Opatřování energií, stále se zvyšující nároky na jejich množství, ale i politické pozadí dodávek energie do jednotlivých států v Evropě je přitom záležitostí velmi komplikovanou, a proto bychom měli i jí věnovat naši pozornost. Je to ekonomie i politika dohromady.
Posledním hitem v opatřování energií je zemní plyn, získávaný z břidlic, jenž se už delší čas těží ve Spojených státech a jenž se stal hitem teď v Evropě. Možné množství plynu, které by bylo možno z oněch břidlic získat, by pravděpodobně omezilo závislost velké části Evropy na ruském plynu. To je ono politické pozadí celé záležitosti, neboť podstatná část Evropy je dnes závislá na ruském plynu. Ten navíc v současné době a v blízké budoucnosti, ve svých hlavních produktovodech, totiž v Nordstreamu po dně Baltického moře a již budovaného Southstreamu po dně Černého moře, obchází Střední Evropu, jež se tak dostává do dvojí závislosti na této vzácné energetické surovině: na Rusku, jež plyn produkuje, a na státech, jimiž prochází a jež jej spotřebovávají. Případná budoucnost plynovodu Nabucco, jímž by měl proudit plyn turkmenský nebo zakavkazský, je totiž, zejména vzhledem ke komplikovanému financování mnohými státy, ve hvězdách a nikdo neví, bude-li vůbec realizován a bude-li tak snížena závislost na Rusku.
Těžení plynu z břidlic není technologicky vůbec jednoduchou záležitostí. Jednak jsou ony plynonosné břidlice v Evropě uloženy v hloubkách tří nebo čtyř kilometrů, jednak se při těžbě používá směsi vody, písku a blíže nespecifikovaných chemikálií, což vyvolává v České republice nepříjemné reminiscence na těžbu uranu u Ralska, kde se používala kyselina sírová. I z důvodu použití chemikálií došlo v některých státech, jako třeba ve Francii, nebo v Bulharsku k zákazu těžby plynu, přestože Francie figuruje – podle Lidových novin – na druhém místě v zásobách plynu v břidlicích v Evropě. Nejvíce takto uloženého plynu má být – podle stejného zdroje – v Polsku, na Ukrajině a ve Skandinavii. Polsko, jež má v Evropě údajně primát v těžitelném množství, má o plyn z břidlic velký zájem, protože by se mohlo do budoucna obejít bez dovozu plynu z Ruska. První průzkumné vrty byly v Polsku odstartovány již v roce dva tisíce jedenáct a premiér Tusk prý počítá se zahájením těžby v roce dva tisíce třináct.
A jak jsme na tom v České republice? Prý ne nejhůř, nicméně bychom mohli pokrýt ne více než něco kolem patnácti procent naší spotřeby. Upřesnění tohoto množství by ostatně přinesly až průzkumné vrty. Ministerstvo průmyslu a obchodu sděluje v polovině března, že zatím ani k nim, natožpak k těžbě, nebyly poskytnuty dosud žádné licence, i když zmíněné ministerstvo má zájem na tom vědět, jakým množstvím zemního plynu z břidlic bychom mohli případně disponovat. Jak říká mluvčí zmíněného ministerstva: "Zájmem státu je mít aktuální a relevantní informace o domácím surovinovém potenciálu. Proto je správné, aby geologický průzkum na našem území probíhal." S tímto racionálním závěrem se asi ztotožní většina obyvatel České republiky. Nejen ti, kteří používají plyn k topení a vaření.
Lidé bydlící v dotčených oblastech však odmítají i průzkum, neboť ten se od komerční těžby liší jen kapacitou a obávají se jak hluku, tak možného znečištění podzemních vod. A které jsou ty oblasti, o něž mají zahraniční těžební firmy zájem? Britská Cuadrila si vyhlédla lokalitu na západní Moravě u Valašského Meziříčí, kdežto australská firma Hutton Energy má zájem o oblasti v Čechách, konkrétně na Trutnovsku a v oblasti mezi Prahou a Berounem. O nezanedbatelné budoucí důležitosti plynu z břidlic svědčí i okolnost, že studie, mapující zásoby na území České republiky, se má objevit i v oné, neustále odkládané Státní energetické koncepci.
Jak dopadne průzkum, nevíme. Ale každé významné snížení závislosti na dodávkách plynu z Ruska stojí za námahu.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
