Stačí se začíst do tajných zpráv určených pouze pro ÚV KSČ a člověk se nestačí divit. Tak se dozví, že textilní stroje z podniku Elitex v Ústí nad Orlicí neobstojí v mezinárodní konkurenci, a že bratislavská Tesla vyrábí na sklad počítače, které nikdo nechce a naopak její radiokazeťáky po kterých byla poptávka, na trhu chyběly. V socialistickém podniku totiž nikdo nebyl tuto s odpuštěním nebetyčnou hloupost schopen změnit. Ale to jsem si nevymyslel já, to se píše v materiálech KSČ. Že by tedy soudruzi lhali sami sobě?
A pojďme dále. Rudá debilita začala už v padesátých letech, ale to nelze divit, když naši zemi řídili diletanti, nevzdělanci a opilci Gottwald se Zápotockým. Skutečně idiotským nápadem bylo masivní budování těžkého průmyslu, pro který u nás nejsou vhodné přírodní podmínky. Úplným zločinem proti lidskosti se stala výstavba Východoslovenských železáren u Košic, kde nebyla žádná naleziště uhlí a železné rudy a navíc v místě, kde je sucho a nedostatek vody. Odborníci nad touto šílenou koncepcí lámali rukama, v Československu se měly rozvíjet lehký, strojírenský a spotřební průmysl a nikoliv budovat obrovské železářské hutě, jenomže soudruzi se holt řídili komunistickou ideologii a nikoliv rozumem.
Je dobré si také přečíst studii Alexeje Bálka, místopředsedy Rady TAP ÚV KSČM, na téma Proč ztroskotal socialismus v Československu. I tento soudruh píše poměrně otevřeně.
„Tak např. v roce 1986 byla energetická náročnost ČSSR o polovinu až o dvě třetiny vyšší než v řadě hospodářsky vyspělých států. Částečně to sice způsoboval vysoký podíl hutnictví, ale hlavní příčina spočívala v tom, že daná hospodářská soustava neměla dostatečně zabudovány stimuly pro invenci, snižování materiálové a energetické spotřeby. Srovnání v čase s hospodářsky vyvinutými kapitalistickými státy bylo pro ČSSR nepříznivé…..
Inovační proces v Československu a i v České republice byl v sedmdesátých a osmdesátých letech pomalejší než v hospodářsky rozvinutých zemích. Technická úroveň výrobní základny byla relativně nízká (více než polovina výrobních strojů byla starší dvaceti let, pouze 1,4% strojů a zařízení byla vybavena technikou číslicového řízení (NC a CNC). Produktivita práce v československém průmyslu dosahovala v osmdesátých letech nejvýše 30 – 40 % hospodářsky vyspělých kapitalistických zemí. Stále se zápasilo s nízkou jakostí československých výrobků.“
To jsou velmi smutná slova, která lidově řečeno znamenají jedno, soudruzi to tady vedli od deseti k pěti a kdysi skvělý prvorepublikový československý průmysl za socialismu čím dál tím více zaostával a toto zpoždění se v osmdesátých letech stále prohlubovalo.
Jak odpověď odborářskému bossovi panu Zavadilovi (i když to pak odvolal), který současnou vládu označil jako nejhorší od roku 1950, stručně uvedu. Ne, že bych Nečasův kabinet považoval za výkvět světa, jenomže za něj se nestalo, aby v obchodech nebyly k dostání takové základní věci jako jsou toaletní papír a dámské hygienické vložky. Komunistické Štrougalově vládě se tento husarský kousek podařil.
A to nebylo všechno, soudruh Bálek sám přiznává, že po celou dobu trvání socialismu u nás setrvával nedostatek určitého druhu zboží na trhu.
Tak nebývaly k dostání mléko, maso (proslulý Novotného výrok maso v brzku bude soudružky, a bodrý lid se ptal, kde že se nachází to brzko?), dále třeba čočka, fazole, kakao, jízdní kola, šicí stroje, sádlo, ovocné šťávy, porcelán, plechové nádobí, špičková elektronika a mnohé další druhy zboží. V letních vedrech pravidelně mizely z regálů limonády, minerálky a pivo. Plánované hospodářství jaksi nedokázalo reagovat na potřeby trhu respektive lidí a tak průběžně docházelo k výpadkům v zásobování. Fronty se tedy nestály jen na obligátní mandarinky a banány, ale na všechno úzkoprofilové zboží, kterého bylo požehnaně. Moje kamarádka čekala za totáče v dlouhém zástupu lidí celý den před Domem bytové kultury v Praze na tu svoji vytouženou stěnu a následně ulehla se zápalem plic. Vyhlášené fronty se ještě na konci osmdesátých let stály třeba celou noc před prodejnami Elektro na barevné televizory. Podobně to bylo i před mototechnami kde se dlouhé hodiny čekalo na auta značky Škoda Favorit. Z té doby pochází také půvabný vtip.
Stojí fronta na favority a najednou vyjde z mototechny vedoucí a ptá se, kdo má dolary. Tak se jeden člověk sebere, jde dovnitř a za chvíli odjíždí s novým favoritem, za chvíli vyjde opět vedoucí ven a zavolá, kdo má marky, tak asi tři čekající jdou dovnitř a i oni jedou pryč s favority. Do třetice vyjde vedoucí ven a ptá se kdo má VUML (večerní univerzita marxismu-leninismu), ticho, až po nějaké době jeden člověk nesměle přichází dopředu.. Vedoucí povídá, výborně, tak vy si stoupněte sem a těm lidem vysvětlíte, proč favority nejsou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
