Jan Mařenka: Atentát na Donalda Trumpa ve stínu vraždy Jo Coxové

Pokus o atentát na prezidentského kandidáta Donalda Trumpa zůstal ve stínu vraždy Jo Coxové, přestože události tohoto typu mohou rozhodovat volby - a jde také o velmi zajímavý moment v příběhu hledání nového prezidenta Spojených státu amerických.

Zatímco se nad případem Jo Coxové vznáší řada otazníků (propojení vraždy s americkými tajnými službami), je na pokusu o atentát na Trumpa, k němuž došlo o dva dny později, podezřelé vlastně jen to, jak malou pozornost mu média věnovala.

Zrada suchého zipu

Přitom nešlo o první případ, kdy se někdo pokusil Trumpa během prezidentské kampaně zabít nebo napadnout. Například - v březnu byl během miliardářova mítinku zatčen muž snědé pleti, který se sápal na pódium, kde řečnil guru politické nekorektnosti (v tom nejlepším slova smyslu) jako hlavní hvězda večera.

Pokud mají pravdu ti, kteří tvrdí, že "náhoda neexistuje", pak je jakákoliv událost, která zásadně ovlivní výsledek voleb, důsledkem nějakého plánu

Trump později označil násilníka za přívržence Islámského státu, což se neprokázalo - dotyčný byl "jenom" zbloudilý Ital v náhodně zvoleném tričku, který slavil narozeniny. Výpady podobného typu proti Trumpovi se ovšem množí.

Jako by se stahovala smyčka. Milardáře hlídá nejen policie, ale také jeho početná ochranka. Obě složky při pokusu o atentát v Las Vegas zafungovaly perfektně, i když je nutno podotknout, že byl atentátník poněkud neohrabaný – což ovšem neznamená, že mu to nemohlo vyjít.

Pachatelem byl mladý Brit (19) studijního typu, také tak trochu "zahradník" (jako vrah Coxové), který údajně střílel poprvé v životě na střelnici den před činem, aby si vyzkoušel, jak zbraň kope. Když zjistil, že na to má, tedy že zbraň nekope příliš, šel na věc.

Během mítinku v Las Vegas se přitočil k policistovi a požádal ho, že by chtěl Trumpův autogram. Přitom se pokusil oběma rukama vytáhnout policistovi zbraň z pouzdra, což se mu nepovedlo, protože podcenil fenomén suchého zipu. Tento čin prý mladý Brit, údajně "tak trochu" křesťan, plánoval celý rok – což je vlastně kromě nezájmu médií jediná podezřelá okolnost celého případu. Pokud můžeme věřit tomu, že se k činu přiznal, není co řešit - hrozí mu až deset let vězení.

Ve volebních průzkumech se tato událost nijak zásadně neprojevila, mimo jiné proto, že se vlastně nic nestalo - a také stále doznívá kauza vraždy nejméně 49 lidí v gayclubu v Orlandu, kde zabíjel fanatický islamista, podle všeho ze msty - na protest proti systému, jehož karikaturou je Hillary Clintonová. Po této události se stala otázka svobodného držení zbraní jedním z klíčových motivů voleb.

Britský student v Las Vegas žádnou zbraň v momentě pokusu o atentát nedržel, pouze se o držení svérázným způsobem pokusil - a osudným se mu stal suchý zip.

Říjnové překvapení

Zatímco ve Velké Británii měl případ vraždy Jo Coxové razantní (byť nakonec ne rozhodující) dopad na volby o Brexitu, Trumpův prezidentský příběh na svou událost, která zásadním způsobem ovlivní volby, teprve čeká. Otázkou není, zda k ní dojde, protože k ní dojde zcela určitě. Nevíme pouze, co to bude.

Nějaká taková "převratná" událost se objevuje nejen před prezidentskými volbami pravidelně, jde o jasnou zákonitost a současně i důkaz, že volby nejsou soubojem konkrétních idejí, ale válkou médií o interpretaci čehokoliv. Má dokonce svůj "politologický" termín: "Říjnové překvapení".

Může mít různý charakter: Od šokujícího veřejného prohlášení, přes nečekaně se vynořivší skandál, až k masové vraždě nebo atentátu. Název "Říjnové překvapení" vznikl v USA, kde se volby konají na začátku listopadu, a těsně před nimi (v říjnu) dochází se železnou pravidlelností k události, která má potenciál překonat všechno, co se do té doby během volebního klání odehrálo - a zásadním způsobem tak ovlivnit jejich výsledek.

Cílem tohoto mechanismu je, aby se zvolené téma dostalo na stranu jedna, zatímco se téma protivníka propadne na stranu dvě. Nejde ani tak o pravdivost, jako spíše o načasování.

Téma se musí vynořit co nejblíže volebnímu datu, ale ne příliš, aby mohla být médii dostatečně vytěžena a následně voliči "správně" pochopena. Média také nesmějí mít prostor na to, aby téma zpochybnila, nebo dokonce prokoukla. Optimální doba výbuchu je týden před volbami nebo referendem (jako tomu bylo v případě Jo Coxové), ale může být i kratší.

Obsahově musí být událost vystavěna tak, aby jiná než zjevná interpretace vyzněla jako konspirační teorie. Stačí k tomu překvapivě málo - být jen jeden krok napřed, mimo jiné proto, že zde velmi důležitou roli hraje paměť. Po volbách řeší média jen výsledek – a ne to, co k němu vedlo.

Neznamená to, že je "Říjnové překvapení" vždy trik nebo podvod, že byly všechny předvolební vraždy nebo skandály "ve správnou chvíli" vytvořené na objednávku. Faktem nicméně je, že se tak děje často.

Jak Nixon ukončil váku ve Vietnamu

Poprvé se termín "Říjnové překvapení" objevil v roce 1980, kdy prezident Jimmy Carter zápolil o znovuzvolení s Ronaldem Reaganem. Hlavním tématem voleb byli rukojmí, američtí občané, zadržovaní na ambasádě USA v Iránu. Kdyby se Carterovi podařilo dostat je na svobodu, měl by vyhráno.

Jenže přišlo překvapení: Irán navzdory dohodě nechtěl rukojmí pustit. Američtí diplomaté se tak dostali na svobodu pro Cartera příliš pozdě - až v den Reaganovy prezidentské inaugurace. Irák pak údajně dostal od USA, vedených už prezidentem Reaganem, za svou "službu" zaplaceno zbraněmi v řádech miliard dolarů.

K podobnému jevu však docházelo i dříve, například v roce 1972, kdy Richard Nixon bojoval o své znovuzvolení. Svého protivníka McGoverna by zřejmě porazil i tak, nicméně díky obsahově přesnému a pečlivě načasovanému "Říjnovému překvapení" to měl takříkajíc "na tuty".

Několik dní před volbami oznámil Nixonův muž Henry Kissinger na tiskové konferenci (údajně bez prezidentova vědomí) konec války ve Vientamu. Nixon pak ve volbách drtivě zvítězil - a válka ve Vietnamu pokračovala ještě skoro tři roky.

Další z řady "říjnových překvapení" se během prezidentské kampaně objevilo v roce 2000, kdy George W. Bush zápolil o znovuzvolení s Al Gorem. Mnohé nasvědčovalo tomu, že prohraje - až se čtyři dny před volbami vynořila informace, která všechno změnila: Že byl Bush v roce 1976 (o 24 let před tím) zatčen kvůli řízení pod vlivem alkoholu poté, co propil noc s bývalým tenistou - šampiónem Newcombem.

Bush se namísto toho, aby zapíral, kajícně přiznal – a tím si patrně zachránil kariéru, byť to bylo o fous (až po podezřelém přepočítávání hlasů na Floridě, kde vládne jeho bratr Jeb). Když americký prezident "chlastá", tak se šampiónem a navíc je tak upřimný, že se k tomu přizná. Voliči se pak dočkali "Zářijového překvapení", a to 11. září 2001, kdy do dvou věží v New Yorku narazila letadla, která sice kupodivu na vlastní oči nikdo neviděl, ale "díky" televizním záběrům je o nich přesvědčena naprostá většina obyvatel zeměkoule.

Překvapení po Česku

V České republice je nejznámějším "Říjnovým překvapením" tzv. Kubiceho zpráva, jejíž podstatou byla informace, že tehdejší premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek je pedofil se zálibou v jachtách (jako doprovodným jevem). Samozřejmě se ukázalo, že jde o totální nesmysl a předimenzovanou lež, nicméně – až po volbách. Pan Kubice se krátce na to stal ministrem vnitra.

Autoři tohoto hoaxu (zřejmě ze společné dílny ODS – MF Dnes) se ovšem při konstrukci svého "Říjnového překvapení" dopustili řady chyb (špatné načasování příliš těsně k volebnímu datu, malá důvěryhodnost), nicméně se jim i tak podařilo jasné vedení ČSSD snížit na minimum.

Nedávná vražda poslankyně Jo Coxové, odpůrkyně Brexitu, má svůj takřka identický předobraz ve Švédsku v roce 2003, kdy byla dva dny před referendem o přijetí eura zavražděna politička Anna Lindhová. Tato poslankyně byla tváří kampaně pro euro v době, kdy jeho odpůrci vítězili v průzkumech až 70 ku 30 procentům. Po vraždě se veřejné mínění pietně přiklonilo k přijetí eura, nicméně nestačilo to, takže nakonec Švédové euro odmítli poměrem 56 ku 44.

Násilná smrt Coxové měla na veřejné mínění podobný efekt. Před vraždou, k níž došlo týden před referendem, vítězili v průzkumech příznivci Brexitu o 15 procent, po ní se preference skokově vyrovnaly. Nakonec to však také nestačilo. Zdá se, že hlavní chyba byla v načasování.

Co má Trump v rukávu

V probíhající předvolební kampani v USA (volby jsou 8. listopadu) je zatím nejpravděpodobnějším "Říjnovým překvapením" obvinění Hillary Clintonové z ohrožení národní bezpečnosti, čehož se dopustila, když ještě ve funkci ministryně zahraničí použila pro tajnou e-mailovou komunikaci svůj soukromý server. To by znamenalo konec jejích ambic – přece nemůže být prezidentem někdo, kdo ohrozil národní bezpečnost!

Není sporu o tom, že Clintonová server použila, celé je to jen otázka načasování. Scénářů je mnoho (včetně návratu Sanderse do hry) a není ani vyloučeno, že Clintonová z činu, který prokazatelně spáchala, a proto by se neměla stát prezidentkou USA, nikdy obviněna nebude.

Říjnového překvapení se tedy zcela jistě dočkáme – a nemusí v tom mít prsty ani marketingové týmy obou soupeřících stran. Čistě hypoteticky – Je konec října, týden před volbami a souboj Clintonová - Trump vypadá plus mínus nerozhodně. Co by se muselo stát, aby se misky vah přiklonily na tu či onu stranu?

Co když byl pokus o atentát na Donalda Trumpa v Las Vegas jen dobře naplánovanou předehrou a již dnes je připravován scénář, kdy na miliardáře zaútočí islamista, kterému se podaří vystřelit a jen díky skvělé práci ochranky Trumpa netrefí - nebo trefí, ale málo?

Pokud mají pravdu ti, kteří tvrdí, že "náhoda neexistuje", pak je jakákoliv událost, která zásadně ovlivní výsledek voleb, důsledkem nějakého plánu. Pak jde jen o "Říjnové překvapení", při jehož "zpracovávání" voličem nebo pozorovatelem je třeba položit si základní otázku: "Cui bono (Komu to prospělo)?" a jev se náhle vynoří v nových, nečekaných souvislostech.

Což je přesně to, co většina voličů nedělá a nikdy dělat nebude - pokud to nechtějí média.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.