Před lety jsem působil ve zdravotní pojišťovně Crystal se sídlem v Liberci. Tato pojišťovna byla jednou z nejmenších a sdružovala zaměstnance skláren, porcelánek, bižuterií a ostatního zpracovatelského silikátového odvětví. Z vlastního rozhodnutí jsme tudíž hledali silného partnera a toho jsme našli ve Vojenské zdravotní pojišťovně. Za zaniklou pojišťovnu jsem se stal na základě slučovací smlouvy kandidátem a také po dvě volební období členem správní rady Vojenské zdravotní pojišťovny. Během let, která jsem v pojišťovně strávil, jsem nabyl mnoho zkušeností o způsobu a formách práce této instituce a našel tak k ní vztah, který, byl a je vedle mého porcelánu vztahem srdečným.
Po první polovině mého členství ve Správní radě došlo k velké mediální akci ministryně zdravotnictví a nutnosti odvolat tehdejšího generálního ředitele a Vojenskou pojišťovnu sloučit s pojišťovnou Ministerstva vnitra, aniž by byly uvedeny jakékoliv konkrétní a prokazatelné důvody. Následně se stalo, že na zasedání Správní rady se dostavil náměstek Ministerstva zdravotnictví s tím, že má za úkol z politické vůle projednat sloučení těchto pojišťoven, aniž by předložil jakékoliv důvody. Vstoupil jsem do vzniklé situace a požádal předsedajícího, aby vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici žádné materiály, které by nám umožňovaly správně se rozhodnout, doporučuji, aby nechal hlasovat o dodatečném zařazení tohoto bodu do programu jednání Správní rady až do dalších zasedání, kdy budou tyto pro každého k dispozici. A co následovalo? Náměstek vzal aktovku, bouchl dveřmi a zmizel a s ním až do dnešní doby zmizelo i slučování pojišťoven. To platilo do současnosti, než snaha o sloučení byla opět nastolena. Nejprve demokratickou cestou slučovacích snah přes souhlas Správní rady VoZP, což na základě hlasování neprošlo.
Chápu, že časy jsou zlé, chápu, že větší by rádi pohltily menší, silnější slabší, úspěšnější méně úspěšné. To vše jsou obecné principy, proti kterým nelze nic namítat, pokud jsou uplatňovány v rámci férové soutěže, v rámci oboustranně výhodné domluvy, v rámci tržního hospodářství, tak jak si ho všichni představujeme a tak, jak bychom si ho všichni přáli. V roce 1990 a později byl uvolněn trh i pro zdravotní pojišťovny. Mnoho jich vzniklo a musely stejně tak jako já se svým porcelánem hledat nové zákazníky, nabízet jim výhody a péči, připomínat se a hlavně triumfovat kvalitou. Když se dnes podíváme na trh srovnatelné ekonomiky v Rakousku, působí tam asi 20 zdravotních pojišťoven a pochybuji, že by si některá z nich dovolila trvale hospodařit se schodkem. U nás si to největší VZP dovolit může a dokonce s tímto kreditem obhospodařuje 60 % trhu.
V Hospodářských novinách z 11. června na titulní straně se dočteme: Vláda se chystá utrácet, do VZP pošle miliardy, a kde je vezme? Vykoupí od pojišťoven pohledávky za dlužníky a tím vylepší stavy jejich účtů. Jak jednoduché.
Jako člen Správní rady VoZP ČR jsem dlouhé roky měl přístup k podkladům o hospodaření, o chování pojišťovny ke svým zákazníkům, tedy pojištěncům, o způsobu náboru a přijímání pojištěnců nových, a byly to často i podklady neveřejné, vypovídající o krátkodobých i dlouhodobých plánech pojišťovny, která nejenom že zabezpečuje péči o zdraví Armády ČR, a to včetně těch, kteří hájí naše barvy na různých mírových misích v zahraniční, ale i více jak 650 tis, civilních pojištěnců, kteří právě na tuto středně velkou, dynamicky se rozvíjející pojišťovnu vsadili. Z těchto podkladů jsem nikdy nebyl ani náznakem zasažen oprávněnou obavou ze špatného hospodaření. Ze současných snah mám spíše pocit, že by nějaká zdravotní pojišťovna, která nemá zdaleka tak vyrovnané hospodářské výsledky, ráda dostala s hezkou nevěstou i bohaté věno. Aby se, jak se říká, tak trochu spravila, a to bez ohledu na to, co takové sloučení s rozdílnou metodikou, pojištěnce bude stát. Jako podnikatel a většinový majitel porcelánky v Dubí, a zde je potřeba zdůraznit, že o odbyt a vývoz porcelánu je třeba se hodně zasloužit, jsem zvyklý hlídat každou korunu nákladů a zbytečně utracené prostředky, neřkuli jakákoliv nehospodárnost, jsou pro mne nepřijatelné a ihned tyto případy řeším. Dokladem toho je skutečnost, že se již 7 rok samofinancujeme a jsme jedinou porcelánkou, která neprošla prodejem či insolvencí od doby privatizace, tak vím o čem mluvím. Sloučili jsme se sice s menší porcelánkou, avšak z vlastní vůle představenstev obou fúzovaných společností. A to vše bez provedené kontroly a podání údajně trestního oznámení na neznámého pachatele jak to učinilo známé Ministerstvo zdravotnictví ČR. Kdo však chce psa bít, vždy si hledá hůl a někdy ji i najde.
Pánové, ve zdravotních pojišťovnách, Ministerstvo financí, připravuje nejproblematičtějším zdravotním pojišťovnám v nejbližším období poskytnout „pomoc.“ Z toho pro VZP 5 mld. poněvadž tuto nelze s bohatší sloučit, tak je také zbytečné podávat tam jakékoli trestní oznámení.
Slučovat bohaté s chudými není cesta pokud to nechtějí sami a dobrovolně. Zákony trhu nelze obracet naruby jinak škodíme sami sobě. Mne je 81 let a jsem ředitelem 42 let ve stejném podniku a samofinancování a vyrovnaný rozpočet pro mne znamená vést a činit ihned opatření z denní statistiky příjmu a vydání, z denní statistky výroby a výrobních nákladů, z denních přehledů o tržbách, objemů a kvalitě výroby a to vše s dvojnásobnou důsledností s ohledem současnou krizovou situaci.
Já když udělám chybné rozhodnutí tak to pocítím nejen sám, ale i mých 300 zaměstnanců. Státní úředníci, vláda i poslanci a senátoři když udělají chybu ve svých rozhodnutích i zákonech tak to má dopad na ty, k nimž chyba směřuje, ale nikoli na Ty, kteří nepatřičně rozhodli, neboť jsou kryti kolektivním rozhodnutím. A jak to řešit? Je jediná možnost a cesta a tou je odpovědnost a vysoká kvalifikace od státních úředníků až po ministry. To by byla cesta správná, ale pro vítěze voleb a jejich zvyklostech zcela nepřijatelná. Tak co? Tak nic! Dále budeme slučovat, rozdělovat, škrtat, upravovat daně a DPH, zavírat a zase propouštět a to vše proto, abychom se v naší zemi měli lépe?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vladimír Feix
