Kniha O Palestině, která vyšla na sklonku roku 2015, je souborem rozhovorů mezi Ilanem Pappé (62 let), izraelským profesorem historie a politickým aktivistou žijícím od roku 2007 v Anglii, a Noamem Chomským (87 let), americkým filozofem, lingvistou, publicistou a levicově orientovaným politickým aktivistou židovského původu. Tematicky je kniha zaměřena na Palestinu, její minulost, současnost a budoucnost ve světle soužití židovského a palestinského národa.
Zajímavý je příběh jednoho ze spoluautorů knihy. Ilan Pappé se postavil na stranu Palestinců až po určité době, když si prošel dlouhou a těžkou cestou názorové proměny. Nebylo snadné ani pro něj jako historika přeformulovat své myšlenkové vzorce a vnímání této problematiky.
První kapitola knihy je věnována stati, ve které se Ilan Pappé zmiňuje o potřebě hledat nový způsob komunikace o Palestině a nutnosti opustit „starý diskurz“, kterému říká „slovník mírové ortodoxie“, jenž vychází téměř z náboženské víry v řešení konfliktu v podobě dvou států. Orwellovské fráze „země pro dva národy“, „mírový proces“, „izraelsko-palestinský konflikt“ pomáhají západním diplomatům a politikům zachovat si naprostou neefektivnost.
Pappé proto navrhuje nový přístup k řešení používáním nového slovníku, který vychází z jiných paradigmat:
Minulost: Sionismus je kolonialismus
Upevňuje rovnici „sionismus coby kolonialismus“, což bude Izraelci nejspíše označeno jako antisemitský diskurz. Tak je ale vnímána veškerá kritika Izraele, a to i ta mírná, takže toto nařčení by nás nemělo od používání termínu kolonizace odradit.
Přítomnost: Etnické čistky
Paradigma etnických čistek jasně určuje oběti a viníky i mechanismus smíření. Vyjasňuje spojení mezi sionistickou ideologií a politikou hnutí v minulosti a současnou politikou Izraele – obě mají za cíl vytvořit židovský stát obsazením tak velké části historického území Palestiny, jak jen to bude možné a v tomto státě zanechat co nejméně Palestinců.
Budoucnost: Dekolonizace a změna režimu
Druhou, největší část knihy tvoří již zmíněné rozhovory obou profesorů a třetí část tvoří eseje autorů na dané téma, které byly publikovány v různých periodikách.
Pár ukázek z knihy:
Paradox: příběh Palestiny je od začátku až dodnes jednoduchým příběhem kolonialismu a vyvlastnění, ale svět k němu přistupuje jako k příběhu, na který existuje mnoho platných úhlů pohledu, a který je velice komplexní, těžký k pochopení a k řešení.
V 19. století se sionismus objevil jako hnutí, které mělo dva cíle. Najít bezpečné místo pro Židy, kteří se cítili v ohrožení v atmosféře stále narůstajícího antisemitismu. Druhým bylo to, že se určitá část Židů chtěla redefinovat jako národ, ne jen jako náboženská skupina. Problém začal u toho, když si pro realizaci těchto cílů vybrali území Palestiny, protože země byla obydlená a muselo se tak uvažovat o vysídlení původního obyvatelstva. V roce 1936 již byly patrné výsledky sionistické strategie. Palestinci byli vystěhováváni z půdy, kterou skupovalo sionistické hnutí, přicházeli o práci, neboť sionistickou strategií bylo ovládnout trh práce.
Zbavení lidskosti je hořkým plodem morální korupce, kterou militarizace židovské společnosti v Izraeli přinesla. Palestinci jsou vojenské cíle, „bezpečnostní riziko“ a „demografická časovaná bomba“. Snaha přeměnit etnicky pestrou Palestinu v etnicky čistý prostor byla a je v srdci konfliktu, který zuří již od roku 1882.
Je poměrně běžné, že ti, kdo drží v rukou hole, říkají: „Zapomeňte na všechno, co se stalo, a pojďme začít znovu“. Jinými slovy: „Už jsem dostal to, co potřebuji“. Zapomenout na minulost znamená zapomenout na budoucnost, protože minulost v sobě zahrnuje snahu, naděje.
Existoval i bez holocaustu velký zájem Západu, strategický i náboženský o to, aby na místě Palestiny žila populace židovská a ne palestinská.
Od roku 1971 dal Izrael vždy přednost expanzi před bezpečností. Krok za krokem budou postupně izolováni, stanou se mezi státy vyvrhelem, ztratí legitimitu. Budou schopni ale přežít do té doby, dokud je budou podporovat USA. Od Spojených států plyne zásadní podpora Izraele a toho, co dělá. Stejně jako v případě JAR, kde udržovala podpora USA apartheid při životě.
V údolí Jordánu Izrael praktikuje politiku vylidnění a nahrazování židovskými osadníky. Palestinců tam zbylo jen 60 tisíc v porovnání se statisíci v roce 1967.
Norský chirurg Madsen Gilbert: 57 % domácností v Gaze (pásmo Gaza má asi 1,8 mil. obyvatel) je ohroženo nedostatkem potravin a asi 80 % je závislých na podpoře, přes 90 % vody v Gaze bylo označeno za nevhodnou pro lidskou potřebu. Velká část dětí je ovlivněna uměle vytvořeným stavem podvýživy, který je způsoben izraelskou blokádou. Výskyt anémie (chudokrevnosti) u dětí do dvou let věku je asi 73 %.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
