Leonid Gozman poslal otevřený dopis ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi, který by se dal zhodnotit ve stylu. Král je nahý a naše země nevzkvétá. Mimo jiné v něm píše. „Kvalita života zřetelně upadá, zhoršuje se stav v sociální oblasti, snižují se reálné příjmy. Nezbavil jste zemi závislosti na ropě a nemáte, soudě dle vašich vyjádření, žádný plán na řešení krize….
Sliboval jste vítězství nad teroristy, ale teroristické útoky pokračují. Za roky Vaší vlády se jejich obětmi stalo více než tři tisíce lidí - organizátoři těchto útoků nebyli ve většině případů ani dopadeni. Na severním Kavkaze vznikla kriminální enkláva na Rusku prakticky nezávislá, ale využívající jeho zdroje….
Společenská morálka upadla tak hluboko jako nikdy. Pod Vaším vedením rozkvetla lež, nespravedlivé soudy, korupce. Mnozí jsou přesvědčeni o zkorumpovanosti Vašich nejbližších přátel a spolupracovníků a často i o Vaší osobní zkorumpovanosti. Stále více se hovoří o stycích nejvyšších představitelů země s gangstery. Na tomto pozadí se do našich životů vrátila licoměrnost a vrací se strach - lidé se opět bojí říct, co si myslí.“
Gozman vyzval Putina k abdikaci a varoval ho rovněž předtím, aby nespoléhal na momentální průzkumy veřejného mínění, protože car Mikuláš II. byl v roce 1914 určitě ještě populárnější než je nyní on, ale tři roky ho smetla revoluce a o rok později byl bolševiky popraven i s rodinou.
A pravdu má odvážný ruský politik v tom, že čečenský prezident Kadyrov si prakticky dělá, co chce, Putina vydírá a státní rozpočet stojí jeho loajalita stovky miliard rublů. Dokonce i samotná tajná služba FSB si nedávno stěžovala, že její expozitura v hlavním městě Čečny Grozném zatkla nějakého mafiána, ale jelikož to byl Kadyrovův kamarád, musela ho zase pustit. A to, že v Rusku prakticky není rozdíl mezi státní správou a organizovaným zločinem, je obecně známým faktem.
Nezávislý novinář Arkadij Babčenko uznal, že se spletl, když tvrdil, že Rusko bude brzy rozvojovka, protože už rozvojovka je. A jeho slova jsou také výrazem zoufalství nad tragickým stavem jeho země. „Horníky nechali třetí den zatopit. Zfetovaná babizna courá kolem metra s hlavou čtyřleté holčičky, vykřikuje “Allah Akbar” a policie nedokáže zasáhnout CELOU HODINU!
… doly vybuchují jako rachejtle, plyn v bytech jakbysmet, jeřáby se kácí jako suché stromy v lese, paní na přepážce ve Sberbank během vybírání peněz z účtu vypráví, že skoro každý den jim vyloupí nějakou pobočku nebo aspoň bankomat (občas taky vyletí do vzduchu). V Petrohradě za bílého dne zapálí auto finanční správy, všedním koloritem se už znovu stávají mafiánské přestřelky jak v 90. letech. Lidé umrzají ve sněhových bouřích na dálnicích….
Podle údajů úřadu OSN pro drogy a kriminalitu bylo 70 % vražd na území Evropy spácháno v Rusku. V Rusku ale žije jen 19 % obyvatel Evropy.“
Inu v Rusku nikdy neměl lidský život velkou cenu, takže se tomu vraždění nelze divit. Horníky zde nechají zatopit a tady se přímo nabízí srovnání s tím, jak o životy havířů bojovali v Chile.
Prezident Putin se zatím drží osvědčené taktiky, odvádí pozornost Rusů jinam, chvástá se okupací Krymu, a o problémech jim kontrolovaná média mlčí. Nicméně věčně mu to vycházet nebude.
autor: PV