Jeho vysvětlení mě dostalo. „Podívej Honzo, můj děda byl četníkem a v září 1938 padl někde u Sokolova v boji s henleinovci. Ornedři obklíčili četnickou stanici, kde se bránili čtyři čeští četníci včetně mého dědy. Zabili ho, ale on ještě předtím asi jednoho z Němců oddělal. Pro mě to je hrdina, který umřel v boji pro svou vlast. A stejně tak i Nadija Savčenková bojovala při obraně své vlasti proti ruským agresorům a je to hrdinka Ukrajiny. A kdo ji urazí, tak je to pro mě stejné, jako kdyby urazil mého dědu. Jo, bouchli ve mně saze, ale v takových případech neumím být jiný. Kdysi jsem jich pár vrazil nějakému sudeťákovi, který pro změnu nadával českým četníkům, jak prý ubližovali Němcům v pohraničí. Vím dobře, že to tak nebylo.“
Já na něj. „I tak se mně to zdálo divoký. A tvůj děda byl jistě správný chlap. Mám dojem, že to, jak si o tom mluvil, se snad stalo v Habartově, tam náckové zavraždili české četníky.“ „Jo, možná máš pravdu, ale dneska se ta vesnice jmenuje nějak jinak,“ odpověděl.Jeho vysvětlení jsem nakonec tak nějak přijal, ale přesto si nemyslím, že by se takhle měli řešit spory mezi lidmi. Ale zase ho lidsky chápu. A policisté nakonec také nepřišli.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV