V této prezidentské volbě jde tedy o střet mezi prosazováním českých národních zájmů a mezi prosazováním cizích zájmů u nás, a to na úkor našich občanů. Tato hlavní skutečnost je našimi masmédii zamlžována. Pouze se snaží o personifikaci, při níž zesměšňují a urážejí stávajícího prezidenta České republiky M. Zemana, podporovatele českých národních zájmů, a nepodloženě vyzdvihují obhájce cizích zájmů u nás J. Drahoše.

Doslova na našich hranicích se již nachází vlna islámských migrantů, kteří byli využiti jako zbraň ke zničení stávající Evropy – národních států, obyvatel, kultury, jazyků, náboženství způsobu života, atd. Migraci přímo podporuje bruselské vedení EU, jakož i mnozí představitelé většiny členských zemí EU. O obraně Evropy se ani neuvažuje! EU je propojena s NATO finančně, organizačně i personálně, a proto se ani NATO nehodlá zabývat jakoukoliv ochranou schengenských hranic.

Pod záminkou „ruského nebezpečí“ se přesunují stále nové vojenské jednotky USA a jejích satelitních zemí (členů NATO) k ruským hranicím ve snaze vyprovokovat válku s Ruskem, od níž si slibují někteří neoconi v USA, že jim válka s Ruskem opět poslouží k tomu, aby se USA znovu postavily na nohy. USA budují i nové vojenské základny v Rumunsku a Polsku či Slovensku, čímž se - v případě konfliktu s Ruskem - tyto země automaticky stanou cílem odvetné palby. Ze strany USA a NATO je velký zájem dostat do stejné situace také naši zemi. Kdo to nevidí nebo vidět nechce je blázen a sebevrah.

Existence našeho státu je ohrožena nejen z důvodu války s Ruskem, pokud se do ní necháme naplno zatáhnout, nýbrž i z hlediska setrvalých snah „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ o revizi výsledků Postupimské konference, o jejich návrat do českého pohraničí a o návrat jejich majetků. Zejména nemovitostí. S tím souvisí rozmělňování jednotlivých členských zemí EU do euroregionů. V případě ČR jsou plánovány tři euroregiony: Čechy, Morava a Slezsko a jejich propojení s Německem, Rakouskem a Maďarskem. Cílem tohoto záměru je rozbít odpor jednotlivých členských států EU proti diktátu Bruselu, který se tak snaží obnovit v Evropě velkoněmeckou Říši, tentokrát ekonomickými prostředky.

Po roce 1989 nám byla předurčena pozice kolonie. Podle toho vypadají naše příjmy, důchody, kupní ceny čehokoliv a podřadná kvalita potravin. Tomu odpovídá také obrovský odliv zisku vytvořeného našimi lidmi do zahraničí – ať již z důvodu přechodu většiny našich výrobních prostředků a bank do zahraničních rukou či z důvodu uměle podtržené koruny.