Těžko v tuto chvíli spekulovat nad motivací jednotlivých aktérů (i když rušení dvou vrchních státních zastupitelství a vznik jednoho specializovaného protikorupčního útvaru možná není úplně špatná stopa), ale zatím to vypadá, že orgány činné v trestním řízení splácali dohromady několik zcela nesouvisejících případů.

 

Zatím (policie ani státní zástupci nejsou příliš sdílní) se rýsují tři okruhy údajné trestné činnosti:

 

1) „úplatky“ exposlancům Tluchořovi, Fuksovi a Šnajdrovi, za to, že se vzdali poslaneckého mandátu

 

2) sledování Radky Nečasové (a dvou zaměstnanců Úřadu vlády) na objednávku Jany Nagyové vojenskou rozvědkou

 

3) politické podnikání pánů Rittiga a Janouška na pražském magistrátu.

 

První obvinění, které policie vyšetřuje už několik měsíců na podnět advokáta Lásky (dříve zaměstnance Víta Bárty), je absurdní logicky i právně. Politické obchody jsou samozřejmou součástí života každé demokratické země (nedemokratické to řeší obráceně – nejsi pro, šup ke zdi nebo aspoň k lopatě), ostatně bez nich by nikdy nemohla vzniknout ani žádná koaliční vláda. Mají být tedy obviněni koaliční poslanci za to, že hlasují pro důvěru vládě výměnou za dohodnutý počet ministerských a náměstkovských postů? A když se poslanec Bielesz (za Unii svobody) vzdal mandátu, aby umožnil vznik Grossovy vlády, a následně se stal ředitelem Pohraniční veterinární správy, to bylo něco jiného? A co třeba exposlanec (dnes společně s Davidem Rathem stíhaný) Petr Kott, který se stal ředitelem krajské VZP ve Středočeském kraji výměnou za dřívější podporu Paroubkově vládě? Nemusí se nám to líbit, nemusíme volit politiky, kteří na takové kšefty přistupují, ale jedná se zjevně o odpovědnost politickou, nikoliv trestněprávní. Navíc podle § 27 odst. 1 Ústavy nelze poslance postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně. To znamená, že kdyby trojice Tluchoř, Fuksa, Šnajdr hlasovala pro balíček a vzdala se mandátu až následně, žádný trestný čin by spáchán nebyl, pokud se mandátu vzdali už před hlasováním, trestní čin to podle orgánů činných v trestním řízení je? Logiku v tom hledat netřeba, protože žádná není. Výkladovou metodou a maiore ad minus se dá celkem triviálně dojít k závěru, že když nemůže být trestné hlasování pro nějaký návrh, tím méně může být trestné vzdání se mandátu (tedy nehlasování pro ani proti). Neméně pochybné je i rozhodnutí exposlance zadržet za údajný trestný čin, který byl spáchán před téměř rokem, řadu měsíců jej ÚOOZ vyšetřuje a nijak se s tím netají, přičemž se dnes obvinění bez odporu dostavovali na podávání vysvětlení a vůbec s policisty plně spolupracovali. Skutečně bylo nutné je přepadávat v noci doma a odvážet do cely předběžného zadržení?

 

Druhé obvinění zní natolik šíleně, že je skutečně obtížné ho v tuto chvíli nějak komentovat. Je velká otázka, zda lze vůbec stíhat Janu Nagyovou za zadávání úkolů vojenské rozvědce, k čemuž neměla žádné zákonné oprávnění. Pokud já, jako prostý občan, napíšu dopis, že žádám rozvědku o sledování své ženy, protože tráví podezřele mnoho času na nákupech, trestný čin to asi nebude, i když k tomu mám podle zákona naprosto stejné (tedy nulové) oprávnění jako ředitelka kabinetu premiéra. Vyhovění takové žádosti (aniž by pro to existoval jiný zákonný důvod) by bylo extrémně závažným porušením povinností ze strany generálů Páleníka a Kovandy, ale vzhledem k jejich dosavadní služební historii a dosti útržkovitým důkazům, jsem přesvědčen, že si oba zaslouží striktní presumpci neviny.

 

A třetí obvinění? Pověstní kmotři Rittig a Janoušek se spokojeně nacházejí v zahraničí a policie je nemá v úmyslu zadržet, jak potvrdil ředitel ÚOOZ na páteční tiskové konferenci. Ani nikdo z jejich podřízených obviněn nebyl a nejspíš ani nebude. Je to asi první případ v historii ČR, kdy policie nikoho nezadržela, nikoho neobvinila, jen vybrala bankovní schránky a trezory (údajně cca 150 mil. Kč v hotovosti a několik desítek kilogramů zlata). Opět to naznačuje, že se orgánům činným v trestním řízení nechce (a nebo to neumí) řešit skutečně komplikované případy, kde jde o miliardy, raději udělají velkou show, zadrží několik známých politiků a doufají, že alespoň nějaké obvinění se nakonec u soudu takříkajíc chytne.

 

Pokud velmi záhy nezjistíme, že policisté a státní zástupci mají v rukávu řadu dalších silných důkazů k velmi konkrétním trestným činům dnes obviněných politiků a úředníků, které jen z taktických důvodů nechtěli zveřejňovat, dost možná nám – občanům České republiky – už brzy bude z toho všeho pěkně špatně, podobně jako zlému psovi, co sežral pejskovi a kočičce upečený dort.

 

P.S. Páleník jistě není žádný svatoušek, minimálně likvidace hrdinů (a tento termín myslím naprosto bez nadsázky) ze Special Operations Group Vojenské policie zaváněla zneužitím pravomoci. O jeho roli v dalších kauzách kolem Ministerstva obrany jdou jen temné fámy. Za to ovšem stíhán není.

 

P.P.S. Pokud někomu vadí, že nedůvěřuji činnosti Policie ČR a soustavy státní zastupitelství, tak mám jednoduchou odpověď: důvěru je třeba si zasloužit! Neschopností dotáhnout kauzy Marka Dalíka (obviněn 7. 10. 2012) či Vlasty Parkanové (obviněna 18. 7. 2012) nebo zmatečnými obviněními Tomáše Julínka a Juraje Chmiela důvěru v sebe orgány činné v trestním řízení spíše podkopávají, než posilují.