Jaroslav Pešek: Zpověď stydlivého podplukovníka

Svou dikcí by text mohl posloužit i jako projev na schůzi uliční organizace KSČM. Podplukovník a lékař Obrtel nejdříve studoval, potom úspěšně sloužil v řadě zahraničních misí armády ČR v rámci NATO, zamýšlel se nad imperialistickými plány USA a akcemi tajné služby CIA a prozřel. Nepochopil však, jak jde poznat z jeho dopisu, vůbec nic a nyní se stydí a zveřejňuje své názory. Tím nám však umožnil stydět se také – za podplukovníka Obrtela.

Už dávno je zřejmé, že v „Parlamentních listech“ publikují i lidé, kteří si pletou levicovost s nekritickou podporou režimu Vladimira Putina v Rusku. Nepřekvapilo mě tedy, že podplukovník Obrtel ve svém dopise nazývá ukrajinskou vládu „samozvanou“ a naznačuje tím, že jde o příčinu ozbrojeného konfliktu v Donbasu. Nechce se mě věřit, že v armádě ČR slouží více stydlivých podplukovníků s názory opsanými z moskevských příruček, ale pokusím se uvést na pravou míru alespoň některá propagandistická tvrzení ohledně situace v Ukrajině.

Ruská propagandistická mašinérie

Koordinovaná a kontrolovaná Federální službou bezpečnosti RF navazuje na „úspěchy“ sovětské propagandy. Neomezené finanční prostředky jsou vydávány nejen na vytváření pozitivního obrazu Ruské federace, ale zejména na upevnění ruského výkladu historických událostí, na šíření dezinformací uvnitř i mimo území Ruska a na financování rozsáhlé sítě tzv. vlivových agentů mezi novináři a nositeli veřejného mínění například lékaři, důstojníky, politiky atd.

Ukrajina není Rusko

Toho si musí být vědom každý, kdo si chce zachovat objektivitu při posuzování procesů probíhajících na Ukrajině, a všichni bychom si měli položit otázku, jak by asi postupovala naše země, kdyby se nacházela v situaci podobné té na Ukrajině? Nesmíme zapomínat například na rok 1919, kdy se sudetoněmecké obyvatelstvo pokusilo odtrhnout rozsáhlá česká pohraniční území a maďarská Rudá armáda totéž zkoušela na Slovensku. Československá vláda tehdy poslala proti separatistům vojsko, které nastolilo pořádek a mladičká ČSR tak obhájila svou územní celistvost. Ukrajinci mají také právo, ale i povinnost obhájit se zbraní v ruce svou suverenitu proti separatistům, kteří zaútočili jako první

Za všechno prý může Majdan

Události na kyjevském náměstí Nezávislosti na přelomu let 2004/2005 máme všichni ještě v živé paměti. Tenkrát zde zvítězila tzv. „oranžová revoluce“. V přímých prezidentských volbách V. Janukovyč tehdy silně podváděl a Ukrajinci vyšli do ulic protestovat.

Prezidentem poté zvolili Viktora Juščenka, kterého se následně doposud nezjištění pachatelé dokonce pokusili otrávit. Následovalo pětileté období velmi napjatých vztahů s Ruskem, které vyvrcholilo těsným zvolením Viktora Janukovyče prezidentem, zatímco Julie Tymošenková dostala jen o 3% méně hlasů. President Janukovyč nastolil vládu mafiózních struktur, vytvořil rodinný kriminální klan a politickou konkurentku Tymošenkovou nechal odsoudit a zavřít do vězení. Ve vztazích s Ruskem se Ukrajina podřizovala – byla např. prodloužena nájemní smlouva vojenských základen ruského Černomořského loďstva v Sevastopolu na Krymu o dalších 25 let za příslib 10% slevy na cenu ruského zemního plynu. Prezident Janukovyč tak rozehrál velmi hazardní hru. Snažil se dosáhnout ústupků Ruska tím, že na jedné straně odmítal členství v Euroasijské celní unii s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem a na druhé straně vyhrožoval vstupem Ukrajiny do EU a NATO. Janukovyč se tak stal velmi nepopulárním nejen mezi obyvatelstvem, ale jeho rozporuplná „bezbloková“ a „mnohovektorová“ mezinárodní politika byla příčinou nespokojenosti i mnoha oligarchů, kteří režim ekonomicky drželi.

„Samozvaná fašistická a nacistická junta“

se v Kyjevě za pomoci USA a NATO údajně dostala k moci. Tak Moskva „vysvětluje“ vyhnání V.Janukovyče ze země. Abychom mohli pochopit, proč se používá nadávka „fašistická“ nebo „nacistická“, musíme si uvědomit, že v SSSR a potažmo v RF se nepoužívá plný název pro nacistickou stranu. Nacionálně-socialistická německá dělnická strana (NSDAP) byla historicky nazývána jen fašistickou nebo nacistickou, protože bylo nutné zamlčet před sovětským lidem slova „socialistická“ a „dělnická“. Komunisté se obávali, aby sovětského člověka plným názvem úplně nepopletli. V ruštině slovo nacionální znamená národní a ruští propagandisté jej zaměňují za slovo nacistická a tím záměrně poškozují ukrajinské národní hnutí.

Západ je zodpovědný za násilný převrat v Kyjevě

To hlásá Kreml. Jaké byly ale příčiny? V polovině listopadu 2014 odletěl tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč tajně do Ruska, kde se setkal s Vladimirem Putinem. Když se vrátil do Kyjeva, ruská strana nečekaně zveřejnila o jejich setkání informaci a tím „podrazila“ tajnůstkářského Janukovyče. Tomu nezbylo, než oznámit, že Ukrajina pozastavuje a odkládá podepsání Smlouvy o asociovaném členství s EU a tím vyšlo najevo, co v Rusku domluvil. Janukovyč k tomu poznamenal, že EU pro Ukrajinu nenabídla dostatečně vysokou finanční kompenzaci. Tím ukončil více než dvouleté období plné nadějí, slibů, idealizovaných představ a očekávání občanů o lepší budoucnosti pro Ukrajinu v rámci EU.

Dva týdny před plánovaným termínem podpisu v litevském Vilniusu se ovšem zhroutily také naděje vedoucích politiků EU, že se jim podaří položit základy rozšíření EU ve východní Evropě. Postupovali při vyjednávání asociační smlouvy tak diletantsky, že prohra s agresivním ruským prezidentem Putinem a Janukovyčem byla zřejmá již při vyhlášení schizofrenního programu „Východní partnerství“ v roce 2009 v Praze. V tomto smyslu je skutečně na vině nekoncepční, naivní a neúčinná geopolitika Západu. Už tehdy Rusko protestovalo, že EU činí kroky v zemích dříve patřících k SSSR, aniž by brala v úvahu nelibost Kremlu. Jak ukázal pozdější vývoj událostí, je Vladimír Putin schopen prosazovat svůj názor a ruské zájmy porušováním mezinárodních dohod a s pomocí vojáků i když zatím neoznačených výsostnými znaky RF. EU a NATO nenašly na tuto situaci adekvátní odpověď.

Americký imperialismus prý žene Evropu do války s Ruskem

To je věta, která již dlouho koluje v ruských sdělovacích prostředcích a prosakuje i mimo hranice Putinstánu. Mnoho lidí sleduje s obavami vývoj situace v Ukrajině a vyjadřují nezakrytě strach z 3. světové války. Politici ani sdělovací prostředky zatím nedokáží efektivně odpovědět na otázku: „Jak zabránit pokračování válečného konfliktu v Ukrajině, zajistit spravedlivé vyřešení územních požadavků Ruska a zejména, jak zabezpečit mírové soužití mezi Ruskem a Západem?“. Situace podle mého názoru vyžaduje organizovat širokou mezinárodní součinnost a spolupráci. Je nutné iniciovat vznik mezinárodního, nevládního hnutí a organizovat semináře a konference s cílem projednávat možnosti uskutečnění změn v dosavadním systému mírové spolupráce a bezpečnosti v Evropě. Jsme svědky nefunkčnosti oficiálních vládních struktur a představitelů, což vede k mezinárodním krizím a nebezpečí válek. Proto je nutné, aby se každý zodpovědný občan zapojil do aktivit orientovaných na mírovou spolupráci a všeobecnou prosperitu národů. Hnutí musí mít nadstranický charakter a bude sdružovat aktivisty ze všech evropských zemí včetně Ruska. Mezinárodní organizace musí nejen klást otázky,ale zejména navrhovat řešení a požadovat od politiků podporu,uskutečnění změn a pokud budou i nadále škodit a rozsévat zlo,tak je uvolnit z funkcí.

Za mír a prosperitu je třeba bojovat všemi dostupnými, mírovými prostředky. Patří k nim především schopnost objektivně analyzovat společensko-politické jevy kolem nás. To nám umožní čelit provokacím a škodlivým dezinformacím, ať už je rozšiřuje stydlivý podplukovník nebo nějaký Ivan Ivanovič Ivanov a třeba i prezident ČR.