Jan Vítek: Ďáblova setba

Tehdy na procházce kolem ženevského jezera jsme mluvili o přílivu migrantů. Němci jim říkali „Gastarbeiter“, protože podle jedině správného myšlení doby měli přijít, udělat únavnou, špatně placenou práci, a pak se vrátit, odkud přišli. Tahle teorie by mohla vyjít v ideálním světě, pokračoval Galbraith. Ve skutečném světě to dopadne zcela jinak. Turci se v Německu usadí, přivedou rodiny a příbuzné a vytvoří diaspory. Totéž se stane s Araby ve Francii. A bude zaseto na dlouhodobé sociální a politické problémy.

Prohlášení VS OSN

Vzpomínku, zasutou téměř čtyřicetiletou lavinou času, vyvolala zběžná četba prohlášení o uprchlících a migrantech, které přijalo zářijové Valné shromáždění OSN v New Yorku (plný text deklarace). Přesněji řečeno jeho základní téze, že migrace je přínosem pro dlouhodobě udržitelný hospodářský růst ve světě. Další mýtus, pomyslel jsem si, a zase to budeme my, kteří to odskáčou. Ještě jsme se nedostali z následků chamtivosti po zisku z levné práce z let šedesátých a sedmdesátých minulého století, Berlín je dnes po Istanbulu druhé největší turecké město v Evropě, v Paříži, Lyonu a dalších francouzských a belgických městech jsou „no go“ zóny muslimů, kam se neodváží po setmění vkročit policajtská noha, a už máme na krku víc jak milion hostů Mutti Merkl, přes tři a půl milionů čekatelů je v Turecku a Řecku, a nespočetné další legie chuďasů a vyděděnců šikují pašeráci lidí a Sorosovy neziskovky v Africe a Asii. Nestačí, že jejich byznys podporuje Evropská unie? Káže nám ústy svého vice-prezidenta Frans Timmermanse , že národní identita je minulostí, která neexistovala, a že evropské hodnoty vyžadují přijmout multikulturní rozlišnost. Kdo tak neučiní, ohrožuje mír v Evropě.

Pracoval jsem v mezinárodních organizacích třicet let. Ze zkušenosti vím, že když člověk chce porozumět diplomatickému dokumentu, musí se prodrat džunglí frází a obezliček mačetou zdravého selského rozumu, a přitom si všímat, co v něm není a hlavně hledat, co se v něm skrývá. Začal jsem číst znovu.

Prohlášení vyjadřuje politickou vůli všech světových vůdců, kteří pro něj zvedli ruku, zabezpečit práva uprchlíků a migrantů, chránit jejich životy, a sdílet odpovědnost za hromadné přesuny lidí mezi zeměmi a kontinenty. Ve světě je podle OSN 254 milionů migrantů a 65 milionů vyhnanců, zatímco počet uprchlíků před ozbrojenými střety a etnickými konflikty činí 25 milionů. Tomuto poměru odpovídá drtivá převaha ekonomické migrace v Evropě. Lze tudíž mluvit o přistěhovalcích z chudých zemí do bohatých. Generální sekretář OSN Ban-Ki ostatně řekl naplno, že smyslem prohlášení „je zabezpečit lidská práva a důstojnost každého, koho okolnosti přinutily utéci z domova a hledat lepší život.“

Co se týče práv přistěhovalců, prohlášení pamatuje na vše. Počínaje bezpečnou přepravou, ubytováním, vzděláním, odbornou přípravou, přes důstojnou práci, sociální zabezpečení a zdravotní péči až ke starobnímu důchodu. Zkrátka přistěhovalcům a jejich rodinným příslušníků mají evropské země přiznat všechny výdobytky dvou století sociálních bojů v Evropě, které neoliberální řád domorodcům už dlouho soustavně zkracuje. Když například Ali Khan z Kabulu si přivede do Ženevy své staré rodiče, musí dostat evropskou penzi, ačkoli do švýcarské starobní kasy nepřispěli ani pětník. Ostatně podobné věci jsou už na denním pořádku. Tak třeba měsíční penze rakouských zemědělců je menší nežli měsíční kapesné azylantů.

Důsledky a následky

Logickou otázku, kdo tohle všechno bude platit, prohlášení přechází mlčky, neboť se samo sebou rozumí, že poplatníci vyspělých zemí, zejména střední třída, která mizí rychleji než sníh na jaře. A jedná se o astronomické částky už nyní. Například německá vláda předpokládá, že účet za ubytování a integraci uprchlíků a migrantů do roku 2020 bude činit téměř sto miliónů eur. Je v tom započtena pomoc krizovým zemím. Není však zcela jasné, zda těch sto milionů zahrnuje také výdaje na sociální, zdravotní péči, vzdělání, podporu nezaměstnanosti a důchody, anebo jsou skryty v rozpočtech resortních ministerstev. Odhad je založen na optimistickém scénáři, že letos přibude 600 000 přistěhovalců, v příštím roce 400 000 a každý další rok už jen 300 000. Bavorský ministerský předseda Horst Seehofer ale nedávno varoval, že do roku 2020 počet nových přistěhovalců může dosáhnout 3 až 9 miliónů, podle toho, jakým způsobem bude uplatňováno právo na slučování rodin, zda částečně, či umírněně anebo v plném rozsahu. Muslimské rodiny jsou, jak známo, početné a soudržné.

Prohlášení se nezabývá běsy, které vyhání lidi z domovů, jako jsou barevné revoluce, násilné převraty, nastolení chaosu, a především bída a hlad, odvěká kletba lidstva umocněná současným společenským a ekonomickým systémem. Výmluva je nasnadě: jsou to problémy mimo rámec diskuse. Opravdu?

Stávající světový řád je patogenní: bohatým přidává a chudým bere. Ze sedmi miliard obyvatel Země je hmotně a finančně zajištěno pouze 600 milionů, z nichž jistá část žije v Evropě. Téměř 1,4 miliardy lidí živoří v naprosté chudobě. Kdyby se majetečky všech těchto novodobých bídníků svázaly do uzlíku, byly by to burské oříšky oproti bohatství, které vlastní Bill Gates nebo Warren Buffet. Jakýkoli plán na přesun chudých k bohatým je, jako kdybychom povytáhli špunt v přeplněné vaně a přitom nechali kohoutek naplno otevřený. Chudým zemím by se mnoho neulevilo, tím méně pomohlo jejich hospodářskému růstu dušenému nadnárodními společnostmi. Zato pro vyspělé země by se dlouhodobý příliv migrantů mohl stát oním příslovečným stéblem slámy. Stačí se stěží postarat o vlastní chudé, o nezaměstnaných raději pomlčme.

Rozdíly příjmů a majetku mezi chudými a bohatými jsou s námi od nepaměti. Ale nikdy nebyly tak sprosté jako dnes. Během posledních šesti let majetek 62 největších boháčů světa vzrostl o 44 % a činí 1,76 bilionů dolarů. Naproti tomu souhrnné vlastnictví chudší poloviny lidstva se v téže době o bilion dolarů snížilo, což představuje pokles o 41 %. Z historické zkušenosti víme, že lidská společenství, v nichž bohatí bohatli a chudí chudli, pohltila sociální propast, kterou vytvořila.

V prohlášení není ani slůvko o nějakých povinnostech přistěhovalců vůči společnosti, která je přijala. Nepřišlo to na mysl ani žádnému ze světových vůdců, kteří je schválili. Vsadím se o magnum Dom Perignon, že žádný z nich nečetl dvaadvacet stránek jeho znění ani diagonálně. Copak nevědí, že když dají mašině OSN zelenou, byť jen nezávazným gestem ruky, je to, jako by spustili boží mlýny? Než se nadějeme, z prohlášení se stane Globální smlouva o migraci, kterou OSN hodlá předložit členským státům ke schválení v roce 2018. Sliby se tím promění v mezinárodní závazky ve jménu neporušitelných lidských práv, která vysnili snílkové, uskutečnili realisté a zneužívají cynici. Jejich zbožné vzývání a slepé prosazování bez jakékoli vzájemnosti lidských povinností hrozí, že přivede naši civilizaci do záhuby.

Prohlášení bylo přijato a vzápětí zapomenuto. Je to chyba, mělo by nám být každodenním varováním a výzvou k sebeobraně. Protože tento rozvleklý, nezáživný a frázovitý dokument obsahuje návod k nastolení totality myšlení a vyhlazení národní a kulturní identity původních národů ve vyspělých zemích. Evropa bude nejvíce ohrožena. Je bohatá a oplývá dobrodinci a humanisty, nefalšovanými i zištnými. Navíc proimigrační politika EU posiluje existující diaspory a zárodky etnických a náboženských střetů.

Jestliže dnes nemůžete nazvat v Americe černocha negrem, brzy nebudete moci přistěhovalce častovat přízviskem přivandrovalec. Vyplývá to ze slibu, kterou světoví vůdci za nás dali v New Yorku, že budeme potírat všechny projevy xenofobie vůči uprchlíkům a migrantům. Máme o nich mluvit v dobrém a chovat se k nim jako k rodným bratrům. Za tím účelem OSN spustila mezinárodní kampaň pod heslem „Společně k respektu, bezpečnosti a důstojnosti pro všechny.“ Ti, kdo se nezařadí, budou ocejchováni vyobcováni, potrestáni. To už sice známe a máme, ale jen zčásti. Kampaň OSN dává nejen každému, kdo opravdově věří ve smíšení kultur a ras, ale i těm, kdo z toho těží politicky a finančně, mezinárodní platformu k prosazování naprosté názorové jednoty na přistěhovalce jako zdroje omlazení stárnoucích společností a přínosu pro obecné blaho. Má zároveň být humanistickým hávem pro vznik zákonů zastrašujících odpůrce a postihujících reptaly, kteří se odváží veřejně pochybovat o pravdivosti jedině správného myšlení.

Oč vlastně jde?

Převedeno na prvočinitele, OSN připravuje plán hromadného, řízeného stěhování chudých k bohatým. V podstatě se za ním skrývá obměna vize ideového otce EU Richarda von Coudenhove-Kalergiho, kterou Brusel se pokouší uskutečnit. Zakládá se na plánovité imigrační politice s cílem, aby Evropané budoucnosti byli snadno ovladatelní, ochrany a upřednostňování přistěhovalců, přehlížení vůle původních národů, marginalizace jejich kultury, zvyklostí, morálních a mravních hodnot, neomezené sexuální svobody a na rozkladu rodiny.

Známý americký geopolitický stratég Thomas P. Barnett rozšiřuje a upřesňuje Kalergiho vizi. Hlásá naprostou homogenizaci všech národů, ras, kultur a náboženství na zeměkouli. Tato riskantní genetická a společenská manipulace by podle něho měla vést k tomu, aby například v Evropě vznikla jediná lidská odrůda s průměrným IQ 90. „Budou to lidé, příliš hloupí, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali,“ napsal.

Do připravené půdy se rozhazuje ďáblova setba.

Autor působil dlouhá léta jako novinář v Mezinárodní organizaci práci (ILO) v Ženevě (ve Švýcarsku dosud žije)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.