V těchto obavách mě utvrzuje dosavadní amorální chování supervelmoci za Atlantikem - USA. Stačí posledních 25 let agresivního počínání této vojensky nejmocnější supervelmoci. Její tajné služby v čele se CIA dostaly za úkol úplně rozbít systém v Evropě, který do roku 1989 v Evropě budovaly tehdejší socialistické státy. Bylo potřeba využít nadšení občanů, žijících za Železnou oponou ke kolosálním změnám. Nešlo pouze o to, aby kapitalismus a jeho liberální politika se natrvalo usadily v postsocialistických zemích, ale aby díky vybičovanému nacionalismu se podařilo i rozbít tehdejší federace slovanských národů na co nejmenší územní celky podle přísloví: "Rozděl a panuj!".
Cílem byl především rozpad SSSR, a to umožnilo litevské úsilí o nezávislost. Nazval bych to Poločasem rozpadu. Politické změny v zemích Varšavské smlouvy byly evidentní ihned po pádu prokomunistického režimu v Polsku. Pouze v Jugoslávii se ustrnulo, a tak bylo potřeba podpořit separatismus jednotlivých národních republik. Politologové si lámou hlavy nad tím, proč v Jugoslávii došlo ke krvavým střetům. Je to tím, že kromě Slovinska, které bylo homogenní a obýváno více než 90% většinou Slovinců, v ostatních svazových republikách bylo poměrně pestré národnostní složení. Nejkřiklavější bylo v Bosně a Hercegovině a tam taky balkánská válka byla nejkrvavější. Zde žilo v roce 1981 mimo jiné menšiny 32% Srbů, 39,5% Muslimů-Bosňáků a 18,4% Chorvatů.
Takto se původních 9 socialistických zemí rozrostlo vyjma sjednocení Německa na 29 států budujících demokratický systém. Rozpad Československa je v zahraničí vydáván za příklad mírové rozluky dvou bratrských národů ze společné federace. Přispělo k tomu kromě diplomatického jednání české a slovenské politické reprezentace i to, že Češi a Slováci žili ve svých národních republikách rovněž homogenně jako v již zmíněném Slovinsku.
Vraťme se však k tomu, proč považuju chování USA za amorální. V prvé řadě USA podporovaly finančně a vojensky opoziční síly v islámských zemích s cílem svrhnout diktátory (čerty) i za pomocí lží, např. v Iráku o tom, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení (ZHN). Toto údajné vlastnictví ZHN bylo důvodem agresivního vpádu armády USA do Iráku. Nejenže bylo ze strany USA mezinárodní právo, ale to co zlo z USA zaselo, taky sklidilo. Z Iráku a dalších zemí, kam vstoupila noha americké armády, se stávají nestabilní státy s nestabilními vládami a mnohdy tam propukla občanská válka, v níž se etablují radikální islamističtí teroristé (ďáblové), např. v Iráku a Sýrii je to ISIL. Doslova a do písmene lze tak říct, že USA vyhánějí čerta ďáblem.
Následky jsou pak fatální především pro EU, protože USA jsou trochu z ruky pro miliony uprchlíků z Iráku, Sýrie, Libye, Somálska, Jemenu, Súdánu a dalších zemí, které měly tu smůlu, že si je do svého hledáčku, Pentagon a CIA zařadily. A tyto "prasárny" z péra zmíněných amerických zločinných organizací EU toleruje, přestože mnohým vrcholným politikům EU právě miliony uprchlíků z Američany rozvrácených zemí dělají velké vrásky.
USA střídá jednu lež za druhou. Už se v těch lžích topí a jednou z dalších v řadě byla lež o údajném použití chemických zbraní syrskou armádou Bašíra Assáda proti civilistům. A když ruský prezident Putin tuto lež USA odhalil, byl ihned na černé listině zločinců z USA! Ruský prezident Putin, díky přátelským rusko-syrským vztahům dodal důkazy o tom, že chemické zbraně proti syrským civilistům použila v občanské válce opoziční islamistická ozbrojená skupina, velkoryse finančně podporovaná USA.
CIA přešla ihned do protiútoku. USA systematicky finančně a logisticky podporovaly demonstranty v Kyjevě na Majdanu. V době konání Zimních olympijských her v Soči nejenže USA vyzývaly k bojkotu, ale útočily na Putina i kvůli jeho homofobii. Letos v únoru slavily v USA intrikáni úspěch Majdanu nad demokraticky zvoleným prezidentem Janukovyčem. Puč, který Ukrajinu zařadil mezi "banánové" republiky, byl prostředkem k ovládnutí Ukrajiny protiruskými a ultranacionalistickými proamerickými silami. Jako příklad jmenujme Pravý sektor a stranu Svoboda. Pak už vše se rozběhlo dle jasného scénáře. Integrovat Ukrajinu do EU a NATO i přestože Rusko po rozpadu SSSR bylo ujišťováno, že postsovětské republiky nebudou členy NATO. Každý racionálně uvažující občan Evropy ví, že i přes toto ujištění, do NATO byly přijaty pobaltské státy - Estonsko, Lotyšsko a Litva. A nyní NATO má záměr od roku 2007 přijmout do svých struktur Gruzii a Ukrajinu. Rusko se právem cítí být ohroženo právě paktem NATO.
Krymskou krizi odstartoval zákaz ruštiny jako úředního jazyka pučisty Turčynovem a Jaceňukem. Vláda Krymské autonomní republiky vypsala narychlo referendum, jehož se účastnilo cca 80% obyvatel poloostrova a s odtržením od Ukrajiny a vyhlášením nezávislosti souhlasilo cca 98% hlasujících občanů. Následně požádala vláda Rusko o vstup do federace. Ruská federace Krymu vyhověla a tím byla napravena křivda z roku 1954, kdy protiprávně ruský Krym tehdejší diktátor Chruščov daroval tehdejší Ukrajinské SSR.
Následoval masakr proruských občanů Oděsy a tak jako objektivně nebyl vyřešen případ masakru na Majdanu (kdo vlastně střílel do demonstrantů a do policistů z Berkutu?), tak i tento zločin nebyl ukrajinskými orgány objasněn. V této atmosféře teroru byl v předčasných prezidentských volbách zvolen oligarcha Petro Porošenko. Předtím stihl samozvaný prezident Turčynov a samozvaný premiér Jaceńuk vyslat na trestnou výpravu na východ Ukrajiny ukrajinskou armádu proti vzbouřivším se ruskojazyčným separatistům, kteří odmítli legitimitu fašistické vlády v Kyjevě. Vlastní ukrajinská armáda začala systematicky útočit na vlastní ukrajinský lid na východě Ukrajiny, kde většinově žijí od pradávna etničtí Rusové.
Pak přišla informace o pádu civilního malajsijského letadla, které údajně sestřelili ukrajinští proruští separatisté RUSKÝM raketovým systémem BUG. Nastala ihned západní mediální a propagandistická štvanice namířená na Rusko a prezidenta Putina, které činil holandský a britský premiér odpovědnými za smrt cca 300 cestujících. Opět lež! Dle leteckých a vojenských odborníků pravděpodobně civilní let mohly sestřelit ukrajinská vojenská bojová letadla, která tou dobou nad územím Doněcké a Luhaňské oblasti operovala.
I nový ukrajinský prezident Porošenko nezná morální hranice. Ukrajinská armáda provádí na jeho příkaz ve zmíněných oblastech etnické čistky, ostřeluje obytné čtvrti velkoměst a vesnic a dokonce i nemocnice a školy. Civilisté buď prchají do Ruska (OSN odhaduje počet uprchlíků v přilehlých oblastech Ruska na více než 800 tisíc ukrajinských uprchlíků) nebo přežívají celé dny bez pitné vody a základních potravin ve sklepích. Za této extrémní situace Rusko vyslalo asi 280 kamionů s humanitární pomocí postiženým oblastem. Ukrajina se snažila ruskou humanitární pomoc diskreditovat a nevpustit na své území a nebo alespoň oddálit. Rusko v této situaci uskutečnilo, po předchozím souhlasu Červeného kříže a ukrajinské vlády s přijetím humanitární ruské pomoci, "humanitární vpád kamionů" s pomocí obyvatelstvu, postiženému genocidou. Jeden moudrý český politik se vyjádřil takto: " Lepší jeden humanitární vpád kamionů s pomocí než humanitární bombardování!".
A O TOM TO JE!
Západ na to reagoval dalšími sankcemi a výhružkami vůči Rusku kvůli údajnému pronikání tisíců ruských vojáků na separatistické území na Ukrajině. Nyní EU připravuje přitvrzení sankcí vůči Rusku. 5 zemí z 28 si však vyhradilo právo po posouzení sankcí se k nim připojit nebo ne.
JEN TAK MIMOCHODEM A KDY EVROPSKÁ UNIE PŘÍJME EKONOMICKÉ SANKCE VŮČI USA ZA TO, ŽE VYZBROJUJE NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ BUDOUCÍ ISLÁMSKÉ RADIKÁLNÍ TERORISTY?
Co při řešení této ukrajinské krize postrádám? Profesionalitu diplomatů a politiků Evropské unie!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Bezák - profil
