Jaroslav Michal: Občané se smějí. Hloupá řešení, aneb Poloviční sado-maso na politické scéně

03.08.2016 17:37

Míra hlouposti politiků-aktivistů je zřejmě neomezená. V Pardubicích, Budějovicích i v Praze chtějí zasypávat podchody, protože chodci je nevyužívají a raději chodí přes silnici mezi auty. Jejich řešení doslova podlézá aktivistickým skupinám, které nechtějí ve městech auta a jsou zaměřeny jednostranně proti řidičům. Aby mohli chodci „bezpečně“ přecházet silnici, když podchod jim „nevyhovoval“, zruší pražští politici v rámci bezpečnosti chodců a „nebezpečnosti“ řidičů jeden pruh na dříve dvouproudé silnici. O nehodách a problémech automobilistů překvapených touto změnou s často nedostatečným dopravním značením se určitě nic nedozvíme. Kompromis je pro takové politiky-aktivisty neznámé slovo.

Jaroslav Michal: Občané se smějí. Hloupá řešení, aneb Poloviční sado-maso na politické scéně
Foto: Hans Štembera
Popisek: Cigarety

Před několika lety například doslova pobláznili radnice měst a obcí při zakazování hazardu. Některá hnutí založená pro boj proti hazardu se dokonce dostala až do místních samospráv. Nyní mlčí stejně jako další místní politici nad novým vládním zjištěním, že heren je sice méně, o to více je ale hazardních hráčů a nebezpečí, že podlehnou závislosti na hazardu. Z heren, kde byli alespoň částečně pod dohledem, se totiž přesunuli k počítačům. Hrají stejné hry jako dříve v hernách, za sázky utrácejí více, než kdykoliv před tím, nikdo ale o nich nic moc neví. Nikdo je nehlídá a prohrané peníze i daně mizí za hranicemi tohoto státu. Když před několika lety na nebezpečí tohoto vývoje někdo upozornil a hledal jiná řešení, jak bojovat proti závislosti na hazardu, byl hned označen za lobbistu hazardních firem. Brněnský aktivista a dnes už i brněnský zastupitel a náměstek primátora, bojovník proti korupci, hazardu a nyní i proti kouření, Matěj Hollan, byl jedním z těch nejukřičenějších. Výkřiky z jeho známého sado-maso videa jsou v této souvislosti zcela neškodné. Politická nekorektnost a jakési poloviční sado-maso, tedy potěšení z „bolesti“ druhých, na jejichž názory nebere nikdo ohled, je pro politiky daleko nebezpečnější.

Kompromis a rozum se nyní u nás podobně úplně vytrácejí při snaze přijmout v Evropě nejpřísnější a nekompromisní protikuřácký zákon. Při projednávání novely zákona je ve sněmovně rozum překřičen aktivistickými hesly, podobně jako to bylo v případě diskuzí o hazardu. Snaha za každou cenu prosadit svůj postoj, bez ohledu na názory druhé strany, povede k přijetí protikuřáckého zákona, který nebude dodržován. Tak jako se nezmenšil počet hazardních hráčů, nezmenší se ani počet kuřáků, jen si najdou jiný způsob, jak si v hospodě či kavárně beztrestně cigaretu zapálit.

Poměrně jasno má podle sociálních sítí česká veřejnost. Stále častěji se objevují hlasy, jak je nepřípustné a nenormální, aby stát vstupoval tolik do našeho soukromí, aby státní úředníci mohli mimo jiné kontrolovat kotle v našich sklepích, aby stát rozhodoval, co se bude a nebude pít, jíst a jak nekouřit v soukromých kavárnách a restauracích. Objevují se i hlasy, že máme rozumný protikuřácký zákon, který se moc neliší od podobných zákonů v okolních státech, a především, že trend nekuřáckých restaurací je přirozeným vývojem i bez zákazů tak silný, že kuřácké restaurace začínají být v jasné menšině. Stále více hlasů ze sociálních sítí podporuje převažující rozumnou domluvu kuřáků a nekuřáků.

Ti restauratéři, kteří zkusili nekompromisní zákaz kouření zavést ještě před schválením sněmovnou, úspěšní moc nebyli. „My jsme byli od začátku kuřácká hospoda, takže jsou na to lidé zvyklí. Když jsme přišli s tím, že budeme nekuřácký podnik, lidem se to nelíbilo," vypráví Tomáš Březovský, majitel liberecké bohémské hospůdky Tatáž Pakáž, oblíbené například zdejšími herci. Jak se ukázalo, řada hostů si nedovedla představit, že by si u piva museli cigaretu odepřít.

Podobnou situaci jako v Tatáž řešili i v klubu Jimmy´s. I tady ztroskotal pokus zavést nekouření. „Po zákazu kouření jsme měli čtvrtinové tržby, ten úbytek byl opravdu velký," vysvětluje provozovatel klubu Jan Fanta, kterému se nekuřácké prostory podařilo udržet pouhé tři týdny. „Lidé odcházeli, sabotovali nás," postěžoval si. K zákazu kouření vedl provozního nejen strach o zdraví personálu, ale také devastace interiéru. „Nakoupili jsme nové koberce a lidé je rychle zničili," vysvětlil. Podle něj ale asi kouření k nočnímu provozu patří. „Ideální by byl zákon, který by povoloval kuřárny. Lidem se nelíbilo, že budou muset chodit ven," dodal a zároveň tak podpořil pozměňovací návrh Marka Bendy na zřízení kuřáren.

Kvůli nim to ale všechno pozdější hádání a obviňování začalo a především některým vládním poslancům se zdály jako znesvěcení „skvěle připraveného“ protikuřáckého zákona. Kuřárny byly také na příkaz šéfa vlády Sobotky jako jediný přijatý pozměňovací návrh vyškrtnuty z tak zvaného nového protikuřáckého zákona, který čeká na své další poprázdninové projednání. Co zvítězí? Politický kompromis, nebo další aktivistické polo sado-maso šílenství?

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jaroslav Michal

Mgr. Karel Krejza byl položen dotaz

Naše obrana

Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

15:52 Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

Končící Evropská komise zkouší ještě udat strategii pro příští volební období, s nejasnými návrhy, n…