Já našemu severnímu sousedovi dobře rozumím a chápu jej. Rudá armáda nebyla v Polsku osvoboditelkou od nacismu, ale silou, která zemi proti vůli drtivé většiny tamních obyvatel přinesla novou okupaci, tentokrát pro změnu rudou.
Podlých činů ze strany Rusů vůči Polákům bylo víc. Již v roce 1939 Sovětský svaz přepadl spolu s nacistickým Německem Polsko a až do června 1941 okupoval jeho východní část. Výsledkem byla nejen brutální surová vražda asi patnácti tisíc polských důstojníků v Katyni, ale rovněž deportace velké části polského obyvatelstva za nelidských podmínek do sibiřských gulagů, při kterých umřely tisíce lidí včetně žen a dětí. Inu nacisté a komunisté jedno velké zlo jsou.
Samostatnou kapitolou je varšavské povstání, které vypuklo v srpnu 1944. To masový bolševický vrah Stalin nechal na pospas nacistickému teroru. Jelikož ho nevedli komunisté, ale velitelé Zemské armády, tak Rudá armáda, která stála na pravém břehu Visly, dostala rozkaz zastavit útočné operace, nejít povstalcům na pomoc a jen nečinně přihlížela, jak jsou nacisty zvěrsky masakrováni obyvatelé polského hlavního města, kterých bylo zavražděno na 200 tisíc. Nicméně Stalinovi nikdy na lidech nezáleželo a na jeho kontě je více obětí než na tom Hitlerově, takže mu to nijak moc nevadilo.
Obzvlášť podlým činem bylo zatčení špiček představitelů polského nekomunistického odboje, mezi kterými byl i generál Leopold Okulicky, poslední vrchní velitel Zemské armády. Opět typická ruská zákeřnost. Jak tuto událost popisuje Černá kniha komunismu, díl I., celou akci řídil generál Ivan Serov, který velel všem represívním akcím NKVD v Polsku. Rusové podle své zvrácené taktiky vylákali šestnáct Poláku jakoby k jednání. Ti na ně přišli zcela dobrovolně, ale byli okamžitě zatčeni a následně převezeni do Moskvy, kde je v červenci 1945 rudí katani odsoudili jako německé kolaboranty k mnohaletým trestům vězení v gulazích. Hrdiny polského protinacistického odboje!
Rovněž po válce se země stala obětí stalinistické zvůle. Rusové v Polsku masívně rabovali, olupovali místní lidi, vybíjeli hospodářská zvířata, odváželi ze země zařízení továren a drancovali i po válce jeho přírodní zdroje. Tato válkou těžce zničena země musela dodávat sovětskému Rusku v letech 1946 – 1950 třináct milionů tun uhlí ročně za cenu jednoho dolarů a třiceti centů za tunu, což byla šestina světové ceny!
Nelze se tedy Polákům divit, že komunistické symboly na svém území nechtějí. A koneckonců je to jejich země a jen oni mají právo rozhodovat, jak bude vypadat. Do toho jim nemá zvenku nikdo co mluvit. Bohužel Rusko se hodlá vměšovat do jeho vnitřních záležitostí a proti novele zákona o propagaci komunismu útočí. Věřím však, že Polsko si z jeho výhrůžek nic dělat nebude. Tato novela v souladu s mezinárodním právem zachovává sochy a památníky na hřbitovech, které jsou součástí vojenských hrobů. K povyku proto není důvod a s komunismem je třeba zatočit jako s nacismem, tedy připomínky na něj odstranit z veřejných prostor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
