Její souvěrci a soukmenovci se pak pomstili ubitím deseti muslimů. Stalo se to v roce 2012 v severní části státu Arakanu, kde je většina Rohingyů, zatímco na jihu převažují budhističtí Arakanci. Etnicky neslučitelný a nábožensky nesmiřitelný Arakan je jeden ze sedmi států padesátimilionové převážně budhistické Barmy, dnes Maynmaru. Leží se podél jejího západního pobřeží u Bengálského zálivu.
Letos na konci srpna muslimské bojůvky zaútočily na 30 policejních stanic a zastřelili 12 policistů. Barmská odveta byla stejná jako v minulosti: armáda vypálila několik vesnic Rohingyů podezřelých z podpory „teroristů" a zabila nešťastníky, kteří nestačili uprchnout. Muslimové hledají útočiště v sousední Bangladéši. Už jich tam bude bezmála čtyři sta tisíc, téměř třetina všech barmských Rohingyů. Přežívají v nelidských podmínkách, jak vidíme na obrazovkách. Exodus nabývá podobu etnické čistky. O muslimských běžencích, kterých je snad dvě stě tisíc, nemáme zpráv.
Etnicko-náboženské incidenty, které mají v Barmě hluboké kořeny ve staleté historii nesnášenlivosti a násilí, vyústily v otevřenou islámskou rebelii, vedenou Rohingyskou armádou spásy v Arakanu (ARSA). Velí jí pákistánský džihádista s dlouhým jménem Ataullah abu Ammar Junjuni; pro přátele Ata Ullah. Narodil se v početné utečenecké komunitě Rohingyů v Karáčí. Vyrostl a byl vychován v Saudské Arábii. Vojenské a náboženské vzdělání nabyl v Pákistánu. U Saudů působil jako wahhábitský imám, než odešel do Barmy, kde velí zhruba tisíci bojovníků.
ARSA tvrdí, že útočí jen na vojenské cíle, ale budhistické vesnice přitom hoří a budhisté umírají. Barmská armáda oplácí shora uvedeným způsobem. Žentour krutosti a nenávisti se roztočil. Podle Mezinárodní skupiny pro krize (ICG) jej pomáhají udržovat v pohybu Saudská Arábie a Pákistán. Její hlášení z konce minulého roku potvrzuje zahraniční spojení ARSA. „Skupina rohingyských muslimů, která v říjnu (20016) napadla barmskou pohraniční stráž, je řízena lidmi, kteří udržují styk se Saudskou Arábií a Pákistánem," zjistila tato nezávislá mezivládní organizace, která si klade za cíl hledat mírové řešení ozbrojených konfliktů.
Tato skutečnost naznačuje, že povstání Rohingyů může být v režii saudských a pákistánských výzvědných služeb. Všechny jsou spojeny s americkou CIA nejméně od dob, kdy rukou společnou a nerozdílnou vytvořily Bin Ladena a Al-Káidu v tažení proti Sovětům v Afghánistánu. To je minulost; jaký cíl dnes může tato nesvatá trojice sledovat v Barmě ?
Geopolitická hrozba
Čína hodlá vybudovat nové pozemní „hedvábné stezky" napříč Asií a Evropou a infrastrukturu pro námořní „hedvábné stezky" z Jihočínského moře, Bengálským zálivem, přes Indický oceán až do Středozemního moře. Jde o ctižádostivý a nesmírně nákladný projekt nazvaný Jeden pás, jedna cesta (OBOR). Má vytvořit obrovské tržiště pro čtyři a půl miliardy lidí v šedesáti pěti zemích.
OBOR, Cheopsovy pyramidy 21. století? Investiční odhad činí 8.000.000.000 dolarů.
Arakanský stát hraje v námořní hedvábné stezce nemalou úlohu. Na ostrově Ramree, který mu patří, Čína připravuje výstavbu volné zóny za miliardu dolarů, která má být jejím odrazovým můstkem pro obchodní pronikání na Střední východ a do Afriky. Navíc z přístavů na západním pobřeží Barmy vedou naftová potrubí do východní Číny. Tankery do nich vypustí černou energii a nemusí proplouvat Malackou úžinou, o kterou se vedou spory a může být zablokována. Jejich plavba je kratší, levnější a bezpečnější. Nafta, kterou vozí, pochází stále větší měrou z Iránu, což zlobí Saudy a Američany.
USA a jejich spojenci vnímají OBOR jako přímou a jasnou geopolitickou hrozbu. Z čehož lze odvodit možný strategický cíl nesvaté trojice v Arakanu: co nejvíce ztížit, když ne znemožnit, čínskému draku barmskou stezku. Povstání rohingyských muslimů mu může vrazit nepříjemný osten do paty. Co na tom, že to někdo odnese. Cíl světí prostředky.
Vlna celosvětového rozhořčení a protestů proti násilí páchanému na Rohingyech je pochopitelná a jistě správná. Nicméně může dát podnět k otázce, zda její náhlost, očividná jednostrannost a crescendo jsou samovolné nebo řízené? A člověk se ptá, zda tato vzedmutá vlna mu nepřipomíná podobné kampaně v nedávné minulosti, které posloužily mocenským zájmům? Jenže i kdyby nakrásně to byla pravda, kdopak jí uvěří? Fůra lidí je dodnes přesvědčena, že Saddám měl zbraně hromadného ničení.
Zda a do jaké míry se v Barmě hraje také podle cizího scénáře ukáže vývoj rohingyovské tragédie. Počkejme co se z ní vyvine, k čemu povede, a zatím nezatracujme barmskou laureátku Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij za to, že ve svém projevu k národu neukázala na její možné viníky. Jistě ví, proč.
(autor je český novinář, žijící ve Švýcarsku)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
