Téma dění kolem ÚSTRU by vydalo hned na několik debat, proto budu možná obsáhlejší. Problémy kolem ÚSTRU nejsou totiž dnešního data. Prakticky od doby, kdy USTR vznikl, se na něj valí kritika z odborných i politických kruhů. Do vínku dostal problémy, které se časem znásobily. Nesouhlasil jsem však s nynějším odvoláním ředitele Hermana, protože výtky, které proti němu zněly, byly často velice vágní. V době působení D. Hermana jako ředitele vidím navíc jako důležité, že došlo k postupnému navazování kontaktů s dalšími vědeckými pracovišti (výsledkem byla například velice povedená konference k 90. výročí vzniku KSČ v roce 2011, realizovaná s ÚSD AV ČR). Nelze ani pominout důležitou funkci, kterou ústav hraje v osvětových projektech, zaměřených na doplnění znalostí v dějepisu pro žáky i studenty.
Je pochopitelné, že stále existuje i spousta výhrad. Je potřeba, aby vědecká práce v tomto ústavu byla důkladnější a interpretace naší minulosti probíhala za použití moderních odborných metod. Neznamená to tedy jen okomentovat materiály, jež se vyberou z archivu. A určitě je potřeba digitalizovat dokumenty tak, aby byly přístupny pro širší veřejnost (např. na webových stránkách ústavu v rámci digitální studovny).
Pokud jsou však za Hermanovým odvoláním problémy odborného rázu, mělo podle mého názoru ze všeho nejdřív proběhnout vědecké zhodnocení práce ústavu ze strany domácích a zahraničních odborníků. Teprve na základě takového hodnocení se mělo sáhnout k personálním změnám, které by pak měly své logické opodstatnění. Takto lze odvolání Dana Hermana prezentovat jako momentální politické rozhodnutí.
Nesouhlasím ani s vyjádřeními radního Michala Uhla k tématu zkoumání minulosti v době komunismu, v nichž vidím snahu poněkud relativizovat dobu normalizace, i když on sám pochází z disidentské rodiny, která byla vystavena policejní perzekuci. Je jasné, že i v Husákově éře si lidé žili normální životy a řešili běžné problémy a politika jim byla třeba i ukradená, jen si odhlasovali tu a tam nějakou prorežimní rezoluci nebo šli s dětmi do průvodu s mávátky. Ale i v 70. a 80. letech zde žila nemalá skupina lidí, která byla vystavena šikanám ze strany režimu a policie jen kvůli svému jinému přesvědčení (např. věřící apod.).
I v této době existovaly ostnaté dráty na hranicích, výjezdní doložky a policejní dozor nad obyvatelstvem. A tedy jakákoli nová interpretace minulosti nesmí komunistický systém relativizovat a pomíjet jeho represivní složku, i když se třeba v době normalizace už nejednalo o totalitní vládu. Pokud solidní vědecké hodnocení činnosti ústavu nenastane, bude se instituce zmítat v dalších problémech i dále, protože debaty kolem ÚSTRU hned tak neskončí.
Další rozkolísání ústavu a nadbytečná politizace debat kolem jeho existence v době, kdy moderní historie dokáže stále budit velké emoce, nic dobrého nepřinese. Tento rozměr diskuse evidentně nezvládli sociálně demokratičtí politici, mimo jiné i poslanec Zaorálek, kteří ještě přilili oleje do ohně emocí, které kolem odvolání ředitele Daniela Hermana vzplály. Nebylo to ostatně poprvé, kdy v poslední době sociální demokraté svou rétoriku nezvládli (nedávno to byly třeba výroky k živnostníkům).
Současně se však neztotožňuji s vyhraněnými pohledy, jak je prezentovali zejména vrcholní politici ODS, např. Petr Nečas a Přemysl Sobotka. Jejich vyjádření totiž vůbec neberou v potaz, že v ústavu i nyní existovaly velké problémy, a celou situaci kolem něj vidí jen ideologickou optikou. Chápu to tak, že se snaží zvednout téma, které by jim pomohlo se politicky zviditelnit a pomoci tak zvednout upadající preference.
Souhlasil bych s tím, aby se vedla diskuse o změně zákona, kdy by například členy rady nejmenoval jen Senát, ale i vědecké instituce (AV ČR, Konference rektorů ČR apod.). Riziko dnešních debat vidím v tom, že část veřejnosti znovu může plout na vlnách emocí, které se už několikrát v poslední době zvedly kvůli historii (loni to byly církevní restituce, na začátku roku prezidentský souboj, kde ožila navzdory dvacetiletí solidního bádání i ta nejpokleslejší nacionální rétorika a nyní zase boj o výklad komunistické minulosti; přitom by se měly řešit skutečně mnohé velké problémy, mj. sociální a ekonomické otázky a rozbujelá korupce, která doslova rozežírá i politiku).
Společnost se přitom výrazně polarizuje a dělí, přitom by bylo spíše žádoucí, aby držela více pohromadě, a to i vzhledem k různým problémům, které se teď valí Evropou. Při politických tahanicích kolem ÚSTRU však není možné zapomenout na konkrétní občany, kteří se odvážně postavili komunistickým mocenským praktikám a nyní čekají na vyřešení žádostí o uznání o činnost ve třetím odboji. A právě USTR a ABS dávají ve velké míře pramenné a historické podklady pro vyřízení těchto žádostí. Takže pevně doufám, že nynější turbulence v žádném případě nenaruší tuto práci. To bych považoval za obrovský problém, a jak zdůrazňuji, zejména kvůli dluhu, který má tato země vůči těm lidem, kteří se komunistům i nacistům postavili, ale pořádného vděku se nedočkali.
Autor je historik působící v Historickém ústavu Akademie věd ČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
