Jednalo se konkrétně o MMF, ECB a americké ministerstvo financí.  Nebylo již dále rozváděno, pro koho to bude opravdu nejlepší. Podle toho to též dopadlo. Byli jsme z prostředí rozvinuté průmyslové země „přesazeni“ na dráhu rozvojovky.

A jestliže nás nedávno známá banka J.P. Morgan již mezi rozvojovky překlasifikovala, je vidět, že tento plán se podařilo zrealizovat. Sláva! Výsledky tomu též odpovídají. Vlastnictví podstatné části ekonomiky zahraničními subjekty, prakticky naprostá závislost naší ekonomiky na financování od zahraničních bank (jejichž pobočkami se staly dřívější české banky), naše potravinová závislost na zahraničí (namísto naší předchozí soběstačnosti a vývozu zemědělských přebytků), každoroční masivní odtok zisku z kolonie do metropolí (který již dosáhl svým objemem cca 1/3 ročního státního rozpočtu), odklánění dalších peněz do daňových rájů, a to i našimi subjekty, na nic nejsou setrvale peníze (bodejť by takto byly), směšné mzdy a důchody našich obyvatel apod. To je pouze zkrácený výčet našich „úspěchů“.        
                             
Toto vše probíhá za vydatného přispění našich vlád a podpory mainstreamu, jež navíc lakují vše svěžími barvami s poukazem na růst HDP, který je ovšem vzápětí bez náhrady vyvážen do zahraničí, s poukazem na zaměstnanost, která je ovšem zavedena za podmínek otrocké práce v montovnách a za mzdy nesrovnatelné ani s minimálními mzdami sběračů psích exkrementů v Německu. S těmi nelze mimochodem porovnat ani průměrnou mzdu kvalifikovaného pracovníka u nás (asi jen 71 %).  Během uplynulých let byla vytvořena totální závislost našich výrobců subdodávek investičních celků na jejich kompletaci v zahraničí, kde zůstává prakticky i celý zisk.

To se děje za situace, kdy se prosazuje, byť se zpožděním, průmyslová revoluce 4.0 a s ní ruku v ruce jdoucí 5. Kondratěvova vlna, která promítá nástup nové průmyslové revoluce do ekonomických, politických a sociálních vztahů. A jestliže tato průmyslová revoluce znamená přechod na robotizaci, položme si otázku, kolik lidí to vyřadí ze sféry klasické zaměstnanosti (tak, jak ji dnes chápeme). Hovoří se až o 90 %! Připusťme však, že zejména u nás to bude zpočátku méně. Ale i tak. Tito lidé budou přeřazeni do nových z našeho pohledu dosud "neproduktivních" sfér činnosti. Někdo je ale z něčeho za jejich činnost musí platit (např. matku vychovávající doma své malé dítě).  Další lidé budou muset dostávat garantovaný příjem tak, aby mohli být nejen z něčeho živi, nýbrž aby měli za co kupovat i výrobky. Tato vlna k nám dorazí do 10 let.

Položme si v této souvislosti naléhavě pět následujících otázek: