Jednak bylo tehdy po sedmileté přestávce obnoveno vydávání pamětních mincí, které se od toho roku vydávají každoročně bez přestávky. Současně ale také převzala pořádání výtvarných soutěží na umělecké návrhy mincí Státní banka československá (SBČS), a to po ministerstvu školství (dříve ministerstvu školství a národní osvěty). Zprvu se tak stalo na základě pověření ministerstva financí, později už však v rámci vlastní zákonné kompetence. A do třetice znamenal rok 1964 začátek další etapy zásadního přerodu soustavy československých platidel zavedených při peněžní reformě v roce 1953. Náhradou za státovky byly totiž vydány tříkorunové a pětikorunové mince. Nás dnes bude zajímat vznik pětikoruny, od jejíhož vydání uplynulo právě půlstoletí.

Podmínky neomezené anonymní soutěže na výtvarný návrh pětikoruny vypsala SBČS 28. května 1965 s uzávěrkou 15. října 1965. Na lícní stranu mince měli autoři umístit státní znak, název státu, letopočet 1966 a případně „drobné příhodné symboly“. Na rubové straně měla být ztvárněna „nápadná číslice 5“ se zkratkou měnové jednotky Kčs a vyjádřen „symbol anebo motiv ze současného života“. Soutěžní podmínky si osobně převzalo asi 100 osob a asi 120 výtisků rozeslala SBČS na vyžádání poštou.

Vypsání soutěže bylo impulsem pro profesionální výtvarníky, obeznámené se zákonitostmi medailérství (modelací nízkého reliéfu) a praktickými stránkami vzniku oběžných mincí, ale současně i pro laiky. Ti posílali svoje návrhy, omlouvajíce jejich kvalitu slovy jako např.: „jsem pouhý zámečník, toho času dělník pozemních staveb“ nebo pozdní odevzdání jako např. těmito důvody: „od začátku října mi postonává tříleté děcko, je víc doma než ve školce ... mám celkem 4 děti ... působím jako učitelka a celou domácnost vedu sama“. Jiný občan poslal svůj návrh dokonce z Tunisu, kde dlouhodobě pobýval. Někteří poslali místo sádrových modelů jen kresebné návrhy, které však byly v rozporu se soutěžními podmínkami, a SBČS je proto autorům obratem vracela. Občan z Krupky zaslal kresebný návrh pětikoruny se symbolem budování našeho průmyslu, občan z Ústí nad Orlicí zase jednoduchý návrh s přesvědčením, že „mince má být jednoduchá, výrazná a vkusná“.

Dva laické kresebné návrhy, jeden s jistou výtvarnou ambicí, druhý jen s funkční náplní

Mnoho občanů poslalo namísto výtvarných návrhů jen náměty na ideovou náplň pětikoruny, která však nebyla předmětem soutěže. Příslušník Sboru národní bezpečnosti ze Slanské Huty navrhoval ztvárnit motiv dvou cvičenek III. celostátní spartakiády nebo sovětského a československého vojáka v objetí, případně zeměkouli a „uprostred tejto zemegule dať horiacu vatru a krížom cez vatru dať dve pušky, ktoré by znázorňovali zničenie smrtonosných zbraní“. Občanka z Prahy navrhovala ztvárnit první sovětský tank č. 23, občanka z Chrástu u Plzně zase československého a jugoslávského prezidenta, jak si tisknou ruce. Občan ze Zvolenu navrhl ztvárnit srp s chlebem a holubicí, kde „kosák znázorní žatvu ... chlieb znázorní pokrm ... a holubice znázorní šťastie a mier na celom svete“. Svůj dopis zakončil otiskem razítka svého zaměstnavatele DOMÁCE POTREBY ZVOLEN. Na ideové náměty odpovídala SBČS, že nejsou předmětem soutěže a „účastníkům soutěže se ponechává tvůrčí svoboda při zpracování symbolu nebo motivu ze současného života“. Ačkoliv náměty a návrhy obyvatelstva na novou pětikorunu působí laicky, naivně až komicky, je z nich patrný nestrojený zájem o „věci veřejné“, mezi něž podobu obíhajících mincí veřejnost zjevně počítala.