Osud této jihočeské perly, která je v současné době zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO, dokazuje, že státní vlastnictví bývá smrtící. Před rokem 1989 se o zhruba tři sta historických domů v Českém Krumlově staral, přesněji nestaral, Okresní podnik bytového hospodářství, kterému patřily. Sem tam se soudruzi pokusili nějaký dům opravit, ale jeden jim zabral tak deset let, a kdyby pokračovali tímto tempem, tak by jim začaly padat. Takže prohlásili, že nejsou kapacity, ona produktivita práce byla za komunistů mizerná, domy jsou neopravitelné a ponechali úžasné skvosty svému osudu.
Naštěstí po listopadu 1989 se stal starostou města Jan Vondrouš a ten si dal za úkol dokázat, že zdejší krásné domy opravit jdou. Pomohla tomu rozumná privatizace, kdy si domy koupili za odhadní ceny místní. Samozřejmě měli různá omezení, domy nemohli prodat, dokud je neopravili a město Český Krumlov mělo předkupní právo. Soukromý sektor však dokázal, že je efektivnější než ten státní a zhruba do deseti let bylo historické centrum města opraveno. Tak, že to, co komunisté prohlásili za neopravitelné, zrenovovat šlo. Čili dokázali totální neschopnost rudého režimu.
Český Krumlov patří k mým oblíbeným městům, kam jezdím moc rád. Mám tam svá místa, své oblíbené hospůdky. Je tam nyní nádherně v místě plném kouzelných opravených převážně renesančních domů. A co s komunisty, kteří nechali tuto krásu málem zničit? Jeden můj kamarád má docela dobrý nápad. „Jenom v tomhle městě zavinili stamilionové škody, měli by je proto zaplatit,“ řekl. A v celé zemi by pak museli hradit miliardy. To jsou totiž vnitřní dluhy, které tu po nich zůstaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
