Mohou se hodit, až z robotických továren začnou vycházet humanoidi s umělou inteligencí.
Přípona „fob" pochází z řeckého slovo fobos, jež znamená iracionální strach či obavu.
Nemáme důvod, a je politicky pomýlené, být anglofobem, germanofobem nebo USAfobem.
Nic proti tomu, když je někdo thalasofobem (strach z moří) klaustrofobem (uzavřeného místa), katasaridofobem (švábů), aviofobem (létání), či mysofobem (bacilů). Úplné menu je neomezené, protože každá bezdůvodná obava/ strach z čehokoli je fobie.
Podívejme se na protiklad. Přípona „fil" označuje toho, kdo miluje nebo má silnou náklonnost pro někoho/něco. Na první pohled to vypadá bezproblémově. Člověk je společensky nejen přijatelný, ale i vítaný, když je frankofil, anglofil, homofil nebo helvetofil.
Výklad označení rusofil je u nás jako kyvadlo. Nyní je v pravé krajní poloze.
Mimo zákon jsou například zoofilové, nekrofilové a pedofilové.
V současné době se hodně používají dva protiklady: xenofil vs. xenofob.
Definice xenofilie je krátká a jasná: sympatie vůči cizincům, jejich upřednostňování a náklonnost pro cizí kulturu.
S xenofobií je to složitější. Před druhou světovou válkou toto označení snad neexistovalo. Nenajdete je ani v jazykové bibli Dictionnaire de l'Academie Francaise z let 1932-1935. Narazil jsem ně až v poválečných slovnících z počátku let padesátých, v nichž je xenofobie definována v původním slova smyslu jako bezdůvodný strach či obava z cizinců.
Později, když Francie si zvala alžírské dělníky, aby dělali špinavou, těžkou a mizerně placenou práci, a Německo zas „Gastarbeitery" z Turecka, se do definice vloudilo slůvko nepřátelství.
V poslední době se v tisku a v některých prohlášeních objevuje srovnání xenofobie s rasismem. Ten je však založen především na fyzických rozdílnostech jako jsou barva pleti a rysy obličeje, zatímco xenofobie prvotně spočívá na nedůvěře k příslušníkům určité národnosti, skupině, či vyznání, a teprve druhotně na uvědomění fyzické, kulturní a náboženské odlišnosti. Obvykle k tomu dochází po té, když je překročen práh snášenlivosti. Mnozí západní odborníci za něj považují situaci, kdy mezi domorodými obyvateli je víc jak deset procent neintegrovaných cizinců. Postupně se iracionální obavy a předsudky stanou opodstatněnými a ideologicky ospravedlnitelnými. Společnost se rozděluje na my a oni. Xenofobie mutuje v xenoagresi, chorobnému strachu a střetům. Tak se rodí rasismus.
Jenže to už jiný příběh...
Doba se mění a s ní i zákony.
V Anglii byl v osmnáctém století přijat zákon, podle něhož každý pokus o sebevraždu měl být trestán smrtí pověšením. Byl zrušen až v roce 1950.
Kdo ví, jaký postoj zaujme budoucí společnost a zákonodárci ke xenofilům a xenofobům? Co asi bude únosné a zákonné, a co nikoliv?
P.S. V každém slovníku jsou v definicích jemné rozdíly. Vím proto čemu se vystavuji. Francouzi říkají, že z diskuse vzejde světlo. Dodávám, že i z kritiky pokud je věcná.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
