Ve prospěch přímé volby prezidenta toho bylo napsáno mnoho. Argumenty padaly různé. Přímá volba povede k většímu zapojení občanů do politiky. Voliči na ni mají právo, protože jim to politici slíbili. Nepřímá volba byla nedůstojná, netransparentní a zkorumpovaná. Přímá bude lepší. Někteří komentátoři vyvíjeli až křečovitou snahu, aby přesvědčili sami sebe, že přímá volba je tou správnou cestou. Jiní se systematicky soustředili jen na její pozitiva a neuvažovali o tom, jaké dopady může mít v našem politickém systému. Jak si budou političtí komentátoři počínat, když se ukáže, že se mýlili? Budou se snažit přímou volbu hájit za každou cenu? Uznají svůj omyl nebo se o přímé volbě nebudou chtít vůbec bavit například s poukazem na to, že musíme vycházet z reality, kterou máme. Uvidíme. Už nyní ale můžeme narazit na pozoruhodné úvahy některých autorů.
Letos v únoru například Jiří Pehe napsal, cituji: "Zdá se, že mnoho politických analytiků je traumatizováno způsobem, jakým si počínal v úřadu prezidenta Václav Klaus. Předpokládají, že i každý další prezident bude hledat cesty, jak expandovat svoje pravomoci i za cenu ohýbání ústavy. Což o to, Klaus se současnými pravomocemi, a navíc zvolený přímo, by byl pro standardní parlamentní demokracii noční můrou. Jenže mezi možnými kandidáty není nikdo, kdo by se Klausovi podobal a přitom by mohl být skutečně zvolen." Konec citace. Jiří Pehe sice přiznal, že Václav Klaus zvolený přímo by byl pro standardní parlamentní demokracii noční můrou, jako důvod proti přímé volbě mu to však nestačilo. Spokojil se s tím, že žádný takový kandidát se šancí na zvolení není. Je ale možné takovým způsobem přistupovat ke změně Ústavy? Opravdu mohu zavádět přímou volbu prezidenta a dopředu počítat s tím, že kdyby byl zvolen určitý typ osobnosti, tak to bude průšvih?
V květnu se Jiří Pehe potřeboval utvrdit v tom, že zmíněná noční můra nenastane a že žádný z kandidátů není zase tak špatný, cituji: „Jistě, každý z dosavadních kandidátů má svoje silné stránky i slabiny, a taktéž styl prezidentství každého z nich by se výrazně lišil od všech ostatních. Je ale možné argumentovat, že dokonce i prezidentství Miloše Zemana by bylo o poznání „civilnější“ a méně deptající veřejný prostor i mezinárodní renomé země neustálou záplavou „kontroverzí pro kontroverze“, než to vidíme v současnosti.“ Konec citace. Na konci července už ale Jiří Pehe napsal: "Méně se už diskutuje o tom, že Zeman by představoval v podstatě kontinuitu se současným prezidentem jak politicky, tak pokud jde o jeho narcistické pojetí prezidentství jako zrcadla údajné vlastní velikosti, což je cosi, co by všichni ti, kdo se k Zemanovi kloní, měli důkladně zvážit." Konec citace.
Není těžké domyslet, co bude Jiří Pehe psát dál. Někteří komentátoři už nyní zdůrazňují, že česká společnost stojí před významnou volbou, kdy se ukáže její paměť ve vztahu k opoziční smlouvě a schopnost přemýšlet vlastní hlavou. Jde o to, zda dá přednost svěžímu větru před závanem minulosti. Z toho všeho lze snadno odhadnout, jakým způsobem budou političtí analytici interpretovat případné vítězství Miloše Zemana.
Nedivil bych se, kdyby se pojímalo především jako selhání české společnosti. Jako nedostatek paměti, reflexe a možná i jako krok zpět do časů opoziční smlouvy. Nechci tvrdit, že by se o selhání české společnosti nejednalo. Hlavní problém se však nachází jinde. V případě nástupu Miloše Zemana se naplní obavy všech kritiků přímé volby. Právě oni varovali, že by mohla až příliš posílit pozici prezidenta. Ta je už nyní díky naší tradici a dvěma výrazným polistopadovým prezidentům dost významná. Její posílení by v případě umírněné hlavy státu nemuselo být tak velké. Na to se však u ústavních změn spoléhat nedá. Jednou je zvolen prezident slabý, podruhé silný, ale politický systém musí fungovat za všech okolností.
Osobnost Miloše Zemana na sebe bude strhávat velkou pozornost. Nejde ale o samotné zvolení Miloše Zemana prezidentem. Mnohem důležitější je, jak se nová hlava státu bude chovat. Někdo může namítnout, že po Václavu Klausovi už nic horšího nemůže nastat. To je omyl. Na otázku, co je horší než nepřímo zvolený Klaus, existuje jednoduchá odpověď. Přímo zvolený Klaus, popř. Zeman. To ostatně naznačuje sám Jiří Pehe. Jeho nedostatek však spočívá v tom, že nepřizná, že problém není v tom, koho si lidé nakonec zvolí, ale ve způsobu volby prezidenta. Kdyby na to Jiří Pehe přistoupil, musel by totiž uznat, že se mýlil, když přímou volbou prosazoval. Nechme se ale překvapit. Třeba se nakonec ukáže, že mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem je větší rozdíl, než se zdá. Osobně si ale myslím, že zrovna v tomhle měl Jiří Pehe pravdu.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
