Připravovala se dlouho očekávaná výměna na nejvyšším mocenském postu v Československu. V zákulisí, na utajovaných schůzkách a konzultacích s poradci horečně probíhala separátní jednání o očekávaných důsledcích této změny.
V nejvyšších kruzích se úvahy o odstoupení Gustáva Husáka objevovaly již dříve, např. při jeho první volbě prezidentem republiky, v souvislosti s jeho zdravotním stavem apod.
Tentokrát však posvětil tuto klíčovou personální změnu samotný nejvyšší sovětský představitel!
Již v dubnu 1969 byla „volba“ Gustáva Husáka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ přinejmenším iniciována vrcholným sovětským vedením, které (a Leonid Brežněv osobně) obtížně a velmi dlouho hledalo vhodnou důvěryhodnou osobu do nejvýznamnější funkce v Československu. Kandidátů se nabízelo více (např. Vasil Bilak, Oldřich Černík, Alois Indra, Drahomír Kolder aj), nakonec nejvíce důvěry vložili Sověti podmíněně do Gustáva Husáka. Sověti
jej doporučili a prostřednictvím osvědčeného složitého systému svých československých důvěrníků protlačili a 17. dubna 1969 byl Husák zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ.
G. Husák byl nominován, úkolován a kontrolován nejen bezprostředně Moskvou, hlídali jej též jeho kolegové v předsednictvu strany.
Bylo by totiž velmi naivní domnívat se, že by Sověti, když již riskovali invazi, nevyužili své výrazné dominantní převahy supervelmoci a neprosadili do nejdůležitější funkce ve vojensky okupované zemi svého oddaného člověka! Nebo je snad myslitelné, že by obsazení této rozhodující funkce v zemi Sověti ponechali zcela na libovůli a nejisté volbě domácích politiků, navíc mnohdy již podezíraných a vzápětí ze strany dokonce i vyloučených?
Dubčekova nástupce vybírali velmi pečlivě, Husák zpočátku nepatřil mezi favority, nebyl ani členem tzv. zdravého jádra ve straně. Ve vedoucí funkci byl proto obklopen převahou věrných a spolehlivých sovětských důvěrníků v KSČ, kteří tak bezpečně jistili dodržování jedinného správného směru (daného Moskvou). Konservativci ve vedení KSČ, po té co v srpnu 1968 Sověty zklamali, neboť nesplnili jejich očekávání a zadané úkoly, nyní museli, ač neradi, toto rozhodnutí Moskvy plně respektovat.
Ve snaze zachránit a modernizovat upadající Sovětský svaz zahájil generální tajemník ÚV KSSS Michail S. Gorbačov okamžitě po nástupu do funkce na jaře 1985 radikální perestrojku – procesy komlexní přestavby, demokratizace a glasnosti, zásadní pokus o obrodu socialistického systému.
Stejně radikální přístupy k převratným změnám ekonomiky a společnosti očekával i od ostatních vůdců socialistických zemí ve východní Evropě. Ke svému zklamání brzy zjistil, že jedná s přestárlými a unavenými genseky, kteří vůbec neprojevují žádoucí nadšení pro přelomové změny, neboť jim více vyhovuje zavedený přežívající systém i dosavadní stav stagnace a plíživého zaostávání, neradi totiž riskovali a spoléhali na osvědčené tradiční způsoby. Gorbačov se proto rozhodl tlačit na postupnou výměnu všech stávajících vůdců ve východní Evropě.
Pro tuto žádoucí personální výměnu se jako nejpříznivější jevila situace v nejednotném vedení KSČ, kde byla pozice generálního tajemníka relativně nejslabší.V předsednictvu ÚV KSČ působilo několik zájmových skupinek; stávalo se, že osamoceného Husáka někdy podporovala jen menšina - Lubomír Štrougal, Antonín Kapek, event. Peter Colotka. Naopak jej často překonával nejlépe informovaný Vasil Bilak – hlavní sovětský důvěrník v KSČ, který se mj. v SSSR s oblibou představoval jako rodilý Ukrajinec z východního Slovenska. Nový generální tajemník KSČ měl především nastartovat skutečnou, nepředstíranou komplexní perestrojku v ČSSR, urychleně provést ráznou přestavbu a prohloubit opravdovou demokratizaci společnosti, neboť její dosavadní postup v Československu shledávalo sovětské vedení jako pomalý, povrchní a celkově nedostatečný!
Pečlivě připravovaná směna na nejvyšší funkci se stala neoficiálním cílem, hlavním námětem oficiální návštěvy M.S. Gorbačova v Československu 9. až 11. dubna 1987.
Na utajované schůzce v Javorině v předjaří 1987 se zástupci tzv. zdravého jádra ve straně a sovětského velvyslanectví v Praze shodli na osobě umírněného centristy v předsednictvu ÚV KSČ Milouši Jakešovi, když Vasil Bilak byl shledán pro veřejnost nepřijatelným, Alois Indra byl nemocný a taktéž neoblíben. (V některých stranických kruzích uvažovaný event. protikandidát na tuto nejvyšší funkci – tehdejší premiér Lubomír Štrougal byl pro Moskvu nepřijatelný. Mj. pro jeho postoje zastávané srpnu 1968, kdy vedl zasedání vlády místo odvlečeného O. Černíka, mu Moskva nedůvěřovala, považovala jej za „zapadnika“). Po projednání na příslušných odděleních ÚV KSSS a v dalších vrcholných sovětských orgánech (KGB, ministerstvech obrany a zahraničních věcí atd.) byl návrh na odstoupení Gustáva Husáka z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ a na jmenování do nejvyšší funkce Milouše Jakeše předložen Michailu Gorbačovi, jenž ho v Praze (po předchozí večerní hodinové schůzce s Gustávem Husákem pouze mezi čtyřma očima) osobně schválil. Následující den schválený pretendent již doprovázel Gorbačova do Bratislavy. Nemalou roli hrála určitě skutečnost, že Gorbačov s Jakešem se jako jedinní z vedení KSČ navzájem osobně dobře znali z dob, kdy oba pracovali jako tajemníci ÚV pro zemědělství. Z taktických důvodů se samotná změna měla uskutečnit až několik měsíců po Gorbačově návštěvě v Československu.
Předpokládalo se též, že Gustáv Husák zůstane vykonávat funkci prezidenta republiky až do konce volebního období. Zdlouhavá a složitá transmise sovětského rozhodnutí z dubna 1987 se nakonec realizovalo až 17. prosince 1987, kdy Gustáv Husák odstoupil z funkce a novým generálním tajemníkem ÚV KSČ byl jednomyslně zvolen Milouš Jakeš.
Při návštěvě Moskvy v dubnu 1988 byl G. Husák pochválen M. Gorbačovem za hladké předání funkce, na oplátku mu Husák poděkoval za podporu v té složité době. Gorbačov odvětil: „Podpora byla prostá. Prostě jsme řekli: Vyřešte si to sami!“
(Pozn.: V tajné situační analýze z 4.9. 1989 přiznává rada sovětské ambasády v Praze A. Udalcov velkou odpovědnost sovětského vedení za jím realizovaný výběr a prosazování takových vedoucích kádrů ve východní Evropě, které byly výhodné pro SSSR, avšak ne vždy disponovaly žádoucí autoritou a podporou vlastního obyvatelstva.)
Jan Šolta
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
