Co je to za režim, který zavírá lidi za to, že čtou nepohodlné knihy a poslouchají pro něj špatnou muziku. Je to odporné, ale jsou to běžné praxe totalitních režimů, například komunistického a nacistického. Bylo to hrozné, když lidé nemohli číst knížky, které se jim líbily a poslouchat muziku, jíž měli rádi. Já sám si pamatuji, že jsem pokoutně v osmdesátých letech sháněl díla od Solženicyna a Škvoreckého a od kamarádů potají nahrávala písničkáře Karla Kryla. Těsně před listopadem 1989 jsem z Itálie a Rakouska převážel tzv. zakázanou literaturu, tedy knihy od autorů, kteří byli komunisty zakázáni.
Ovšem příšerné je, že na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byla Hana Petrášová v roce 1980 odsouzena na osm měsíců do vězení kvůli prý vysoké společenské nebezpečnosti svého činu, který prý spáchala z nenávisti k Sovětskému svazu a socialistickému zřízení. A komunisté navíc tyto politické vězně záměrně posílali do nejhorších kriminálů mezi vrahy a násilníky, aby je zlomili. Jeden známý dostal někdy v sedmdesátých letech půl roku vězení za to, že v hospodě řekl vtip o Brežněvovi. Odseděl si ho na Borech, kde ho kriminálníci brutálně šikanovali a do konce života se z toho nevzpamatoval. Připomínám, že za Rakouska-Uherska respektive spíše za Rakouska, protože po vyrovnání v roce 1867 se už prakticky nevyskytovali, mívali političtí vězni fešácký kriminál.
A těm, kteří by chtěli co si vykládat o Ortelu, říkám mlčte. Ortel svobodně koncertuje, vydává nosiče a nikdo není trestán za to, že ho poslouchá. Pokud se někomu jejich hudba nelíbí, tak má plné právo jej kritizovat. Žijeme přece v demokracii. A přesně toto jsouc chvíle, kdy lituji toho, že s komunisty se u nás nezacházelo po listopadu 1989 poněkud ostřeji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
