Všeobecně se očekává, že vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Federica Mogheriniová dostane na summitu do června za úkol připravit konkrétnější návrhy.
Stejnou tematikou už se zabývala schůzka ministrů zahraničí v lednu. A teď pozor: Všimněme si, že agenda se dostala na pořad jednání Evropské rady na žádost pobaltských států a Polska. Čeká se například zavedení či rozšíření vysílání v ruském jazyce.
První zajímavou otázkou je, proč návrh na zařazení této agendy nepodaly i Česká republika, Slovensko nebo Maďarsko.
Na jedné straně nemáme početnou ruskou menšinu jako v Pobaltí, které je propagandou, manipulací a desinformací ohroženo především, nesousedíme s Ruskem a necítíme se asi tolik v bezprostředním nebezpečí.
Na druhou stranu – když se člověk podívá na českou politiku, do médií a na sociálních sítě, má neodvratný dojem, že ruská desinformace a propaganda dopadá na úrodnou půdu právě u nás a patrně i leckde jinde ve střední Evropě, především na Slovensku a v Maďarsku.
Výsledkem bohužel je, že už je dnes jasné, že v EU patříme mezi nejproruštější země.
Agentura Bloomberg nás například nedávno vyhodnotila v rámci EU jako stát, který je spolu se Slovenskem a Maďarskem proruštější než Bulharsko nebo Itálie.
Pro zemi, jako jsme my, která zažila v 50. letech asiatskou krutovládu inscenovanou sovětskými poradci a v 70. a 80. letech sovětskou okupaci, jsou tyto postoje docela ostudné.
Není náhodou, že jediný prezident země EU a NATO, který jede slavit 9. květen do Moskvy, se jmenuje Miloš Zeman.
Leckdo si může říci, že mocná ministerstva propagandy i informací existovala za 1. i 2. světové války. Ano existovaly i doby bubeníčků, ponocných, tlampačů, rozhlasů po drátě i masových demonstrací.
Dnešní doba internetu a masového šíření informací ale skutečně umožňuje desinformacím stát se účinnou zbraní ve válečném konfliktu, a k tomu je také třeba přistupovat nově, analyzovat to nově a dívat se na to jinak než dosud.
Jistě nelze čelit propagandě autoritativního státu propagandou demokratického státu, ale například snad není problém nařídit zákonem médiím, aby zveřejnily své konečné vlastníky.
Když se uvažuje o tom, že v rámci sankcí bude Rusko odpojeno od mezinárodního platebního systému SWIFT, tak si není důvod například v rámci sankcí odejmout vysílací licenci ruské kabelové televizi Russia Today a ruskojazyčným státním kanálům licenci pro kabelové a satelitní vysílání v Evropě i nad Evropou.
Asi by nebylo od věci, kdyby rady pro veřejnoprávní vysílání jednotlivých států dostaly od tajných služeb informace o tom, kdo z veřejných osob, které chodí diskutovat do médií, je ve styku s ruskými diplomaty a ruskou mocí.
Nebo se ti právě vyhoštění špioni z České republiky s nikým nestýkali a nikomu žádné informace a desinformace neposílali a nepředávali?
Evropa by neměla váhat – pokud to jen trochu jde – žádat internetové providery v rámci EU, aby z internetu stáhli obsah, který vysloveně představuje munici informační války.
Příkladem může být tolik diskutované profesionální desinformační video „Ja ruskyj okupant.“
Tradiční způsob vyvažování veřejnoprávní televize taky přestává dávat smysl. Jeden host mluví normálně a druhý šíří sofistikovanou ruskou lež a propagandu. To si vážně má smysl hrát na to, že tohle je kýžená vyváženost a objektivita? Vyváženost mezi lží a pravdou?
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
