísla jsou mnohonásobně vyšší.
Pozoruhodné ovšem je, že vůdce UKIPu Nigel Farage odmítl do předvolebního manifestu uvést jakýkoliv strop a zjevně ví, že snížit migraci za prací uvnitř unie v rámci právního rámce není vůbec lehké.
Britské parlamentní volby se přitom kvapem blíží a budou se konat už za devět týdnů a vládní koalici by se zjevně hodil každý úspěch.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
