Vždycky tyto melodie mají společný refrén: Nejsou ti policisté příliš troufalí? Možná ano, možná ne. Jméno pana Rittiga se objevilo i v kauze Petra Nečase a státní zástupce pan Ištvan má vážné podezření na jeho vliv a dlouhé prsty zasahující i do Lesů ČR a Pozemkového fondu. Policisté si pro tohoto pana podnikatele s pověstí lobbisty přišli „jen“ kvůli jeho kšeftu s jízdenkami pro pražský dopravní podnik.
Co si budem povídat. I lobbista musí být z něčeho živ, ne? Je ostatně příznačné jaké oficiální živnosti vykazují právě lidé typu pana Rittiga, Janouška či Tomáše Hrdličky, o nichž se vážně hovoří jako o vlivných osobách, které hýbají politickým zákulisím. Tu nějaké benzínové pumpy, tu módní salón či butik, ale vesměs byznys, který stačí na pohodlný život, ale sotva už stačí na to, aby z těchto lidí vyrobil celebrity s miliardovými konty a majetkem a otevřenými dveřmi ke spoustě politiků. Jenže, jak se říká, kdo umí, ten umí, a když se vsadí na toho správného koně a propojí se vícero aktivit, pak se urodí skutečné bohatství. Vznikne stav, v němž jsou spokojeni politici i podnikatelé a vše toto počínání platí a sponzoruje daňový poplatník či alespoň cestující MHD. Policie a vyšetřovatelé mají v současnosti rozpracováno hned několik případů, ve kterých docházelo k promíchání veřejné správy s byznysem. Výsledek je těžké tipovat. Jak na pana Rittiga, tak i další je nutné pohlížet jako na nevinné osoby než (mu) jim bude u soudu prokázán opak. To platí i o stíhaných politicích – Petru Nečasovi, Davidu Rathovi či Bohuslavu Svobodovi.
V kauze exprimátora Bohuslava Svobody se dá očekávat, že jeho obvinění, jenž po nástupu do této funkce začal „zlobit“ vytahováním kostlivců ze skříní, je jaksi z jiného těsta, ale v právním státě nelze rozlišovat a selektovat podezřelé na ty hodné a ty zlé. Musíme zkrátka věřit, že spravedlnost a pravda si svoji cestu najde. Z hlediska nás – voličů – je však důležité, že se ledy hnuly a že se konečně něco děje. Že policie a žalobci přestali zavírat oči nad šlendriánem a pouštějí se do jídla, které dosud konzumovaly pouze nevládní organizace, jako třeba Nadační fond proti korupci.
Po letech, kdy si ministři, poslanci, senátoři či primátoři anebo hejtmani mysleli, že jsou nedotknutelní , a zhusta měli přímé linky na takzvané kmotry v pozadí, musí si nyní dobře rozmyslet svoje počínání. A jak se vyjádřila nová ministryně spravedlnosti paní Válková, trocha paniky v řadách politiků prý neškodí. Je prý jen dobře, aby se politici trošku báli překračovat tu pomyslnou hranici mezi korupcí a politickým vyjednáváním. Vedle této terapie strachem probíhá i léčba změnou. Voliči loni vystavili červenou kartu „prokmotřené“ pravici a je jen na jejich nástupcích jak se budou chovat. Je ale také potřeba, aby naše soudy konaly jak mají, aby neházely klacky pod nohy policii, aby všechny kauzy, všechno to svinstvo nebylo z jejich strany zametáno pod koberec, ale bylo řádně vyšetřeno a po právu ohodnoceno. Ono na bouchání šampaňského je ještě brzy.
Tolik moje úvaha o (ne)soumraku kmotrů …
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
_profil_top.jpg)
