Bez ohledu na to, jaký vztah k Miloši Zemanovi máme, spočívá problém ve faktu, že se na Hrad dostal ve volbě přímé. Proto je Miloš Zeman v naprosto jiné pozici než právě dosluhující prezident. Ten se mohl cítit alespoň trochu zavázán svým volitelům, senátorům a poslancům. Právě to ho na jeho poměry, přestože jsme si toho nemuseli všimnout, brzdilo stavět se do pozice toho, kdo má nad nimi navrch, popohání je v jejich činnosti a protlačuje skrz ně svoji agendu. Mandát Miloše Zemanu nepochází z parlamentu, ale od lidu. Svoji loajalitu tak prezident bude cítit k němu. Ve vztahu k parlamentu a vládě se bude chovat nadřazeně, protože jeho mandát je mnohem silnější.
Z toho, jakým způsobem Miloš Zeman vystupoval během prezidentské kampaně, ale například i z jeho volebního programu, který je uvedený na jeho webových stránkách, je zjevné, že nechce být pouhým ceremoniářem. Bývalý předseda vlády se neprezentoval jako kandidát na prezidenta v parlamentní republice. Sám se během kampaně srovnával s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, který má svoji většinu v parlamentu a de facto zastává funkci předsedy vlády. Tím, že Miloš Zeman po svém zvolení mluvil o tom, že se v parlamentu pokusí prosadit schválení majetkových přiznání, jen potvrdil své směřování k poloprezidentskému systému.
Každý, kdo nechce, aby spolu s přímou volbou prezidenta došlo i k výraznému posílení vlivu hlavy státu a nastolení poloprezidentského systému, by měl v následujícím období velmi pečlivě sledovat, do jaké míry se Miloši Zemanovi bude dařit v parlamentu prosazovat svoji agendu. Pokud chce být nová hlava státu opravdu naším Francoisem Hollandem, v současné době ji k tomu chybí vlastní většina v Poslanecké sněmovně.
Všichni by měli zvlášť velkou pozornost věnovat tomu, jak moc se Miloš Zeman účastní schůzí Senátu a Poslanecké sněmovny, zasedání vlády či jak často si od vlády a jejích členů žádá zprávy a projednává s nimi otázky, které spadají do jejich působnosti. To vše prezident podle Ústavy může, ale ani Václav Klaus to nedělal. Miloš Zeman se už před svým zvolením nechal slyšet, že tyto možnosti využívat bude.
Právě zde se otevírá velký prostor pro prosazování prezidentovy agendy. Ano, vláda i ministři mohou dát prezidentovi košem a jeho návrhy vzít jen na vědomí. Stačí ale, aby měl nový prezident na své straně některé poslance velmi slabé vládní koalice, kterými bude držet vládu v šachu, a jeho vyjednávací pozice se výrazně změní. A kdyby náhodou vláda padla, je to zcela na prezidentovi, koho pověří sestavením vlády nové. Pokud to bude prezidentův člověk a tato vláda získá důvěru, prezidentovi se otevírá cesta v zásadě ke stejnému postavení, jako má Francoise Holland.
Vytvoření prezidentské většiny v Poslanecké sněmovně je podle mne jen otázka času. Cesta k ní ale může být postupná a dlouhá. V první řadě je třeba sledovat vztah jednotlivých poslanců a Miloše Zemana. Kdo je mu v KSČM, sociální demokracii, ODS či mezi různými odpadlými poslanci loajální? Který z předsedů stran je ochotný se mu postavit a jaká je případně jeho pozice ve vlastní straně? To vše bude hrát roli. Po zavedení přímé volby a zvolení Miloše Zemana prezidentem je posun k poloprezidentskému systému více než pravděpodobný.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
