Jan Mařenka: Starostou Londýna je muslim. Vzbouří se voliči při hlasování o Brexitu?

Kdo ráno po volbách starosty Londýna hledal ve vyhlášeném londýnském Hyde parku řečníky, vášnivě diskutující z beden od banánů žhavá politická témata, našel jen houfy imigrantů, posedávajících a polehávajících v trávě. Muži v galábiích, ženy v černých nikábových róbách až na paty, s úzkým průzorem pro oči, spousta černovlasých dětí a v dálce houká muezín.

Sadiq Khan přepsal dějiny. Nejen tím, že se stal před pár dny prvním muslimským starostou Londýna. Je také prvním starostou „největšího města na světě“, který má prokazatelné vazby na radikální islamisty, kteří patřili do jeho příbuzenstva i mezi klienty, které jako právník obhajoval.

Zlevněné jízdenky do tmy?

Khanovo vítězství však není ani tak výsledkem ideologického boje, jako spíš prostým odrazem faktu, že dnešní Londýn tvoří ze 60 procent přistěhovalci, spadající do kategorie „nebělošští Britové“. Strategie, kterou zvolili konzervativci, kteří chtěli z Khana udělat teroristu, protože je muslim, se z tohoto důvodu ukázala jako naprosto zcestná.

Khan uspěl především kvůli novému etnickému složení města, negativní kampani soupeřů a díky „efektu kyvadla“, kdy dali voliči po konzervativci pro změnu šanci labouristovi

Bitva o starostu Londýna se neodehrávala na tradiční platformě konfrontace dvou nejsilnějších stran, tedy labouristů vs. konzervativců (stejně jako se neděje v právě probíhajících volbách ve Spojených státech). Jejím klíčovým momentem byl fakt, že se během posledních let stala z přistěhovalecké menšiny většina. Jakou roli sehrálo "klasické" politické téma (Khan na rozdíl od svého protivníka slíbil zlevnit jízdné na městskou hromadnou dopravu) se už nedozvíme. Spíše však jen okrajovou. Symbolicky by se však dalo říci, že nový starosta nabízí zlevnění jízdenek do tunelu.

Khan vystřídal ve funci konzervativce Borise Johnsona, který byl jedním z nejoblíbenějších starostů Londýna všech dob. Johnson se vzdal křesla dobrovolně (neúspěšně podpořil stranického kandidáta), protože se chce věnovat práci ve straně. Konzervativce totiž čeká zkouška ohněm, vedle níž byla "bitva o Londýn" pouhou pouliční přestřelkou.

Referendum o setrvání Británie v Evropské unii (tzv. Brexit) se uskuteční již 23. června. Bude to boj kdo z koho, první (a jistě ne poslední) bitva o všechno - a spolu s právě probíhajícími prezidentskými volbami v USA půjde o událost, která může výrazně pozměnit chod Evropy a světa.

Z tohoto pohledu by mohl exstarosta Johnson říci: „Obětoval jsem Londýn, abych dobyl Británii“. Pokud se totiž rozhodne Británie z EU vystoupit, bude to zřejmě znamenat i konec vlády premiéra Davida Camerona, který sice na uspořádání referenda postavil v roce 2015 svou volební kampaň a následně ve volbách s převahou zvítězil (posílily také separatistické strany), ale sám nyní bojuje za setrvání "ostrovů" v EU. Johnson je prostě připraven Camerona nahradit - jak ve funkci šéfa strany, tak v čele vlády.

O provaze v domě oběšencově

Cameron se chytil do pasti, kterou sám nastražil. Kromě referenda o EU také slíbil omezení imigrace a ta teď naopak trhá rekordy. Výrazem jeho naprostého zoufalství je nedávné varování, že "pokud Británie vystoupí z EU, ohrozí tím mír v celé Evropě". Britský premiér hrozí válkou, která již ovšem probíhá – a kterou lze zastavit jen tím, před čím varuje. Takové tupé nešikovnosti se říká mluvit o provaze v domě oběšencově.

Mezi akty zoufalství lze zařadit i fakt, že Cameronův spojenec americký prezident Obama nedávno Britům "doporučil", aby zůstali v EU, jinak bude mít jejich země potíže při přepisování obchodních smluv s USA. Na vydírání jsou Britové citliví. Obamovo nezastřené vměšování do jejich domácích věcí tak může být pro mnoho voličů dalším z důvodů, proč dát Bruselu rychlé sbohem a šáteček

Důležitý symbol

Právě kvůli „politice otevřených dveří“ prosazované bývalou labouristickou vládou (a Cameronovou neschopností změnit ji tváří v tvář imigratské vlně) se počet obyvatel cizího původu v Anglii a Walesu za uplynulou dekádu téměř zdvojnásobil. Tento vývoj zasáhl především Londýn, kde se snížil počet bílých Britů z 60 na takřka 40 procent. Specifikou Británie je samozřejmě její koloniální minulost. Pro přistěhovalce z bývalých kolonií (vznešeně nazývaných Britské společenství národů) je získání stálého pobytu či dokonce občanství velmi snadné.

Nicméně pokud bude tento trend pokračovat, pak si nejen Londýn záhy zvolí muslimského starostu. Protože muslimské rodiny plodí mnohonásobně víc dětí než rodiny bělochů a příliv imigrantů sílí, není daleko doba, kdy muslimové usednou na radnicích ostatních měst a brzy i do křesla premiéra Velké Británie. A nejblíže k tomu má právě Sadiq Khan, nový starosta Londýna, který se krátce po svém zvolení pěkně zostra pustil do kritiky svého stranického předsedy Corbyna. A není vůbec vyloučeno, že ho nahradí - obdobně jako Johnson Camerona.

Khan pravděpodobně není žádný islamistický fanatik. Je to pragmatický kariérní politik, který nevstupuje do ringu, aniž by měl jisté vítězství. Bývá přirovnáván k postavě Franka Underwooda z TV seriálu domek z karet. Je to silný soupeř s významnou podporou "svých" voličů, ale i spojenců v labouristické straně. Lze očekávat, že se Londýn za jeho vlády kromě zlevnění jízdenek žádné dramatické změny nedočká. Jeho zvolení však má především přelomový symbolický význam.

Průzkumníci bojující

Stále více Britů si tak může uvědomit, že nemá-li Spojené království rychle padnout pod nadvádu "demokraticky zvolených" islamistů, musí především ještě rychleji odejít z EU. Průzkumy veřejného mínění, tento významný nástroj na manipulaci "nerozhodnutých voličů" zatím hovoří o tom, že jsou šance padesát na padesát – ostatně jak jinak. Lze předpokládat, že vyrovnané budou až do poslední chvíle, kdy průzkumy „nečekaně zjistí“ převahu "veřejného mínění" ve prospěch setrvání Británie v EU.

Realita však může být zcela jiná. Typickým důkazem průzkumových manipulací jsou nehorázné "odchylky odhadů" při prezidentských volbách v "bratrských" USA, při nichž byl Trump podhodnocen často až dvouciferně takřka ve všech státech. Posledním důvěryhodným průzkumem veřejného mínění byly ve Velké Británii parlamentní volby 2015 a nyní volby místní a regionální. Ty vypovídají jasně o převaze odpůrců EU.

Voličská vzpoura na postupu

Mohlo by se zdát, že vítězství Khana v Londýně hraje do karet těm, kteří volají po setrváni v EU - tedy stále levicovějším labouristům a údajnému "rudo-zelenému konzervativci" Cameronovi s jeho proevropskou klikou. Není tomu tak. Khanovo vítězství neznamená, že ti, kdo ho volili, jsou automaticky proti Brexitu, neznamená, že byl vyslán vzkaz „Londýn volí EU“.

Mnohem blíže realitě je fakt, že Khan uspěl především kvůli novému etnickému složení města, negativní kampani soupeřů a díky „efektu kyvadla“, kdy dali voliči po konzervativci (Johnson byl starostou osm let) pro změnu šanci labouristovi. Na budoucnost Británie mohou mít volby v Londýně dokonce zcela opačný vliv, než je výzva k multikulturalismu. Zvolení muslima do čela hlavního města může mnoho občanů probudit: Muslimové vládnou Albionu? To není nějaké strašení, to je realita! Ostatně - muslimem je i Obama a jeho vláda byla pro naprostou většinu Američanů takovým zklamáním, až lze tvrdit, že nebýt Obamy, nebylo by Trumpa. A podobný efekt může následovat také v Británii. Dosavadní starosta Londýna Boris Johnson, postava, která se z předvolební kampaně zdánlivě vytratila, je nejen nesmlouvavým odpůrcem EU, ale také velkým sympatizantem Donalda Trumpa.

Oba muže zrátka spojuje nejen fakt, že mají "divné vlasy". Trump smetl v primárkách na prezidenta USA své republikánské protivníky zbraněmi, které jsou současně také jedinou šancí proti právě probíhající kolonizaci Evropy proimigrantskou hysterií takzvané humanity a pokrytectvím politické korektnosti.

Zakázané domněnky

"Je velkou chybou, Watsone, zabývat se domněnkami, když máme přesná fakta," řekl Sherlock Holmes. Přesto se pokusme zabývat se domněnkami (Sir Doyle jistě promine), a to i s ohledem na to, že "Ten Holmes se sice chytá možná poněkud ukvapeně kdejakých pochybných teorií, ale celkem vzato by z něj byl docela slibný policista", jak se píše v knize Studie v šarlatové.

Jednou z alternativ domnělé budoucnosti je „politicky nekorektní“ britský premiér Johnson, potřásající si rukou před Downing street 10 s prezidentem USA Trumpem, zatímco se do Hyde parku pomalu vracejí tradiční řečníci - předzvěst opětovného "zrození politiky". V opačném případě zůstává politika mrtvá: ultra-korektní multi-kulti prezidentka Clintonová v Bílém domě kouří vodní dýmku s premiérem Khanem za potlesku zástupců "neziskových nevládních" organizací a "Mutti" Merkelová jim předává společnou Nobelovu cenu za mír.

O tom, která z těchto dvou (a dalších z nich odvozených) možností se stane realitou, mohou i v současé euro-americké parodii na západní demokraci rozhodnout nakonec "vzbouření voliči". Nejen ti z Londýna.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele