Naše hra má jedinou nevýhodu. Jde v ní o příliš mnoho, a tak někteří soutěžící zapomínají, že nekandidují na mesiáše ale pouze na prezidenta parlamentní republiky. Jak se to pozná? V první řadě důrazem na změnu. Spasitele si nevolíme proto, aby něco tupě podepisoval, či se usmíval na fotkách. Co má změnit? A jak? Na tom nesejde. Hlavně ať něco dělá. Správný prezident se nesmí zastavit. V naší soutěži nezáleží na tom, že prezidentova pravomoc něčím hýbat je omezená. Stejně tak je podružné, v čem v parlamentní republice spočívá role prezidenta.
Tak jako byl v soutěži „Česko hledá superstar“ kromě zpěvu podstatný i vzhled, je v přímé volbě důležitá aktivita a rozhodnost. Proto uchazeči o funkci hlavy státu deklarují, co všechno budou dělat.
Dobře vidět je to například u Jana Fischera. Ten v deníku Právo v rozhovoru v rámci placené inzerce uvedl, že bude využívat všech možností, aby pomohl občanům řešit jejich problémy. Jak? Nejméně jednou týdně se bude setkávat s předsedou vlády. Vedle toho chce mít v pravidelných intervalech schůzky s ostatními členy vlády, s poslanci a senátory i s dalšími ústavními činiteli. To ale stále není všechno. Za nezbytný také pokládá intenzivní kontakt se zástupci parlamentní opozice, s hejtmany a představiteli samospráv. Jan Fischer jde ale ještě dál. Pokud máte pocit, že už takhle, chudák, nebude vědět, s kým se sejít dřív a ze všech těch schůzek se mu zatočí hlava, tak vězte, že pokud se Jan Fischer stane prezidentem, můžete se s ním setkat i vy, diváci u televizních obrazovek. Nevěříte? Tento uchazeč o post hlavy státu chce totiž zavést pravidelné dny, kdy se bude moci u prezidenta ohlásit každý občan se svým problémem či žádostí.
Na Hrad se už nebudou psát různé prosby a stížnosti. Vzpomeňme na krásnou píseň Jaromíra Nohavici „Pane prezidente“. Pro příště se už tam bude přímo chodit. Jan Fischer zavede audienční hodiny. Občané budou okupovat okolí svatovítské katedrály už od večera předchozího dne. Podobně jako to dělají zájemci o lístky na představení Divadla Járy Cimrmana.
Bez ohledu na podobně nadějné vyhlídky se zamysleme nad tím, k čemu naše reality show, ve které zaznívají tak lákavé sliby, může vést. Kandidáti totiž nepřicházejí jen s konzultačními hodinami pro občany. Například Jana Bobošíková v rozhovoru pro MF DNES řekla, že jako prezidentka udělá vše proto, aby zabránila přenášení pravomocí na Brusel a aby se ČR vyvázala z povinnosti přijmout euro. Když k tomu autor rozhovoru dodal, že v těchto bodech zcela jistě, pokud ještě bude vláda Petra Nečase, narazí, kandidátka Suverenity odpověděla: "Ano, ale to není až tak problém nově zvoleného prezidenta. To je problém zákonodárců, kteří připustili, aby vznikl tento systém volby prezidenta, aniž byla změněna ústava. Připustili, že budeme mít prezidenta se zcela odlišnými názory, než má současná politická reprezentace, a bude velmi obtížné hledat společnou řeč. To minové pole, které tu je, bude ještě zaminovanější."
Výsledkem naší soutěže bude zhoršení českého politického terénu. Přímá volba tlačí kandidáty do toho, aby zdůrazňovali skutečnost, že jako nová hlava státu budou ke své funkci přistupovat velmi aktivně: půjde jim o změnu, pořád se s někým budou scházet a samozřejmě budou mít svou politickou agendu. A pokud budou chtít po pěti letech usilovat o znovuzvolení, rozhodně nebudou moci na své předvolební sliby jen tak zapomenout.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
