Neuplynulo ještě tolik doby ani vody ve Vltavě, kdy chtěl ministr práce a soc. věcí pan Drábek (TOP09) bojovat proti nezaměstnanosti tím, že bude lidi bez práce nahánět kontrolami na poštách. A dodnes žije v jakési bludné představě, že by to bylo k něčemu dobré. Po něm převzal štafetový kolík boje proti nezaměstnanosti pan Miroslav Singer (ČNB). Slíbil 35 tisíc nových pracovních míst jako sladký zákusek za to, že oslabil kurs koruny. Už ale neprozradil, v jakém časovém horizontu hodlá tento slib realizovat.
Nyní zase přislíbil nezaměstnaným pracovní místa pan Pavel Telička (ANO). Prý má přesně spočítáno, že smlouva o volném obchodu mezi USA a Evropskou unií může do Česka přivát až 23 tisíc pracovních příležitostí. To ale jen v tom případě, jak dodává pan Telička, že nás tato smlouva naopak o tato místa nepřipraví. A to třeba tím, že poškodí náš automobilový průmysl. Ať už tato pracovní místa přibydou nebo ubydou, pan Telička bude mít v obou případech pravdu. Ten pomyslný štafetový kolík po panu Drábkovi a Singrovi je nyní, zdá se, ve správných rukách.
Všichni víme, že práce, kterou by bylo třeba udělat, je všude kolem nás habaděj. A je jí skoro tolik jako peněz, které jsou odváděny z produktivní ekonomiky, aby roztáčely spirálu spekulací a ještě více nafukovaly spekulační bubliny. Dokud se tyto peníze nepotkají s těmi, kteří hledají práci, bude úplně zbytečné popohánět lidi na kontrolní místa, oslabovat korunu k euru anebo mazaně slibovat kolik práce přibude v případě, že žádná vlastně nebude. Pokud budou neustále pokračovat dosavadní trendy, bude nám práce spíše ubývat a odcházet do zemí s ještě lacinější pracovní silou než je ta naše, bude osekávána a zeštíhlována spolu s výplatami těch, kdo ještě nějakou práci mají. Vyhlídky jsou vskutku neradostné. Oslavy Svátku práce by potom měly čím dál větší pachuť trpkosti. A stále víc by připomínaly nostalgická setkání těch, kdo si ještě pamatují doby, kdy bylo práce dost a dost a hlavně odměna za ni nebyla jen jakousi almužnou.
Tolik o oslavách Svátku práce.
A nyní v krátkosti ještě k jedné věci …
… Místopředseda Sobotkovy vlády pan Bělobrádek dal o sobě zase vědět. V jakémsi zápalu volebního boje o Evropský parlament se navezl do jednoho z nejvážnějších levicových kandidátů pana Jana Kellera, kterého ještě dříve označovat „za starého komouše“ a nyní svůj politický temperament tak trochu „otupil“ a to výstižnějším označením „normalizační komunista“.
Pročítám pravidelně páně Kellerovy články v deníku Právo a v žádném z nich jsem zatím neobjevil jakýkoliv náznak sbližování s komunisty, žádný náznak jakéhosi pokrytectví, i když jeho analýzy se asi dobře nečtou těm z nejbohatších vrstev naší společnosti. Pokud je vůbec čtou.
To v samotném Bělobrádkově vyjádření je toho pokrytectví habaděj. On tvrdí, že není zastáncem „levicové závisti a pravicového sobectví“. Tady ovšem něco nehraje. Vždyť on se přece jednohlasně hlásí k naší pravici, která se opravdu s levicí jaksi nemusí. Všichni víme, jak se chová v prosazování církevních restitucí. Já se ptám. Není v jeho chování také velký kus sobeckosti ve vztahu k většinovému názoru společnosti? Jeho snaha očernit a oslavit osobní profil pana Kellera se opírá také o značně obehranou pravicovou písničku o kolektivní vině komunistů za různé osobní křivdy jako např. bránění studovat jeho rodičům. Už se nezmiňuje, ale naopak pokrytecky zamlčuje, kolik lidí a jejich kariér bylo postiženo plošným uplatňováním nedemokratického lustračního zákona prosazeného a prohlasovaného právě pravicí, ke které se on sám a jeho strana hrdě a trvale hlásí. Myslím si, že to pravé místo pro pana Bělobrádka je ve společnosti zvířat a jejich léčení. V politice se jaksi chovat neumí a podle mého názoru jí ani nerozumí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
